Přijede Mikuláš do Somálska a ptá se dětí:"Proč jste všichni tak hubení?"
Děti odpoví:"Protože nepapáme..."
Mikuláš nato:"No, kdo nepapá, nedostane dárečky!"
Měla jsem s ním úspěch, tak ho posílám dál... Abychom si při tom marném bloudění mezi regály uvědomili, že ne každý má takový výběr.
A je mi smutno z nenávratného lidského ničení krajiny, které mi momentálně při zpracovávání snímků do Dálkového průzkumu Země i komplikuje život... realita je proti roku 1947 značně odlišná. Zkusme se zamyslet, co svými každodenními činnosti způsobujeme. Chápu, jsme jednou tady a snad tu ještě pobydeme, ale nezkusíme najít nějaký kompromis? Ochrana přírody nejde proti pokroku, je sama o sobě pokrokem.
Jsme dnes jen tři a každý sám. Každý v jednom patře. Předvánoční čas jsme si udělali poklidný a v poklidu pokračujeme. Těším se na kapra! A na oči těch, kteří budou rozbalovat presenty...
pondělí 24. prosince 2007
Leaving the camp... leaving NY
Je Štědrý den a já někomu, pokud v sobě najdu dostatek vůle, udělám radost a popíšu náš velkolepý trip po USA. Nečekejte žádné literární skvosty, nebude z toho román...
Sobota 25.8.
Ten den nás Slunce chtělo snad upéct. Každý čekal, kdy už konečně odjedeme, aby se rozloučil, ale my dleli v kempu až do pozdního odpoledne. Letadlo nám letělo až druhý den ráno, tak kam spěchat. Jason se nechal slyšet, že si peníze můžeme vybrat z banky jen v Hopewell Junction, a tak se Vašek na poslední chvíli rozhodl, že ještě v sobotu (!) zajede na kole vyplatit šeky.
Předtím mé přesvědčování nebral moc vážně. Bohužel, získané informace o otevírací době byly mylné. Vašek tak podnikl strastiplnou cestu zbytečně. Banka zavřená a někde narychlo sehnané kolo cestou zpět vypovědělo službu. V plné rychlosti mu upadla řídítka. Ještěže se Vaškovi nic nestalo. Kolo mrsknul do příkopu a zbytek došel pěšky. Přišel na poslední chvíli, abych mu ještě dala vyprat skrz naskrz propocené kraťasy. Oblékal si je ještě trochu vlhké...
Celina i Jagoda při loučení spustily usedavý pláč. No co na to říct. Na cestu k bráně nám vypravily autko, naposledy jsem si objela kemp a všichni stáli před prádelnou a mávali. Alespoň nás nepotkal Jason jako dva dny předtím, kdy jsme takhle v pracovní době vyprovázely Alžbětu a spol. a Jason nám při návratu zatarasil cestu. Byla v nás malá dušička. Ještěže jsem se duchapřítomně vymluvila na těžká zavazadla.
U brány nás už čekala paní taxikářka. Při placení na nádraží jsem si nebyla zcela jistá jí vyřčenou cenou, tedy jsem ji nerozuměla, takže to bylo buď 27 nebo 37... A já ji dala 40. Příště budu chytřejší. Zrovna odjížděl vlak, co měl zpoždění, ale my museli ještě koupit lístky. Na nádraží se loučil Australan Anton s Polkou Magdou. Jeli do New Hamburgu vanem, tak jsem mu hned vyčetla, že nás mohl vzít, ale samozřejmě, že on zas nemohl tušit, že my někam zrovna míříme. Vašek pak přiznal, že to věděl. Mohla jsem si aspoň ušetřit objednávání taxíku po telefonu, což byla menší kovbojka. Pán ne a ne mi porozumět hodinu odjezdu.
Seděli jsme na nádraží a připadali si, jako bychom z něj nikdy neodjeli. Jako by se žádný kemp nekonal. Byli jsme šťastní a těšili se všechno, co je před námi. Z vlaku jsme vystoupili už v Harlemu. Plně zastavěnému, špinavému a plnému černochů – vykřikujících, povalujících se. Byla ve mně malá dušička a rychle jsme se sunuli na zastávku. Pomalu jsme se začali dostávat do toho procesu, kdy nevíš, kudy kam, co se jak dělá, ale už cítíš při tom menší zábrany. V buse se vhodí přesně odměřená částka 2 dolary do kasičky u řidiče a vyjede lístek. V září už budeme machři a budeme mít lístky předem... Na autobusových zastávkách nebyly názvy, tak jsem asi vypadali značně zmateně, až se nás nějaký zaměstnanec letiště v autobuse zeptal, s jakou společností letíme. Já mu řekla česky „ATA“ a on na mě divně koukal, až mi to došlo – „EJTIEJ“. To už byl doma a zbytek cesty nás upozorňoval, kdy už bude naše zastávka.
Na check-in společnosti ATA už bylo zavřeno a my zmateně šli k jiné společnosti, kde po shlédnutí našich papírů nás vystrašili, že jdeme pozdě. Opak byl pravdou, dojeli jsme příliš brzo. Teď zbývalo přečkat na letišti noc. Ještěže se pořád motalo kolem dost lidí, a tak trochu zmírňovali mé napětí. Klimatizace se hodně činila a vevnitř bylo zimou k nevydržení. Venku zase horko, hluk a podivní lidé. Vašek se pořád někam ztrácel a já plná úzkosti seděla u našich báglů a podezíravě koukala na každého kolemjdoucího. Vašek bohudík nedbal na mé návrhy lehnout si na travičku pod silnicí a našel po půlnoci v útrobách haly sedačky, kde už přespávalo pár lidí, já se nechala přemluvit, abych se zachumlala i do spacáku a usnula jsem hned.
Neděle 26.8.
Ráno jsem se probrala, už bylo světlo, všude plno lidí a po pohledu na hodiny se mě zmocnil děs. Nám to uletí! Rychle jsme se spakovali, trochu se polidštili a prchali na check-in. V 8 jsme dolétali do Chicaga. Letěl s nám i jeden veledůležitý Žid, co netelefonoval s telefonem u ucha, jako většina populace, ale měl ho nahlas a před ústy. My se jich nezbavíme ani tady... Letiště v Chicagu bylo pěkné, nové, s výstavami. Sympatické město u Velkých jezer se svým centrem a úhlednými domečky musím určitě někdy navštívit.
Cestou do LA jsme pod sebou viděli rozsáhlé roviny se zvláštně kulatými poli – mým vysvětlením je kruhové zavlažování, což mi někteří vyvracejí, ale lepší vysvětlení nemají – a mnoho canyonů.
Sobota 25.8.
Ten den nás Slunce chtělo snad upéct. Každý čekal, kdy už konečně odjedeme, aby se rozloučil, ale my dleli v kempu až do pozdního odpoledne. Letadlo nám letělo až druhý den ráno, tak kam spěchat. Jason se nechal slyšet, že si peníze můžeme vybrat z banky jen v Hopewell Junction, a tak se Vašek na poslední chvíli rozhodl, že ještě v sobotu (!) zajede na kole vyplatit šeky.
Předtím mé přesvědčování nebral moc vážně. Bohužel, získané informace o otevírací době byly mylné. Vašek tak podnikl strastiplnou cestu zbytečně. Banka zavřená a někde narychlo sehnané kolo cestou zpět vypovědělo službu. V plné rychlosti mu upadla řídítka. Ještěže se Vaškovi nic nestalo. Kolo mrsknul do příkopu a zbytek došel pěšky. Přišel na poslední chvíli, abych mu ještě dala vyprat skrz naskrz propocené kraťasy. Oblékal si je ještě trochu vlhké...
Celina i Jagoda při loučení spustily usedavý pláč. No co na to říct. Na cestu k bráně nám vypravily autko, naposledy jsem si objela kemp a všichni stáli před prádelnou a mávali. Alespoň nás nepotkal Jason jako dva dny předtím, kdy jsme takhle v pracovní době vyprovázely Alžbětu a spol. a Jason nám při návratu zatarasil cestu. Byla v nás malá dušička. Ještěže jsem se duchapřítomně vymluvila na těžká zavazadla.
U brány nás už čekala paní taxikářka. Při placení na nádraží jsem si nebyla zcela jistá jí vyřčenou cenou, tedy jsem ji nerozuměla, takže to bylo buď 27 nebo 37... A já ji dala 40. Příště budu chytřejší. Zrovna odjížděl vlak, co měl zpoždění, ale my museli ještě koupit lístky. Na nádraží se loučil Australan Anton s Polkou Magdou. Jeli do New Hamburgu vanem, tak jsem mu hned vyčetla, že nás mohl vzít, ale samozřejmě, že on zas nemohl tušit, že my někam zrovna míříme. Vašek pak přiznal, že to věděl. Mohla jsem si aspoň ušetřit objednávání taxíku po telefonu, což byla menší kovbojka. Pán ne a ne mi porozumět hodinu odjezdu.
Seděli jsme na nádraží a připadali si, jako bychom z něj nikdy neodjeli. Jako by se žádný kemp nekonal. Byli jsme šťastní a těšili se všechno, co je před námi. Z vlaku jsme vystoupili už v Harlemu. Plně zastavěnému, špinavému a plnému černochů – vykřikujících, povalujících se. Byla ve mně malá dušička a rychle jsme se sunuli na zastávku. Pomalu jsme se začali dostávat do toho procesu, kdy nevíš, kudy kam, co se jak dělá, ale už cítíš při tom menší zábrany. V buse se vhodí přesně odměřená částka 2 dolary do kasičky u řidiče a vyjede lístek. V září už budeme machři a budeme mít lístky předem... Na autobusových zastávkách nebyly názvy, tak jsem asi vypadali značně zmateně, až se nás nějaký zaměstnanec letiště v autobuse zeptal, s jakou společností letíme. Já mu řekla česky „ATA“ a on na mě divně koukal, až mi to došlo – „EJTIEJ“. To už byl doma a zbytek cesty nás upozorňoval, kdy už bude naše zastávka.
Na check-in společnosti ATA už bylo zavřeno a my zmateně šli k jiné společnosti, kde po shlédnutí našich papírů nás vystrašili, že jdeme pozdě. Opak byl pravdou, dojeli jsme příliš brzo. Teď zbývalo přečkat na letišti noc. Ještěže se pořád motalo kolem dost lidí, a tak trochu zmírňovali mé napětí. Klimatizace se hodně činila a vevnitř bylo zimou k nevydržení. Venku zase horko, hluk a podivní lidé. Vašek se pořád někam ztrácel a já plná úzkosti seděla u našich báglů a podezíravě koukala na každého kolemjdoucího. Vašek bohudík nedbal na mé návrhy lehnout si na travičku pod silnicí a našel po půlnoci v útrobách haly sedačky, kde už přespávalo pár lidí, já se nechala přemluvit, abych se zachumlala i do spacáku a usnula jsem hned.
Neděle 26.8.
Ráno jsem se probrala, už bylo světlo, všude plno lidí a po pohledu na hodiny se mě zmocnil děs. Nám to uletí! Rychle jsme se spakovali, trochu se polidštili a prchali na check-in. V 8 jsme dolétali do Chicaga. Letěl s nám i jeden veledůležitý Žid, co netelefonoval s telefonem u ucha, jako většina populace, ale měl ho nahlas a před ústy. My se jich nezbavíme ani tady... Letiště v Chicagu bylo pěkné, nové, s výstavami. Sympatické město u Velkých jezer se svým centrem a úhlednými domečky musím určitě někdy navštívit.
Cestou do LA jsme pod sebou viděli rozsáhlé roviny se zvláštně kulatými poli – mým vysvětlením je kruhové zavlažování, což mi někteří vyvracejí, ale lepší vysvětlení nemají – a mnoho canyonů.
úterý 20. listopadu 2007
Webalbum
Na následujícím linku lze shlednout výběr foutos http://picasaweb.google.com/xenoekie.
Popis cesty tady nejsem schopná pověsit. Vlastně teď nejsem schopná ničeho....
Popis cesty tady nejsem schopná pověsit. Vlastně teď nejsem schopná ničeho....
pondělí 10. září 2007
HI!
Opravdu nemuzu aktualizovat blog, jak nekteri pozaduji. Prvni hostel, kde je zadarmo net, jinak vsude chteji tak 5 dolacu za pul hodiny a stejne vubec nemame casu, protoze porad neco delame! Ted jsem v San Franciscu. Spime vetsinou po kempech, nekdy se sejde levnejsi motel. Mame se skvele a velke diky za maily! Ted jste se rozepsali! Penizky vychazeji, spolucestujici v pohode. Tak za mnou je fronta! Pa!
sobota 25. srpna 2007
UZ JE TO TADY!
Za par hodin se za mnou zaklapne brana Kinder Ringu a ja budu opet svobodna! Jsem cela rozechvela. Nestihla jsem popsat, nebo nebylo ani chuti, jak nam jeste posledni dny hazeli klacky pod nohy a predvadeli svou stupiditu a silu, ale to uz nas nerozhazi. Ani posledni zazitky.
Potkala jsem par skvelych lidi. Vzajemne jsme si pomahali to tu prezit v relativnim dusevnim zdravi. Nikdy se ke mne pratele nechovali tak skvele jako tady. A to jsme spolu travili cele dny.
Ted nas ceka asi 11 hodin na letisti, a pak letime do LA , kde stravime jednu noc v hostelu a v pondeli pro auto a tradaaa na nasi velkolepou cestu. Mame v umyslu neco podobneho, co zhlednete po kliknuti na tyto odkazy: http://maps.google.com/maps?f=d&hl=en&geocode=&saddr=LAX&daddr=stovepipe+wells+to:las+vegas+to:tusayan+to:Springdale,+utah+to:bryce+canyon+national+park+to:capitol+reef+national+park+to:arches+national+park+to:salt+lake+city+to:grand+teton+national+park+to:yellowstone+national+park&mrcr=9&mra=pi&sll=41.47566,-113.57666&sspn=10.993348,20.43457&ie=UTF8&z=6&om=1
http://maps.google.com/maps?f=d&hl=en&geocode=&saddr=yellowstone+national+park&daddr=crater+lake+national+park+to:San+francisco+to:yosemite+village+to:pinewood,+ca+to:santa+barbara,+ca+to:LAX&mrcr=5&mra=pi&sll=39.49667,-116.48081&sspn=11.319077,20.43457&ie=UTF8&z=6&om=1
Ano, plan je to velkolepy, ale i kdyz to nestihneme, tak to bude stat za to. V prubehu cestu se uvidi. Jsme prece pruzni. Zatim predstavuje nejvetsi problem naskladat se do auta. Ale to se bude resit v pujcovne. 17.zari letime do NY [ten prozkoumame do posledni cihly...], odskocime si mozna do Washingtonu a 27. do nasi maticky Ceske republiky.
Netusim, v jakych intervalech se dostanu k netu, ale urcite si vase maily prectu. Funguji vsechny adresy, takze jen pis, pisalku, pis, nebo zcepenis.
Sbalili jsme se. Do me krosny musim pribrat jeste Vaskovy veci - boty, Valassky klobouk [velice uzitecny] a plysoveho Homera Simpsona [vymenil ho s Polkou za pingpongove rakety]. Jeste zavolat taxika na nadrazi a je to. Zrovna po dnech, ktere byly spise podzimni nez letni, zacal poradny parak. V LA bude doufam krasne a v narodnich parcich nam bude po nocich mrznout nos, ale uz se tak tesim!
Tak a road trip zacina!
Potkala jsem par skvelych lidi. Vzajemne jsme si pomahali to tu prezit v relativnim dusevnim zdravi. Nikdy se ke mne pratele nechovali tak skvele jako tady. A to jsme spolu travili cele dny.
Ted nas ceka asi 11 hodin na letisti, a pak letime do LA , kde stravime jednu noc v hostelu a v pondeli pro auto a tradaaa na nasi velkolepou cestu. Mame v umyslu neco podobneho, co zhlednete po kliknuti na tyto odkazy: http://maps.google.com/maps?f=d&hl=en&geocode=&saddr=LAX&daddr=stovepipe+wells+to:las+vegas+to:tusayan+to:Springdale,+utah+to:bryce+canyon+national+park+to:capitol+reef+national+park+to:arches+national+park+to:salt+lake+city+to:grand+teton+national+park+to:yellowstone+national+park&mrcr=9&mra=pi&sll=41.47566,-113.57666&sspn=10.993348,20.43457&ie=UTF8&z=6&om=1
http://maps.google.com/maps?f=d&hl=en&geocode=&saddr=yellowstone+national+park&daddr=crater+lake+national+park+to:San+francisco+to:yosemite+village+to:pinewood,+ca+to:santa+barbara,+ca+to:LAX&mrcr=5&mra=pi&sll=39.49667,-116.48081&sspn=11.319077,20.43457&ie=UTF8&z=6&om=1
Ano, plan je to velkolepy, ale i kdyz to nestihneme, tak to bude stat za to. V prubehu cestu se uvidi. Jsme prece pruzni. Zatim predstavuje nejvetsi problem naskladat se do auta. Ale to se bude resit v pujcovne. 17.zari letime do NY [ten prozkoumame do posledni cihly...], odskocime si mozna do Washingtonu a 27. do nasi maticky Ceske republiky.
Netusim, v jakych intervalech se dostanu k netu, ale urcite si vase maily prectu. Funguji vsechny adresy, takze jen pis, pisalku, pis, nebo zcepenis.
Sbalili jsme se. Do me krosny musim pribrat jeste Vaskovy veci - boty, Valassky klobouk [velice uzitecny] a plysoveho Homera Simpsona [vymenil ho s Polkou za pingpongove rakety]. Jeste zavolat taxika na nadrazi a je to. Zrovna po dnech, ktere byly spise podzimni nez letni, zacal poradny parak. V LA bude doufam krasne a v narodnich parcich nam bude po nocich mrznout nos, ale uz se tak tesim!
Tak a road trip zacina!
neděle 19. srpna 2007
Tak se tady tvrde pracuje
Kdo chce, praci si najde vzdycky, zde Zuza
2 hodiny do lunchu, neni do ceho pichnout, neni se koho bat
Alzbeta ve vanu
Finito se blizi!
Tak ve ctvrtek se kemp vylidnil. Vice nez 500 lidi najednou odjelo a v kempu bylo najednou smrtelne ticho. A smutno... Vsichni byli zamkli. Meli jsme hned o pul 11 provest nalet na bunky, ale counselori tam meli jeste bagaz. Carol ani posledni den neprojevovala mnoho pochopeni. Kdyz se nekdo usmal, hned ho sjela. Aspon ze Celina nas zasila v ure center a my jsme tam hrali tenis a ruzne se zabavovali, a kdyz prijel chef maintenance s dotazem, proc rovname ty zidle, tak jsme priznali, ze pouze predstirame praci. Odvetil, ze to mame nechat jim, ze taky neco potrebuji k predstirani. Pak jsme se v motelu koukali na telku na "uzasne" americke serialy [vzdycky se u toho kralovsky pobavime] a Gala sama v pradelne nevedela, kam driv skocit. Uzasna Carolina organizace. Posleze jsme se sami rozhodli, ze pujdem na bunky, nebot Carol uz nebylo, ale zadne rozlouceni se nekonalo. Ano, stravila s nami 2 mesice, ale nerekla ani bu. Mela jsem trochu sesumirovano v hlave, ze ji rozhodne nebudu pri rozlouceni vykladat, jak mi s ni bylo dobre, i kdyz me od toho ostatni zrazovali, ale nakonec nebyla prilezitost.
Par dnu jsme tu pracovali sami pro sebe. Uklizeli, co jsme si sami naspinili, snedli, co uvarili. Takova mala komunita. Postupne to odjizdi a skoro kazdy udela mensi rozlucku. Objimaji vas lide, co jindy o vas ani nezavadili pohledem.
Na den, kdy deti odjedou, cekalo mnoho lidi jako na dalsi Vanoce. Hadali se, kdo pujde na boys nebo girls side. Ale jake bylo prekvapeni, ze counselori dostali za ukol vsechno vyklidit a vyhazet ven do popelnic. Pustili jsme se do uklizeni a po urcite dobe jsem v bunku osamela. Ano, hrabali se ve smeti. Celina si napakovala nekolik plnych aut a snad posila do Polska cele kontejnery. Oblece rodinu doma i v Americe. Nejenom vychodnari se cinili. I jedna Anglicanka, co k nam byla pridelena, cmuchala kolem bunku a vytahovala hadry se slovy, ze tohle je opravdu draha znacka.
Ted jenom zkracene, nebot uz nemam mnoho casu. Prijeli fotbaliste, kteri byli nenarocni a vcelku poradni. Dale nejaci tanecnici - mix Izraelcu a snad Spanelu. A sefove nam spatne spocitali dny a ja se cirou nahodou domohla toho, ze to bylo nam vsem Cechum dorovnano. Jinak bychom dohromady s Vaskem dostali o 120 dolaru mene. Tipsy uz nam nedali, ale at se jimi udavi. Ja mizim v prachu!
Par dnu jsme tu pracovali sami pro sebe. Uklizeli, co jsme si sami naspinili, snedli, co uvarili. Takova mala komunita. Postupne to odjizdi a skoro kazdy udela mensi rozlucku. Objimaji vas lide, co jindy o vas ani nezavadili pohledem.
Na den, kdy deti odjedou, cekalo mnoho lidi jako na dalsi Vanoce. Hadali se, kdo pujde na boys nebo girls side. Ale jake bylo prekvapeni, ze counselori dostali za ukol vsechno vyklidit a vyhazet ven do popelnic. Pustili jsme se do uklizeni a po urcite dobe jsem v bunku osamela. Ano, hrabali se ve smeti. Celina si napakovala nekolik plnych aut a snad posila do Polska cele kontejnery. Oblece rodinu doma i v Americe. Nejenom vychodnari se cinili. I jedna Anglicanka, co k nam byla pridelena, cmuchala kolem bunku a vytahovala hadry se slovy, ze tohle je opravdu draha znacka.
Ted jenom zkracene, nebot uz nemam mnoho casu. Prijeli fotbaliste, kteri byli nenarocni a vcelku poradni. Dale nejaci tanecnici - mix Izraelcu a snad Spanelu. A sefove nam spatne spocitali dny a ja se cirou nahodou domohla toho, ze to bylo nam vsem Cechum dorovnano. Jinak bychom dohromady s Vaskem dostali o 120 dolaru mene. Tipsy uz nam nedali, ale at se jimi udavi. Ja mizim v prachu!
Mala obrazova exkurze
Nase zdrave a chutne napoje...
Co deti zostavily... i pleteni se hodi
Pavel [s celenkou], ktery me vzdycky zasoboval jahodami, boruvkami a sladkostmi 
Nas maly narcis
Vasek v oblezeni [s Alzbetou a Zuzou]
6 Cesek a jedna Ukrajinka [v pozadi Ind]
Vasek na bowlu [vsimnete si novych kostkacu]
Barbecue a nahodny kolemjdouci Sam [ten Sam!]
Arbeit macht frei....
Nasadili tezkou techniku
Arbeit macht frei....
Nasadili tezkou techniku
Vetvovy atentat
Nase prechodne bydliste druhe zleva
Kdyz vidim koste, hned ho popadnu
Party v laundry, ja s Matusem navrat z lecture o holocaustu
Vasek vysplhal do vyse - na vodojem ci co, pohled na dining room a Janicku
Vasink a mini pidi kolo
Rozespala Jani po ranu
Hadejte co to je? ... Banka
Kostelicek
Hugenot street
Hrbitov Hugenotu
New Paltz - Chcete venovat lavicku svemu treba... psovi
Dale New Paltz
Tak to je nase slavna Carol
Nase prechodne bydliste druhe zleva
Kdyz vidim koste, hned ho popadnu
Party v laundry, ja s Matusem navrat z lecture o holocaustu
Inkriminovana stavba a najdete Vaska
View na boys side - z teto perspektivy jako les
Vasek vysplhal do vyse - na vodojem ci co, pohled na dining room a Janicku
Vasink a mini pidi kolo
Rozespala Jani po ranu
Hadejte co to je? ... Banka
Kostelicek
Hugenot street
Hrbitov Hugenotu
New Paltz - Chcete venovat lavicku svemu treba... psoviDale New Paltz
Tak to je nase slavna Carol [opravdu vyjimecna situace, kdy se smeje... na Matuse, protoze ji zapel par arii]]
sobota 18. srpna 2007
Konec napinani
Plni napeti asi ocekavate dokonceni me dalsi "velkolepe" story. Takze po chvili jsem slysela halaseni a vykriky, tak jsem je sla ven srovnat, ze tady se jeste spi. Venku vsichni postavali v nocnich obleccich a zirali na nase strechy. Delsi dobu jsme pozorovali suchy kminek primo za nasimi bunky, ale mezi bunky [nastesti] spadla poradna vetev ze zdraveho stromu. Zpod vetvi vylezali dalsi obyvatele a nekdo volal, jestli jsou v poradku. Jeste ze konstukce bunku z 60.let vydrzela. Vetve prikryly i nas pingongovy stul a kousek z nej urazily. Stat se to jindy nez brzy rano... Ze zacatku jsem se tomu smala, ale pozdeji mi mrzl usmev na rtech pri predstave, ze nas tady jeste zmrzaci. Taky me napadlo, jsme v Americe, proc je nezazalovat. Vsude je napis - Think safety first, hrajou si na velkou bezpecnost, ale skutek utek. Nas zavrou do psi boudy, kde jeste pojdeme.... Prijel chef maintenance, zkoukl situaci, ale vic ho vytocilo praskle potrubi kanalizace [ktera vede jen tak po povrchu] a pozustatky kolem. Po delsi dobe dosel i reditel a s ledovym klidem se nas zeptal, co jsme udelali s jeho stromem a na me vytky, ze tohle je opravdu nebezpecne a at se rozhledne kolem, ani nehnul brvou a odesel. Prece jen ale prijeli nejaci specialiste, kteri vsechny vyhnali z bunku a jali se porezat inkriminovanou vetev i okolo stojici suchotu. Diry ve strese byly zalepeny a my tam tlime dal. Ma krize, jako vsechny predesle, byla zazehnana.
Ten den jsem nasla jeste spadly strop na zenske toalete v baru [mrtvolu asi uz odnesli, ha] a pojala jsem podezreni, ze na konci kempu se tady vsechno rozpadne. Takze hlavne nezapomente - Think safety first! V ramci mravni nedotknutelnosti mistni camperske mladeze byla na zachode v Annie nalezena krvava skvrna a prezervativ a totez bez prvni indicie se opakovalo az do doby, nez deti odjely.
Ten den jsem nasla jeste spadly strop na zenske toalete v baru [mrtvolu asi uz odnesli, ha] a pojala jsem podezreni, ze na konci kempu se tady vsechno rozpadne. Takze hlavne nezapomente - Think safety first! V ramci mravni nedotknutelnosti mistni camperske mladeze byla na zachode v Annie nalezena krvava skvrna a prezervativ a totez bez prvni indicie se opakovalo az do doby, nez deti odjely.
středa 15. srpna 2007
Party, jeji nasledky a dalsi "prijemne" udalosti
V sobotu nastala dlouho ocekavana udalost. Nase tri Zuzky mely svatek. Nakradino mely uz tyden dopredu. Pred oslavou jsem se jeste nachomejtla ke koncertu pro staricky v Mini social. Mel to by jazz z Brooklynu, ale vysel z toho jidis jazz 21.stoleti a muzikal. A i kdyz na zacatku, kdyz jidis zni jako nemcina, to vypadalo jak kongres SS, v prubehu vecera jsme uz byli vsichni nakazeni euthusiasmem performerky ne sice z Broadwaye, ale smele mu sekundujicimu. Zpivanemu jidis je pekne rozumet a vsechny pisnicky mely pribeh. A kdyz z podia hrimalo, at devcata nesedi doma a nekoukaji do zdi, ze mozna ve vedlejsim byte bydli jejich vysneny, ktery muze jednou zazvonit - starici na rozkaz vyndali klice a zacali nadsene cinkat do rytmu.
Se setmenim se pomalu zacal plnit neobydleny Cloud 6. Holky vykouzlily z chatky hruzy prijemny bunk s postelemi, polstari vsude kolem, se stoly s boruvkami a jahodami a samozrejme barem. Prekonali jsme i barieru mezi narodnostmi znazornenou oddelenym sezenim, zapomneli na vsechny konflikty a bavili se, tancovali a pili [nekteri] az do rana. Prijemnou atmosferu navodily i svicky po nucenem zhasnuti, kdyz v jidelne meli counselori staff meeting. Ja sice nebyla primym svedkem, ale jezdilo se i na buggine, tancovalo se s kostaty a Cloroxem [spray, co likviduje i HIV] a Mato dostal facku po tom, co ho Katarina vsude hledala, tresouci se strachy, ze je v jezere nebo zmrzly v lednicce [na zemi se valely krabice a Vasek se ho snazil "vyhrabat". Australanoanglican Shawn predvedl par nechutnosti a dovedl neporadek v bunku k dokonalosti, kdyz po polstarove bitve zacal hazet i bramburkama. S kazdym jsem se objimala a vice vodky jsem vylila na neci zada, nez vypila.
Fotky nasledujici den odhalily dalsi netusene skutecnosti a smali jsme se, i kdyz jsme poradne nemohli vstat z postele, ale nasledujici udalosti nas dokonale probraly. My jsme meli day off, ostatni se snazili si vymenit sluzby, ale vsechny nas pred obedem dostihla zprava, ze sefove maji seznam vsech ucastniku, ze vsichni musi nastoupit na uklid toho bunku, a ze budeme radi, kdyz nebudeme vyhozeni, ale s post campem nemame pocitat. V ocich vetsiny byl des a strach, ale nekteri jsme se jen smali a rikali, ze ta noc by nam stala i za vypoved [par dnu pred koncem smlouvy]. V Maples se pije skoro kazdou noc, nas staff chef tancoval opily i na kulecnikovem stole v mistnim baru, ale tohle byla nase pvrni a posledni party. Bohuzel zrovna se hledaly dzbanky a nahodny hledac si ten neporadek v v sestce nenechal pro sebe. Sefove si mysleli, ze party byly na dennim poradku, ne ze tohle byla nase mala premiera. Byla nahlasena inspekce vsech nasich ubikaci, musely byt v naprostem poradku a prosty cehokoliv z majetku kempu [even a cup....], ale jak to hrozive zacalo, tak to taky vsechno vysumelo.... Nikdo si nas na koberecek nepozval a ani nepadla zadna hlava, i kdyz Honza se musel jit omluvit staff chefovi, ze nevhodne reagoval, aby nemusel jet pryc.
V pondeli rano me probudila hrozna rana a zarinceni zeleza. Rozespala jsem se rozhledla okolo, ale nic zavadneho jsem nespatrila. Rekla jsem si, ze spadl treba jen vetrak na zeleznou postel.
Pokracovani priste.... Dosla Nicol a ja uz ji mam plne zuby...
Se setmenim se pomalu zacal plnit neobydleny Cloud 6. Holky vykouzlily z chatky hruzy prijemny bunk s postelemi, polstari vsude kolem, se stoly s boruvkami a jahodami a samozrejme barem. Prekonali jsme i barieru mezi narodnostmi znazornenou oddelenym sezenim, zapomneli na vsechny konflikty a bavili se, tancovali a pili [nekteri] az do rana. Prijemnou atmosferu navodily i svicky po nucenem zhasnuti, kdyz v jidelne meli counselori staff meeting. Ja sice nebyla primym svedkem, ale jezdilo se i na buggine, tancovalo se s kostaty a Cloroxem [spray, co likviduje i HIV] a Mato dostal facku po tom, co ho Katarina vsude hledala, tresouci se strachy, ze je v jezere nebo zmrzly v lednicce [na zemi se valely krabice a Vasek se ho snazil "vyhrabat". Australanoanglican Shawn predvedl par nechutnosti a dovedl neporadek v bunku k dokonalosti, kdyz po polstarove bitve zacal hazet i bramburkama. S kazdym jsem se objimala a vice vodky jsem vylila na neci zada, nez vypila.
Fotky nasledujici den odhalily dalsi netusene skutecnosti a smali jsme se, i kdyz jsme poradne nemohli vstat z postele, ale nasledujici udalosti nas dokonale probraly. My jsme meli day off, ostatni se snazili si vymenit sluzby, ale vsechny nas pred obedem dostihla zprava, ze sefove maji seznam vsech ucastniku, ze vsichni musi nastoupit na uklid toho bunku, a ze budeme radi, kdyz nebudeme vyhozeni, ale s post campem nemame pocitat. V ocich vetsiny byl des a strach, ale nekteri jsme se jen smali a rikali, ze ta noc by nam stala i za vypoved [par dnu pred koncem smlouvy]. V Maples se pije skoro kazdou noc, nas staff chef tancoval opily i na kulecnikovem stole v mistnim baru, ale tohle byla nase pvrni a posledni party. Bohuzel zrovna se hledaly dzbanky a nahodny hledac si ten neporadek v v sestce nenechal pro sebe. Sefove si mysleli, ze party byly na dennim poradku, ne ze tohle byla nase mala premiera. Byla nahlasena inspekce vsech nasich ubikaci, musely byt v naprostem poradku a prosty cehokoliv z majetku kempu [even a cup....], ale jak to hrozive zacalo, tak to taky vsechno vysumelo.... Nikdo si nas na koberecek nepozval a ani nepadla zadna hlava, i kdyz Honza se musel jit omluvit staff chefovi, ze nevhodne reagoval, aby nemusel jet pryc.
V pondeli rano me probudila hrozna rana a zarinceni zeleza. Rozespala jsem se rozhledla okolo, ale nic zavadneho jsem nespatrila. Rekla jsem si, ze spadl treba jen vetrak na zeleznou postel.
Pokracovani priste.... Dosla Nicol a ja uz ji mam plne zuby...
pondělí 13. srpna 2007
ZMENA MAILU!
Tak ja hlava zapomnela, ze mam preposilani z te schranky do te zablokovane a nejde to zrusit. Takze moje nova adresa je jana.miculkova@seznam.cz
Uz se tu vsechno hrouti....
Uz se tu vsechno hrouti....
neděle 12. srpna 2007
Perny tyden na pokracovani
Perny tyden
Psychologove tvrdi [necekejte zadny uzasny poznatek], ze nejlepe si clovek pamatuje udalosti z konce. Takze ted se nam snazi naplnit nase dny novymi uzasnymi zazitky. Meli jsme u jezera barbecue pripravenou hlavnimi mistnimi pohlavary a extra jsme se napchali. Takove jidlo jsme tady jeste neokusili, a tak z nas nikdo netancil, nerachal se v bazene, ale jen cpal steaky, ryby, roztodivne dorty atd. Cheese cake rules! Pry to ani nebylo pro nas support staff, ale counselory a specialisty, ale to je podle me jen nejaky drb. Nakonec jsem se nechala premluvit ke skoku do bazenu, ale hned po mem smoceni zaveleli k odchodu. Po party mel Matus jeste privatni koncert pro vyvolene, kde prezentoval vlastni skladbu. Inspiraci mu bylo mistni jezero... On si snad najde krasu ve vsem. Jen mimochodem, opravdu jsem nepochopila jeho dotaz, po cem se mi bude styskat, az odjedu z kempu. Opravdu mi nebude nic chybet. Takze zpet ke koncertu, kde jsem mela roli obracecky not. Matus si usmyslil, ze pry poznam noty a budu vedet, kdy obratit. No, u vyraznych prechodu to slo, ale kolikrat horecnate maval hlavou na znameni, ale ja, zaposlouchana do jeho skladeb, jsem nevnimala. Jednou mi i popadaly listy na klavesy, takze jsem byla strujcem veselych situaci. Pak nutili hrat i me, ale to jsem se nedala. Nebudu si delat dalsi mezinarodni ostudu. Vecer jeste neskoncil, stavila jsem se pred jednim bunkem, kde jsem si pri vodce vyslechla stesky a stiznosti Polek a jedne Anglicanky Nicol, ktere kolikrat nerozumi ani rodili mluvci a delaji si z ni hnusnou legraci, ale ja se snazim. Nastesti porad vtipkuje sama pro sebe, takze se staci usmivat a nemusim odpovidat, nebo mele porad dokola a to uz ji nekdy i chapu. Skotove a podobni lide proste nedokoncuji slova a maji sileny prizvuk a nam se ty jejich vety slijou do neceho takoveho: [a u eee y up ok heee]. O pul 4 jsem jeste skocila za klukama na gate. Byl tam Vasek s Matejem, hrali lacros a baseball, ale zacalo silene lit a ja taky zazila ty pocity securitaka, kdy neni do ceho pichnout, vsechna slova jsou uz vyrcena a kolem je jen tmave prazdno. I balicky, ktere jim pripravuji v kuchyni, se nedaji jist. Hnusny platek kurete, toast a octove chipsy... V lijaku me Vasek zavezl cartem do bunku a druhy den jsem vstavala az ve 12, protoze jsem mela dalsi uzasnou late shift od treti, ale tentokrat posledni! Prace ubehla v horecnatem tempu, protoze podle uzasne laundry pick-up schedule jsou ve stredu vsichni teens a ti dokazou mit i tri obrovite bagy. Samozrejme ze zrovna chodila kupa lidi, at jim vyperu a ja je bohuzel neumim poslat nekam, protoze je mi jich lito, tak jsem si jeste pridelavala praci, ale hodne lidi mi pomohlo. Vyjimecne. Vetsinou se tam schazi jen v tehdy, kdy tam neni nic na prani a mohou jen posedet. |
sobota 11. srpna 2007
Nekdo se nam tu naboural do schranek a na ICQ. Ja se nemuzu dostat na mail. Pokud byste mi psali [coz se ale casto nestava], tak piste na miculkova.jana@centrum.cz . Tak nas tu Cechy maji radi....
čtvrtek 9. srpna 2007
Byli jsme svedky chytani novych dusi do siti Kinder Ringu. Dva tydny se pripravovaly bunky pro tak sestilete deti, ktere prijely na tri dny ochutnat slasti Kinder Ringu, aby mohly pristi rok prijet na tech uzasnych 8 tydnu. Chatky se musely od rana do noci natirat, my je asi nejmene trikrat uklizet. Pred odjezdem se malem nepokladal cerveny koberec... jen tam stala cela svita mistnich pohlavaru a jako counselori byli vybrani jen ti nejlepsi z nejlepsich, ale pak pri snidani jen necinne prihlizeli, jak po sobe deti hazi pozivatiny a prehaduji se. Rychle se uci. Pri rannim uklidu byla podlaha poseta svrsky atd. jako u ostrilenych camperu. Slovak Matej vtipne poznamenal, ze nas reditel nevidi deti, ale chodici vacky penez s tim znakem dolaru.
Po jejich odjezd jsme byli svedky ukazu, ktery se bude v mnohem vetsi mire opakovat pristi tyden. Jeste ani neusedl prach na ceste zvireny auty rodicu deti a Carol nas nahnala pred jeden bunk a sama si to stradovala od mistnosti k mistnosti a sbirala, co se dalo. Opravdu. Delame si legraci, ze jeji paranoia, ze vsichni kradou vychazi ze rceni - podle sebe soudim tebe. Pry jedno dite plakalo, ze zabavila plysaka, ktereho nekde nechalo. My jsme se taky omezene cinili. V kosi jsem nasla ruzove flip flopy a poukazala na ne a jedna Polka je hned vytahla, a ze se ji naramne hodi. Ma utlou nozku. Ja mam neco na sprchovani, co mi doslo a spolubydlici sampon. Nechci videt ten pristi tyden, protoze ty decka si opravdu niceho nevazi a je jasne, ze kupu veci tu nechaji. Proste na jedno pouziti. Uz ted si rozdelujeme bunky, ale my to bereme vlazne oproti Polkam, ktere se uz sikuji a sbiraji zkusenosti uz nyni. Ale abych byla spravedliva, ani nektere Cesky se nestiti sebrat neco decku z bagu, i kdyz je to jen tricko kempu.... Tady Nepokrades neplati. Tak brat si neco z kychyne, to delame kvuli rozmanitosti sveho jidelnicku, ale kdyz vis, ze to patri konkrentni osobe...
Uz zaciname likvidovat nas vozovy park. Ja jsem zacala pozde tocit volantem ve velkem vanu, kdyz jsem zajizdela k laudry. Kdyz tam okolo stoji dost aut, je to mensi problem, a tak jsem trochu oprela autko o sloup, ale jen malinko, zadna ujma na karoserii. To Alzbeta byla uspesnejsi. Pri vecernim checkovani bunku sedla za volant, vetsinou ridim ja a hned musela couvat z dost uzkeho prostoru. Tak 5 zenskych na palube, asi si dokazete predstavit, jak jsme vsechny byly chytre. Alzbeta couvala asi na trikrat, motor rval, z auta se linul smradlavy kour, ani jsme si nevsimly, ze jsme se zasekly na parezu [povazovaly jsme ho za vetevku]. Kazdy mel jiny nazor na to, zda tocit doprava ci doleva. A nakonec se Alzbeta zeptala, jestli ji to vyjde a ja odvetila ano, ale staly jsme na tom parezu, auto se zhouplo a pribraly jsme bunk.... Odneslo to zrcatko. Zadna velka skoda na tech vracich, ale Alzbeta z toho byla spatna a my jsme se smaly, az jsme brecely. Druhy den se jen Celina zeptala zrovna Alzbety, kdo to udelal a ona nezapirala. Jesteze se zeptala prave ji. Ale v pohode. Nikomu to nechybi.
Po jejich odjezd jsme byli svedky ukazu, ktery se bude v mnohem vetsi mire opakovat pristi tyden. Jeste ani neusedl prach na ceste zvireny auty rodicu deti a Carol nas nahnala pred jeden bunk a sama si to stradovala od mistnosti k mistnosti a sbirala, co se dalo. Opravdu. Delame si legraci, ze jeji paranoia, ze vsichni kradou vychazi ze rceni - podle sebe soudim tebe. Pry jedno dite plakalo, ze zabavila plysaka, ktereho nekde nechalo. My jsme se taky omezene cinili. V kosi jsem nasla ruzove flip flopy a poukazala na ne a jedna Polka je hned vytahla, a ze se ji naramne hodi. Ma utlou nozku. Ja mam neco na sprchovani, co mi doslo a spolubydlici sampon. Nechci videt ten pristi tyden, protoze ty decka si opravdu niceho nevazi a je jasne, ze kupu veci tu nechaji. Proste na jedno pouziti. Uz ted si rozdelujeme bunky, ale my to bereme vlazne oproti Polkam, ktere se uz sikuji a sbiraji zkusenosti uz nyni. Ale abych byla spravedliva, ani nektere Cesky se nestiti sebrat neco decku z bagu, i kdyz je to jen tricko kempu.... Tady Nepokrades neplati. Tak brat si neco z kychyne, to delame kvuli rozmanitosti sveho jidelnicku, ale kdyz vis, ze to patri konkrentni osobe...
Uz zaciname likvidovat nas vozovy park. Ja jsem zacala pozde tocit volantem ve velkem vanu, kdyz jsem zajizdela k laudry. Kdyz tam okolo stoji dost aut, je to mensi problem, a tak jsem trochu oprela autko o sloup, ale jen malinko, zadna ujma na karoserii. To Alzbeta byla uspesnejsi. Pri vecernim checkovani bunku sedla za volant, vetsinou ridim ja a hned musela couvat z dost uzkeho prostoru. Tak 5 zenskych na palube, asi si dokazete predstavit, jak jsme vsechny byly chytre. Alzbeta couvala asi na trikrat, motor rval, z auta se linul smradlavy kour, ani jsme si nevsimly, ze jsme se zasekly na parezu [povazovaly jsme ho za vetevku]. Kazdy mel jiny nazor na to, zda tocit doprava ci doleva. A nakonec se Alzbeta zeptala, jestli ji to vyjde a ja odvetila ano, ale staly jsme na tom parezu, auto se zhouplo a pribraly jsme bunk.... Odneslo to zrcatko. Zadna velka skoda na tech vracich, ale Alzbeta z toho byla spatna a my jsme se smaly, az jsme brecely. Druhy den se jen Celina zeptala zrovna Alzbety, kdo to udelal a ona nezapirala. Jesteze se zeptala prave ji. Ale v pohode. Nikomu to nechybi.
neděle 5. srpna 2007
Dumam nad nazvem
Tak jsem zas tady. Posledni dny jsem se moc nepredrela. S koncicim letem tady zacina rozklad zevnitr. Mezilidske vztahy se zacinaji hroutit, sefove uz vas nehlidaji ostrizim okem na kazdem kroku, ale sami se nekde zasijou a clovek uz vsechno zvlada levou zadni.
Ve stredu zacala nevinnym vtipem roztrzka mezi jednim slovenskym a ceskym parem a meli jsme z toho problem malem vsichni. Ve ctvrtek ma gruppa Polaku volno a noc predtim venuji oslavne party. Take jsme se s holkama mihly kolem jejich bunku a postaly venku, jeste si delaly legraci, ze kolem strasi hlavni securitak, a kdyz se zepta, co drzime v ruce [pivo Bush], takze ze prezidenta nebo krovi. Nanestesti se odnekud vynoril, ale svou pozornost venoval nevinnemu usmevu nasi kamaradky, ne pivu za nasimi zady. Ze pry co je tady k smichu... Nenapadne jsem se vytratila, zacalo byt husto. Hledal rozzurene golfove autko a naseho spolubydliciho. Ten totiz schoval autko Matejovi bezicimu se rychle prevlect za roh, ale ten uz nemel cas ho hledat a sef ho potkal, a kde ze ma buggy. Tak musel s pravdou ven. Jenze Cechum pripada, ze praskal a od te doby zacala drobna slovni pre mezi nima, nenavistne poznamky o protekcnim zbozi. Sef security naseho spolubydliciho tak serval, ze ten se bal jeste dva dny jit do prace. Ten vecer uz Vasek nespal, bdel az do zacatku prace o pul 2. My dve se Zuzkou jsme potkaly Sama, ktery si potreboval nekam odskocit a dal nam do uschovy svuj laptop, ktery mi vzapeti asi vtipne ukradli counselori a ja litala nervni po okoli a hledala ho, ze to bude na me. No my z te vychodni Evropy.... Pred kuchyni mimo zamknutou zonu je velka lednicka plna zmrzliny, kterou nas uz nebavi tajne pojidat, ale ten vecer jsme tam nasli jeste cokolady, takze i po nocich cpeme. Zbytek noci jsme stravili s podivnou Anglicankou, ktera mela na konci ruky sberac na odpadky a s baterkou chodila okolo a sbirala spacky a hudrala na neporadek. Nikdo ji obycejne moc nerozumi, protoze jeji vyslovnost je jeste prisernejsi nez u jinych Anglicanu a i Amici nemohou pochopit, ze opravdu mluvi stejnym jazykem. S jejim prasatkovou baterkou jsme se zavreli do neobydlene chatky hruzy a vyslechli si jeji "zivotni pribeh", kdy clovek potreboval hodne fantazie, aby si pulku domyslel.
Neco z postrehu o mistnich Polacich. Vsichni si mysli, ze se pradlo vypere lepe, kdyz k nemu pridate prasek na myti podlahy. Vsichni jsou antisemite, a ani jim to neprijde. Pry ze to je v Polsku uplne bezne, takze se to ani tak nebere. Kdyz vlezou do pokoje, kde to trochu pachne, tak to jiste smrdi Zidama. Ale brat jejich penize jim nevadi. Taky cekaji, az nebudou viza, ale to by tu byl uplny nalet. Uz tak jsou vsude cele rodiny Polaku. A urcite mi poctivi odpusti, ale oni nejak vsechno zarizeni tady povazuji za kolektivni vlastnictvi. Nechci videt tu situaci, az kids odjedou a zbydou po nich kupy obleceni, vetraku a dalsiho zarizeni. To nebudou lidi, to ze z nich stanou hrabajici zviratka. Pry vloni se to davalo chudym, ale kdo vi, jak ted.
Celina vubec nechape, jak muzeme chtit mit day off, nebo se tesit z prace do te nasi stodoly. Nebo jak muzeme vsechny penize tady vydelane utratit za cestovani. To ona vydelane penize da synkovi na domek. Ma 10 na hodinu, 7 dnu v tydnu, 6 mesicu... Tak si to spocitejte....
Cerna Gosia, ktera nepochytila zatim ani zbla z jazyka anglickeho, rada zveda telefony a citi se pritom dulezite. V sobotu jsem kvuli teto jeji libustce musela litat po kempu a nejak se domnivat, co asi v tom telefonu mohla slyset. Ona zvladne tak rict yes, ok a bye. Pak jsem zas po ni jecela, at to proboha nezveda a ona dulezite, ze to je jeji povinnost.
Ve stredu zacala nevinnym vtipem roztrzka mezi jednim slovenskym a ceskym parem a meli jsme z toho problem malem vsichni. Ve ctvrtek ma gruppa Polaku volno a noc predtim venuji oslavne party. Take jsme se s holkama mihly kolem jejich bunku a postaly venku, jeste si delaly legraci, ze kolem strasi hlavni securitak, a kdyz se zepta, co drzime v ruce [pivo Bush], takze ze prezidenta nebo krovi. Nanestesti se odnekud vynoril, ale svou pozornost venoval nevinnemu usmevu nasi kamaradky, ne pivu za nasimi zady. Ze pry co je tady k smichu... Nenapadne jsem se vytratila, zacalo byt husto. Hledal rozzurene golfove autko a naseho spolubydliciho. Ten totiz schoval autko Matejovi bezicimu se rychle prevlect za roh, ale ten uz nemel cas ho hledat a sef ho potkal, a kde ze ma buggy. Tak musel s pravdou ven. Jenze Cechum pripada, ze praskal a od te doby zacala drobna slovni pre mezi nima, nenavistne poznamky o protekcnim zbozi. Sef security naseho spolubydliciho tak serval, ze ten se bal jeste dva dny jit do prace. Ten vecer uz Vasek nespal, bdel az do zacatku prace o pul 2. My dve se Zuzkou jsme potkaly Sama, ktery si potreboval nekam odskocit a dal nam do uschovy svuj laptop, ktery mi vzapeti asi vtipne ukradli counselori a ja litala nervni po okoli a hledala ho, ze to bude na me. No my z te vychodni Evropy.... Pred kuchyni mimo zamknutou zonu je velka lednicka plna zmrzliny, kterou nas uz nebavi tajne pojidat, ale ten vecer jsme tam nasli jeste cokolady, takze i po nocich cpeme. Zbytek noci jsme stravili s podivnou Anglicankou, ktera mela na konci ruky sberac na odpadky a s baterkou chodila okolo a sbirala spacky a hudrala na neporadek. Nikdo ji obycejne moc nerozumi, protoze jeji vyslovnost je jeste prisernejsi nez u jinych Anglicanu a i Amici nemohou pochopit, ze opravdu mluvi stejnym jazykem. S jejim prasatkovou baterkou jsme se zavreli do neobydlene chatky hruzy a vyslechli si jeji "zivotni pribeh", kdy clovek potreboval hodne fantazie, aby si pulku domyslel.
Neco z postrehu o mistnich Polacich. Vsichni si mysli, ze se pradlo vypere lepe, kdyz k nemu pridate prasek na myti podlahy. Vsichni jsou antisemite, a ani jim to neprijde. Pry ze to je v Polsku uplne bezne, takze se to ani tak nebere. Kdyz vlezou do pokoje, kde to trochu pachne, tak to jiste smrdi Zidama. Ale brat jejich penize jim nevadi. Taky cekaji, az nebudou viza, ale to by tu byl uplny nalet. Uz tak jsou vsude cele rodiny Polaku. A urcite mi poctivi odpusti, ale oni nejak vsechno zarizeni tady povazuji za kolektivni vlastnictvi. Nechci videt tu situaci, az kids odjedou a zbydou po nich kupy obleceni, vetraku a dalsiho zarizeni. To nebudou lidi, to ze z nich stanou hrabajici zviratka. Pry vloni se to davalo chudym, ale kdo vi, jak ted.
Celina vubec nechape, jak muzeme chtit mit day off, nebo se tesit z prace do te nasi stodoly. Nebo jak muzeme vsechny penize tady vydelane utratit za cestovani. To ona vydelane penize da synkovi na domek. Ma 10 na hodinu, 7 dnu v tydnu, 6 mesicu... Tak si to spocitejte....
Cerna Gosia, ktera nepochytila zatim ani zbla z jazyka anglickeho, rada zveda telefony a citi se pritom dulezite. V sobotu jsem kvuli teto jeji libustce musela litat po kempu a nejak se domnivat, co asi v tom telefonu mohla slyset. Ona zvladne tak rict yes, ok a bye. Pak jsem zas po ni jecela, at to proboha nezveda a ona dulezite, ze to je jeji povinnost.
V patek meli kids nejakou tajnou akci, na kterou jsme samozrejme nebyli zvani, ale matus a jeho konexe s prezivsima holocaust... V Cultural centre [telocvicna] byl Warshaw ghetto memorial. Kdyz jsme tam vstoupili, tak na nas zacali zurive mavat, at zalezem, ale stejne jsme tam dlouho nevydrzeli, nebot tam bylo silene dusno. Prezivsi zapalovali svicky a kids zpivali a rikali nejake basne z ghetta. Vsichni byli v bilem, ale decka se porad couraly sem a tam a ani to prostredi jim tam nedodalo nejak moc vaznosti. Az o pul 11 vecer bylo neco zajimavejsiho, ale ne uz s takovym obecenstvem. Pan, ktery byl na Schindlerove seznamu, nam vypravel svuj pribeh. Bylo to takove komorni prostredi a z nasich znamych jsem tam byla sama. Zuza mela nocni v laundry a ostatni ji tam delali alkoholovou spolecnost, nebot nemela co prat. Ja jsem si zatim vyslechla klasicke Schindlerovske story, panovi bylo krasne rozumet a rikal to skoro automaticky, ale opravdu bylo zajimave setkat se s nekym takovym ve skutecnosti a potvrdit to Spielbergovske movie. Hodne na to odkazoval. Nejzajimavejsi byly ty okamziky, kdy potvrzoval Schindlerovu odvahu a jeho schopnosti. Jak dokazal zachranit lidi, kteri uz meli hlaven pistole u hlavy, kdyz ssmanovi nabidl whiskey. Nebo jak dokazal zachranit lidi z dobytcaku nebo manzelku pana vypravejiciho, ktera si ustrihla kousek uniformy, ktera ji byla prilis velka a chteli ji za to poslat do vyhlazovaciho tabora. Nevedela jsem, ze predtim mel Schindler byznys u nas. Pan na nas porad odkazoval. A taky vzpominal, jak po valce Polaci navrativsi Zidy likvidovali a celkove jak se k nim chovali. Ze pak lyncovali lidi, kteri treba nejake Zidy ukryvali a jeden pan celou valku ukryval dve deti a na konci valky nemohl ani vylezt z domu a radsi s jeho pomoci utekl do statu nebo nekam. A pan mi osvetlil, jak to vlastne bylo s povinnosti nosit Davidovu hvezdu. Polaci pry na ne praskali a muze poznali snadno podle toho, ze byli obrezani, ale zeny mohly uprchnout, pokud je nekdo neudal. To byl opravdu nejzajimavejsi vecer v taborove historii a bylo nas tam poskrovnu.
V nedeli jsme nikam nejeli. Vasek chtel spocinout. Ja jsem si zahrala dvakrat tenis, zaplavala si a poprve se tu slunila. Vsak me znate, oproti ostatni jsem reditel vapenky, ale potit se na slunci opravdu neni moje hoby. Skoda jen, ze nam pujcili jednu starou odrbanou raketu a jednu detskou kratkou. Ale ja jsem hrala s normalni. Ale ne s Vaskem. Toho proste k tenisu nedonutim, i kdyz je tady kurtu kupa. Vasek dopoledne hyril dobrou naladou, ale cim dal se blizila jeho smena, tak byl protivnejsi a protivnejsi. Proziva to tu hure nez ja. Zacali jsme hrat i beach volleyball a tak mame pisek i v usich.... Byla tu i nejaka skupina, kdy jsme prave na kurtu uslyseli nejake tony a plni strachu se vmisili mezi deti, ale hrali nejaky napodobeninovy mismas, i kdyz docela slusne, ale deti jen behali po gym a kdyby jim pustili prehravac, vypadalo by to stejne. Workgroup [minuli ucastnici tabora, co ted obsluhuji deti] jeli na koncert Dave Matthews band a my jim tise zavideli, tim spis, ze se tam dostal i Matus. Jako asi nejlepsimu pracovnikovi kuchyne mu listek venoval nas Jamajcan Hudley, ktery i ze starych nepozivatin dokaze vykouzlit "chutnou" krmi.
Uz pomalu zavadime "americky styl spsontani"[= uklizeni]. Jedna Polka uz rezignovala na jakys takys uklid a vsechno se dela rychle na oko. Nejradsi by tam jen strikla nejakou vonavku a bylo by. Timto se trhaji rekordy v rychlosti. Ale nejvic me prekvapuje lidska vlastnost prizpusobit se vsemu a vsude. Diky tomuto asi vladneme planete. Uz skoro nevnimam, co je kolem me a pripadam si, ze tu snad budu navzdy. Ani si uz nedokazu uvedomit, ze nekde mam svuj soukromy koutek. Ale za tri tydny uz to bude jinak a je uz na case, protoze uz nekdy drobne rozmisky prerustaji ve velka nedorozumeni a nekdy si od sebe opravdu musime odpocinout. Nedokazu pochopit, jak tu Polaci mohou zustat jeste skoro 2 mesice dele, kdyz uz ted porad skuhraji, jak se jim styska po Polske.
pondělí 30. července 2007
Vikend + po a ut
V sobotu mela Carol off, takze v housekeepingu zase vladla anarchie. Nastesti si me vzala k sobe Celina a zakazala mi priblizovat se k laundry, ze ja toho mam dost, at si poradi sami. Obe se s Jagodou cely den tahly, ze byly znavene, uz je toho na ne moc. Tolik sprostych polskych slov jsem jeste neslysela. Holky nejak nezvladaly laudry, ale ja se tam nesmela niceho dotknout, ze to neni muj problem. V patek vecer nam Matus zahral Debussyho. Je to ten slovensky operni pevec, umelec a pravnik. Milostive nam zahral trochu kakofonie a ja jsem mu to pak musela zhodnotit. V sobotu vecer meli deti muzikal pro rodice, ale my jsme se tam proplizili. Bylo to o rockove hvezde, ktera narukovala do armady, bylo to amaterske, ale bylo to jako situovano do naseho kempu a holky docela valely, jakoby se clovek dival na West side story, ale jinak vypadava mikrofon a kluci zapominali text. Je tu jedna pani, co prezila sedm koncentracnich a pracovnich taboru. Neskutecne. Jeji story by vydalo na knihu. Byla mimo jine v Osvetimi, pracovala ve Wieliczce a kdyz ji meli dva dny pred koncem valky spalit, tak vybombardovali pece. Mesic si dokazala schovavat lzicku cukru. Prezila pochod smrti, kdy zemrelo 10 000 lidi. Ma 83, ale vypada na 60. Ja potom cynicky poznamenala, ze pani mela za cely zivot kupu stesti, ale nakonec skoncila v Kinder Ringu... Samozrejme ze ne pred ni. Je tu hodne takovych stariku, ale nekdy se s nima tezko vychazi. Nekteri nas maji spis za sluzky, nez za uklizecky.
Dalsi den jsme jeli do New Paltzu, konecne. Vyzvedli jsme nejake stariky na letisti, kteri se tak tesili na pobyt v nasem kempu. Blahovi.
Mestecko jako by ani nebylo v Americe. Jedna ulice plna antikvariatu, jidelen a kavaren se zdravymi pozivatinami a obchody hlasajici fair trade. Druha plna starych domu po prvnich osadnicich - Hugenotech z Francie. Na hrbitove se mi jeden pan sveril, ze je to tu neskutecne, jako by to byl sen. My jsme z toho tak odvareni nebyli, ale pro Amika je to asi velka vec. V mistnim informacnim centru jsme se nestacili ani porozhlednout, nebot nas mistni pracovnik pan profesor na zdejsi univerzite odchytl a nemohl pochopit, jak jsme se tam dostali az z "Czechoslovakie". Mel trochu problem nam rozumet, nebyl moc empaticky, protoze napr. na dotaz, kde mame auto, nerozumel slovu van. Ale tak si vyber, Anglicane rikaji [van], Amici [ven] a ani mezi sebou se kolikrat nepochopi. Jinak jsme zasedli v mistnim Starbucks a potloukali se po mistni univerzite a okoli a konecne jsme si s Vaskem popovidali. Byli jsme z toho vice unaveni nez z prace v kempu a jeste nas cekala skoro hodinova cesta zpatky s ridickou Carol, ktera nezavre pusu. Sama nebyla ani na Niagarach, ale vsechno je pro ni krasne a dokonale a nejhezci je cesta do kostela a do prace. Rozohnovala se, jak Zide trpeli a sami nam delaji tohle. Co ma na to clovek rict. Srovnavat koncentrak a detsky tabor. Pak ze co clovek cini jinym, to se mu vrati. Jsem ji oponovala, ze na to neverim, ale radsi se clovek drzi zpatky, aby ho jeste nekam vzala. Protoze klidne muze rict ne, kdyz se vozime jen dva na docela velke vzdalenosti.
Vecer jsem si dala jeste trochu avangardy. Pro starousky a pro staff pripravil zahradnik Bill a kitchen Matus koncert. Matus nam predvedl sve klasicke umeni a Bill s culiky, kytarou a velmi rozlozitou kamaradkou doprovazejici ho na bubinek nam prednesl sve vlastni poemy a svou dalsi tvorbu, kdy jeho vyraz se zmenil na pekelny a ja si chytla jen slova typu - Thank you mum for having me, that you have saved the pregnancy. Cekala jsem, az starici zacnou nad hlavou mavat holemi do rytmu. Sefove prchli a jedna pani si provokativne zacpavala usi. Ale ja jsem zasla, ze i v tehle tupe Americe se najde trocha originality a invence. A pocitila jsem mirne souzneni s temi vsemi v sale, kterym trpi usi, ale kteri jsou vsichni na stejne lodi a podobne akce by mely byt casteji. Asi tak si to clovek predstavoval. Ze tu budeme drzet vice pospolu. Sice Matus pak za nami priletel, ze jak se nam to libilo a strasne dekoval, ze jsme dosli, ale jinak je to naladovnik a extra protivka nekdy. Pani gerontova organizotorka nas pozvala na jejich dalsi akce, jako jsou treba lidove tance, i kdyz si to neumim dost predstavit, asi tanecky s choditky.
Druhy den jsem se ptala Carol, jak se ji to libilo a ona se primo prekvapive rozneznila, ze Matus je dokonaly handsom mlady muz, ktery zvlada prava i operu, a kdyz jsem ji rekla, ze taky komponuje a ted cvici nejakou skladbu ze 17. stoleti, tak mi zacala vyjmenovavat tehdejsi autory a ja se vubec nechytala. Ale ze pry ona taky zpiva operu, a ze by si Matuse rada nekdy poslechla zpivat. Alzbeta se pak na me nastvala, ze ji lezu nekam, ze jsme si povidaly jak nejake velke kamaradky, ale myslim, ze na mem miste by s ni nemlcela.
Vsak jsem si to dneska, to jest v utery, pekne vypapala. Rano jsem neprozretelne prisvedcila, ze je Annie [domek na malovani, tanecky atd] uklizeny, ale myslela jsem jen zachodky, protoze se holt rano nerozctvrtim, abych vsechno stihla a vubec to nemame v rannim popisu prace. Ale za dve hodiny priletela a zacala mi prskat do tvare, ze je to tam fakt hnusne, a at to okamzite jdeme udelat. Spolupracovnice Gosia jen tupe zirala [neumi anglicky] a vyptavala se, kam mame jit, co je to Annie [po 2 mesicich] a Carol to rozohnilo jeste vice. Tak jsem bohuzel na Gosiu za rohem jecela, jeste ze nerozumi ceksy ani anglicky. V Annie posedavala duchodci a jen pani se rtenkou pres pul tvare a parukou se mnou jemne promlouvala, ze tady chteji tancovat a ze jim to smeti trochu vadi. Ostatni me perovali a nohou nam stitive ukazovali, kde mame jeste smeti. Pomlouvali nas a az jsem zacala reagovat, tak zacali septat. Asi ani nepredpokladali, ze ta chaska z vychodu by jim rozumela. Carol si nechala situaci vysvetlit az co se trochu uklidnila, ale jinak jecela na kazdeho, koho potkala. Opravdu je mile mit nadrizeneho extra pitomeho. Celina si to jako vzdy vzala k srdci a malem se nerozplakala, jak nam nekdo krivdi, ale dokonce nas proti ni popuzela, ze mame zajit za staff chefem, ze je Carol proste na hlavu. To je totiz porad dokola. Carol rada predava zodpovednost niz, protoze je sama neschopna a jen vnasi vsude zmatek. Na konci smeny zazvonil asi dvakrat telefon, nez jsem k nemu priskocila, tedy nez vsichni dali najevo, ze do toho nejdou a ona odnekud priletela a vytrhla mi sluchatko z ruky, i kdyz jsem prave s nekym rozmlouvala, a pak nam nadavala, ze nikdo nezvedame telefon atd. atd. Proste si smsla na vsem. Pak jsme si udelali s Celinou party v reditelove dome, kde jsme na ni sborove nadavali, pili z kapajich papirovych kelimku, kdy Jagoda nadavala, ze Zidi nemaji ani poradne kelimky a ujistovala jsem Celinu, ze ze zacatku jsem z ni mela strach, ale ted je to v pohode a rada s ni pracuju. Mela jsem si naddelat jeste hodinu navic, ale ona mi to zakazala, ze uz jsem se napracovala dost, ze jestli me uvidi v pradelne, tak uvidim. Tak jsme se sli koupat do toho naseho bazenu, kde teplota vody rovna se teplote kavy, aby si deti nestezovaly....
Vezte, ze sve vypisky pisu v mirnem stresu. Bud to tady nefunguje, nebo nemam cas, nebo do me nekdo porad huci, nebo jsem porad jak na trni, ze jeste neco musim.
Ale uz je to clovek dost otupeny, takze ani moc nevnima vytky nebo lidi kolem a uz me davno presla snaha o dokonalost. Clovek uz necisti ciste plochy. Snazi se jen zbavit toho, co je videt, nebo zapacha a nekteri ani to, protoze podle nich je to zbytecna prace, kdyz to nekdo vzapeti zase zaspini.
Nikomu sice nepisu maily, mam problem stihnout i tohle, ale vetsina z vas me tedy zklamala. Na to, ze uz bude srpen a poslali jste mi jeden mail z dvema vetama.... Stydte se. Tak na me myslite. Nebo nestaci na me jen myslet, ale taky napsat treba ctyri radky.... jak jde zivot a svet okolo....
Dalsi den jsme jeli do New Paltzu, konecne. Vyzvedli jsme nejake stariky na letisti, kteri se tak tesili na pobyt v nasem kempu. Blahovi.
Mestecko jako by ani nebylo v Americe. Jedna ulice plna antikvariatu, jidelen a kavaren se zdravymi pozivatinami a obchody hlasajici fair trade. Druha plna starych domu po prvnich osadnicich - Hugenotech z Francie. Na hrbitove se mi jeden pan sveril, ze je to tu neskutecne, jako by to byl sen. My jsme z toho tak odvareni nebyli, ale pro Amika je to asi velka vec. V mistnim informacnim centru jsme se nestacili ani porozhlednout, nebot nas mistni pracovnik pan profesor na zdejsi univerzite odchytl a nemohl pochopit, jak jsme se tam dostali az z "Czechoslovakie". Mel trochu problem nam rozumet, nebyl moc empaticky, protoze napr. na dotaz, kde mame auto, nerozumel slovu van. Ale tak si vyber, Anglicane rikaji [van], Amici [ven] a ani mezi sebou se kolikrat nepochopi. Jinak jsme zasedli v mistnim Starbucks a potloukali se po mistni univerzite a okoli a konecne jsme si s Vaskem popovidali. Byli jsme z toho vice unaveni nez z prace v kempu a jeste nas cekala skoro hodinova cesta zpatky s ridickou Carol, ktera nezavre pusu. Sama nebyla ani na Niagarach, ale vsechno je pro ni krasne a dokonale a nejhezci je cesta do kostela a do prace. Rozohnovala se, jak Zide trpeli a sami nam delaji tohle. Co ma na to clovek rict. Srovnavat koncentrak a detsky tabor. Pak ze co clovek cini jinym, to se mu vrati. Jsem ji oponovala, ze na to neverim, ale radsi se clovek drzi zpatky, aby ho jeste nekam vzala. Protoze klidne muze rict ne, kdyz se vozime jen dva na docela velke vzdalenosti.
Vecer jsem si dala jeste trochu avangardy. Pro starousky a pro staff pripravil zahradnik Bill a kitchen Matus koncert. Matus nam predvedl sve klasicke umeni a Bill s culiky, kytarou a velmi rozlozitou kamaradkou doprovazejici ho na bubinek nam prednesl sve vlastni poemy a svou dalsi tvorbu, kdy jeho vyraz se zmenil na pekelny a ja si chytla jen slova typu - Thank you mum for having me, that you have saved the pregnancy. Cekala jsem, az starici zacnou nad hlavou mavat holemi do rytmu. Sefove prchli a jedna pani si provokativne zacpavala usi. Ale ja jsem zasla, ze i v tehle tupe Americe se najde trocha originality a invence. A pocitila jsem mirne souzneni s temi vsemi v sale, kterym trpi usi, ale kteri jsou vsichni na stejne lodi a podobne akce by mely byt casteji. Asi tak si to clovek predstavoval. Ze tu budeme drzet vice pospolu. Sice Matus pak za nami priletel, ze jak se nam to libilo a strasne dekoval, ze jsme dosli, ale jinak je to naladovnik a extra protivka nekdy. Pani gerontova organizotorka nas pozvala na jejich dalsi akce, jako jsou treba lidove tance, i kdyz si to neumim dost predstavit, asi tanecky s choditky.
Druhy den jsem se ptala Carol, jak se ji to libilo a ona se primo prekvapive rozneznila, ze Matus je dokonaly handsom mlady muz, ktery zvlada prava i operu, a kdyz jsem ji rekla, ze taky komponuje a ted cvici nejakou skladbu ze 17. stoleti, tak mi zacala vyjmenovavat tehdejsi autory a ja se vubec nechytala. Ale ze pry ona taky zpiva operu, a ze by si Matuse rada nekdy poslechla zpivat. Alzbeta se pak na me nastvala, ze ji lezu nekam, ze jsme si povidaly jak nejake velke kamaradky, ale myslim, ze na mem miste by s ni nemlcela.
Vsak jsem si to dneska, to jest v utery, pekne vypapala. Rano jsem neprozretelne prisvedcila, ze je Annie [domek na malovani, tanecky atd] uklizeny, ale myslela jsem jen zachodky, protoze se holt rano nerozctvrtim, abych vsechno stihla a vubec to nemame v rannim popisu prace. Ale za dve hodiny priletela a zacala mi prskat do tvare, ze je to tam fakt hnusne, a at to okamzite jdeme udelat. Spolupracovnice Gosia jen tupe zirala [neumi anglicky] a vyptavala se, kam mame jit, co je to Annie [po 2 mesicich] a Carol to rozohnilo jeste vice. Tak jsem bohuzel na Gosiu za rohem jecela, jeste ze nerozumi ceksy ani anglicky. V Annie posedavala duchodci a jen pani se rtenkou pres pul tvare a parukou se mnou jemne promlouvala, ze tady chteji tancovat a ze jim to smeti trochu vadi. Ostatni me perovali a nohou nam stitive ukazovali, kde mame jeste smeti. Pomlouvali nas a az jsem zacala reagovat, tak zacali septat. Asi ani nepredpokladali, ze ta chaska z vychodu by jim rozumela. Carol si nechala situaci vysvetlit az co se trochu uklidnila, ale jinak jecela na kazdeho, koho potkala. Opravdu je mile mit nadrizeneho extra pitomeho. Celina si to jako vzdy vzala k srdci a malem se nerozplakala, jak nam nekdo krivdi, ale dokonce nas proti ni popuzela, ze mame zajit za staff chefem, ze je Carol proste na hlavu. To je totiz porad dokola. Carol rada predava zodpovednost niz, protoze je sama neschopna a jen vnasi vsude zmatek. Na konci smeny zazvonil asi dvakrat telefon, nez jsem k nemu priskocila, tedy nez vsichni dali najevo, ze do toho nejdou a ona odnekud priletela a vytrhla mi sluchatko z ruky, i kdyz jsem prave s nekym rozmlouvala, a pak nam nadavala, ze nikdo nezvedame telefon atd. atd. Proste si smsla na vsem. Pak jsme si udelali s Celinou party v reditelove dome, kde jsme na ni sborove nadavali, pili z kapajich papirovych kelimku, kdy Jagoda nadavala, ze Zidi nemaji ani poradne kelimky a ujistovala jsem Celinu, ze ze zacatku jsem z ni mela strach, ale ted je to v pohode a rada s ni pracuju. Mela jsem si naddelat jeste hodinu navic, ale ona mi to zakazala, ze uz jsem se napracovala dost, ze jestli me uvidi v pradelne, tak uvidim. Tak jsme se sli koupat do toho naseho bazenu, kde teplota vody rovna se teplote kavy, aby si deti nestezovaly....
Vezte, ze sve vypisky pisu v mirnem stresu. Bud to tady nefunguje, nebo nemam cas, nebo do me nekdo porad huci, nebo jsem porad jak na trni, ze jeste neco musim.
Ale uz je to clovek dost otupeny, takze ani moc nevnima vytky nebo lidi kolem a uz me davno presla snaha o dokonalost. Clovek uz necisti ciste plochy. Snazi se jen zbavit toho, co je videt, nebo zapacha a nekteri ani to, protoze podle nich je to zbytecna prace, kdyz to nekdo vzapeti zase zaspini.
Nikomu sice nepisu maily, mam problem stihnout i tohle, ale vetsina z vas me tedy zklamala. Na to, ze uz bude srpen a poslali jste mi jeden mail z dvema vetama.... Stydte se. Tak na me myslite. Nebo nestaci na me jen myslet, ale taky napsat treba ctyri radky.... jak jde zivot a svet okolo....
pátek 27. července 2007
Fotkovy mismas
Lifeguard Jani
Annie a Jewish culture center
"Performing Arts Center" z jezera
Vasink a jeho nove botky
Bunk inside
Tak si vazi nami vypraneho pradla
Gala a Vika [Ukrajinky] na bunkach
Sousedovic koupelna, nase je o chlup lepsi
Polotovarova kuchyne
Pravi Americane
Improvizovane plastenky - Alzbeta a Zuza
Jani a Vasink na bowlingu
středa 25. července 2007
Vsedni dny
Tak bych vam rada predstavila vozovy park nasi laundry a me zkusenosti. Mame tedy vam znameho carta, mensi van, vetsi van a nejvetsi van. Sbiram zkusenosti ze vsech sfer. Dokonce jsem i ridila ten velky van pro asi 16 osob. Startuje se sroubovakem, nema zpetna zrcatka, ale to mne ani tak nevadi. Spis je horsi se s nim nekde vytocit. Jednou u dinnig roomu stalo auto a ja zacala pozde tocit volantem. Dupla jsem na brzdu a na Zuzku vzadu [nejsou tam sedadla] spadl kus plechu. Ale prezila to docela bez uhony. Pedaly jsou nejak citlivejsi. A clovek vubec nevidi dopredu.
Jinak se mi dari celkem dobre. Jak se na zdejsi pomery darit da. Dokonce mam obdivovatele. Zidovskeho obra z New Jersey. Ten reziser muzikalu. Nekdy se mi nedari pred nim schovat, nebo strcit hlavu hluboko do talire... Kdyz jsem pracovala do 12 do noci, tak jsem mu to neprozretelne sdelila. Holt neumim lhat... Mela jsem toho ten den extra hodne a jeste jsem trnula, ze dorazi. Ostatni na me vyslovene kaslali. Bohuzel presne ve 12 se zjevil, ja zborcena potem upracovana jsem rychle premyslela, jak z toho ven. Vlitla jsem do nejblizsiho bunku, ze se bojim Sama. Coz jim znelo, jako ze se bojim sama. Tak se jen smali. Zachranil me jeden Polak, ze pojede se mnou zavezt do Mapels carta. S nim jsem se nebala, jen jsme se museli plizit campem, aby nas nekde nepotkal. Mluvil totiz trochu z cesty. Vratila jsem za do toho bunku [kde to mimochodem vypada jak v obyvaku, tolik toho uz nakradli] a nejak tam zapadla na dalsi dve hodiny. Pila se vodka a vino a ja musela za par hodin vstavat. Ani jsem nezastihla Vaska. Zpatky jsem sla s jednim australskym securitakem a vtrhla Honzovi do koupelny, kde jsem se pet minut jen tak smala.
Rano bylo trochu krutejsi, ale aspon si pochvalovali, ze nejsem moc aktivni a nehonim je. Probrala me starost o jednu Polku, ktera neprisla do prace a zvracela. V kuchyni jedna holka stresovala, ze ji za to vyhodi, ze se to nesmi nikomu rict, ale kazdy si muze vzit sick day a ji bylo opravdu spatne a nebylo to z premiry alkoholickych napoju. Jedna Ruska ji vzala do Infirmary [nase mala nemocnice], kde si ale nase anglictiny neznala Gosia vzala jen u okenka kartotecni list a vratila se z nim zmatena zpet. Asi doufala, ze ji ten papir vyleci... Carol uz to nevydrzela a zavezla ji zpet.
Co se tyce ziskavani veci, tak se tady lide po delsim pobytu nezastavi pred nicim. Poberou, co se da. Ji jidlo detem z bunku, kradou veci ze vsech skladu. Jesteze si nekradou veci navzajem. Kdyz uklizim rediteli kempu dum, tak to tam probiraji ty kupy sladkosti a expertky stare Polky si to cpou do kyblu a zakryvaji hadry.
Jinak se mi dari celkem dobre. Jak se na zdejsi pomery darit da. Dokonce mam obdivovatele. Zidovskeho obra z New Jersey. Ten reziser muzikalu. Nekdy se mi nedari pred nim schovat, nebo strcit hlavu hluboko do talire... Kdyz jsem pracovala do 12 do noci, tak jsem mu to neprozretelne sdelila. Holt neumim lhat... Mela jsem toho ten den extra hodne a jeste jsem trnula, ze dorazi. Ostatni na me vyslovene kaslali. Bohuzel presne ve 12 se zjevil, ja zborcena potem upracovana jsem rychle premyslela, jak z toho ven. Vlitla jsem do nejblizsiho bunku, ze se bojim Sama. Coz jim znelo, jako ze se bojim sama. Tak se jen smali. Zachranil me jeden Polak, ze pojede se mnou zavezt do Mapels carta. S nim jsem se nebala, jen jsme se museli plizit campem, aby nas nekde nepotkal. Mluvil totiz trochu z cesty. Vratila jsem za do toho bunku [kde to mimochodem vypada jak v obyvaku, tolik toho uz nakradli] a nejak tam zapadla na dalsi dve hodiny. Pila se vodka a vino a ja musela za par hodin vstavat. Ani jsem nezastihla Vaska. Zpatky jsem sla s jednim australskym securitakem a vtrhla Honzovi do koupelny, kde jsem se pet minut jen tak smala.
Rano bylo trochu krutejsi, ale aspon si pochvalovali, ze nejsem moc aktivni a nehonim je. Probrala me starost o jednu Polku, ktera neprisla do prace a zvracela. V kuchyni jedna holka stresovala, ze ji za to vyhodi, ze se to nesmi nikomu rict, ale kazdy si muze vzit sick day a ji bylo opravdu spatne a nebylo to z premiry alkoholickych napoju. Jedna Ruska ji vzala do Infirmary [nase mala nemocnice], kde si ale nase anglictiny neznala Gosia vzala jen u okenka kartotecni list a vratila se z nim zmatena zpet. Asi doufala, ze ji ten papir vyleci... Carol uz to nevydrzela a zavezla ji zpet.
Co se tyce ziskavani veci, tak se tady lide po delsim pobytu nezastavi pred nicim. Poberou, co se da. Ji jidlo detem z bunku, kradou veci ze vsech skladu. Jesteze si nekradou veci navzajem. Kdyz uklizim rediteli kempu dum, tak to tam probiraji ty kupy sladkosti a expertky stare Polky si to cpou do kyblu a zakryvaji hadry.
pondělí 23. července 2007
Hidden Lake a Baloon Festival
Firework
Odtud jsme pozorovali ohnostroj
My a parez v parku a balony siroko daleko nikde
Jani pry ma v oblibe fotit mraky
Silnicni most a Vasink
Zeleznicni most pres reku Hudson
Zleva: Zuzka, Marta, Gabi, Alzbeta, Vasink na uzasnem balonovem festivalu
Vasink a skalka
Tri Gracie tamtez
Hidden Lake
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)