Tento týden mě každé ráno před šestou budí klepání řízků z restaurace naproti a kdybych tu byla déle, neváhala bych se ozvat, ale už jsem je prudila kvůli netřídění, tak to by mě už vynesli v zubech. Jsem malá instalatérka a sprcha i dřezová baterie už jsou ok. V Baumaxu jsem byla s Katkou a pan prodavač se nás ochotně ujal a byl unešen z toho, že jsem všechny součástky měla s sebou a prý když sprchovací hadice zanedlouho praskne, není problém ji vyměnit za fungl novou. Ohledně růžice na ten dřez (terminologii už mám v malíčku) mě odkázal na nějaký velkoobchod, kde na mě hleděli jak na zjevení, ale ještě poslední kus pro mě měli, takže byteček předám snad už v perfektním stavu.
V práci mě potěšil jeden „klient“, který nám přišel něco vyčíst, ale nakonec se nechal slyšet, že se na tenhle magistrát nehodím, že jsem příliš hodná a antibyrokratická. Taky už tu dlouho nebudu…
Dneska mi přijede mamina a kolegyně se hrozily toho, co jsem pro ni připravila za itinerář. Ony by prý za mnou nedojely ani náhodou… Já věřím, že to mamka zvládne. Od neděle spolusdílím byteček s Katkou, ale jen necelé dva týdny, pak pojede pryč. Včera jsme spolu smontovaly skříňku a ona se už toho nemůže dočkat, ale zároveň se pořád strachuje. Ať už nad samotou či penězi. Já sice žila od výplaty k výplatě, ale druhé straně jsem si koupila dost věcí od lyží po pohorky, něco jsem si procestovala, sice neušetřila ani nic nesplatila, ale Katka taky ne a všechno utopila v oblečkách. Ale včera konstatovala, že má útrum a oblečky půjdou na charitu, ha. No teď bude tvrdší režim.
O víkendu jsem byla s našima na oslavě v Tiché. Neviděla jsem všechny roky, ale prý vypadám pořád stejně. V Tiché na samotě na kopci je moc pěkně, rybníček, nová „chlastací“ místnost s krbem (bývalý chlév), ze které rovnou vyjdete ven. Slivovice tekla v proudech, ale mně moc nejela a ostatní nechtěli pochopit, že jaksi mám nějakou klapku a pořád mě nutili pít. Zábava asi byla dobrá – vozembouch a harmonika a zpěvy a tanečky, ale já jaksi byla nějaká smutná a koukala na ty dvojičky, jak se k sobě pořád mají, což já nemůžu očekávat, ale uznávám, že si za to jaksi můžu i sama. Za tmy jsme pozorovali "UFO", které jsme my skleptici zařadili mezi lampiony přání. Nakonec jsme domů jeli už o půlnoci, taťkovi ta slivovice taky nejela a já se v neděli poprvé vykoupala v bazénu a Ondra mě stihl ještě zmydlit. To Kung-fu mu nějak jde…
Nějak se v tom nechci pitvat, ale říkala jsem si, že už mám pokřivené představy díky sledování HIMYM a dalších seriálů, že ženské a chlapi jsou diametrálně odlišní, ale kdyby o tom kolegyně pořád nekvákaly. Kancelářská Katka pořád básní o svém několikatýdenním objevu, jak jsou pořád spolu a co všechno spolu dělají, vedle Míša zas má xletý vztah, žijou spolu a pořád se o sebe zajímají, Eva má toho svého daleko, takže neustále v ruce telefon… Už jsem je prosila, ať o tom neustále nemluví, že mi to může být líto. Protože jaksi potřebuju cítit nějakou blízkost, být něčím středobodem. Já vím, že při mě před určitými jedinci stojí, že jsou tu plány, a že mám být tvrdší a ne uplakánek, ale když já si nemůžu pomoct. A tak jsem to tu prostě potřebovala zjednodušeně napsat, ať už mám od sebe pokoj… A už dávám zas hlavu vzhůru! A přístí týden přijede do Bedřichova Vilém a spol., tak zas bude veseleji.
Žádné komentáře:
Okomentovat