Já pálím, ty pálíš, on pálí…

Co se týče pracovních zážitků, tak ten týden byl pro mé „nadšení“ pro věc docela zničující. Pro lidi (příp. důchodce – bez urážky) není nic jednoduššího než zvednout telefon s tím, že ten onen tam něco pálí, nevím, co to je, to jsou určitě odpady a strašně to smrdí a vy to vyřešte. Realita je taková, že někdo pálí chvíli pár větví, docela to příjemně voní dřevem a druhý už práská. Pak se tomu člověku nedivím, když při pohledu na naši dvojku s Františkem dostane nervový záchvat a Frantík ho ještě svým citování paragrafů dodělá. Lituje nás, že se nevěnujeme důležitějším věcem a vybalí na nás všechny problémy světa.

Z hlediska ovzduší se suché a nekontaminované dřevo může pálit, ale z hlediska odpadů ne za účelem odstranění, ale využití. Takže když si vedle dá hořčici a buřt, tak může. Pak se může použít má idea, že si chtěl jen ohřát ruce, ha. Takže František do těch lidí duje, já trapně couvám. Pokud by těch pár větví odvezl do sběrného dvora, tak kolik emisí navíc vyprodukuje…

Po jiném echu o spalování z oddělení lesů jsem tam poslala měšťáky a při třetím telefonátu jsem paní domlouvala, ať nejprve zhodnotí nebezpečnost ohýnku, případně si k němu čichne a nejlépe počká do druhého dne… Povedlo se.

Taky mám moc ráda městskou policii. Poslali mi úřední záznam o přestupku. Pár nepřizpůsobivých si udělalo ohýnek ze stavebního odpadu a komunálu. Tak jsem se zaradovala, že vypálím jen pokutu příkazem a bude hotovo, ale při ověřování iniciál jsem zjistila, že nesedí data narození, případně příjmení nebo ženská má chlapskou občanku. Strážmistr Míla tam vůbec nebyl, i když byl v záznamu zapsaný a podepsal ho a než jsem se dopracovala k tomu, kde sehnat toho druhého, tak hodně vody uplynulo a ten mi pak místo omluvy neustále opakoval, že si mám sáhnout do svého svědomí!!! Prý že jsou v pohodě a slíbili, že to všechno uklidí, ale zkuste si to, mladá paní, když jste tam sama a oni kolem vás poskakují! Tak jsi tam neměl být sám a pokud nerozeznáš chlapa od ženské… Nikdy bych si ve svých zápisech nevymýšlela, a když jsem ho poprosila, ať to příště udělá pořádně, tak mi s tím telefonem práskl…

Já prostě na tu práci nemám nervy ani vlohy. Nejsem holt ignorantská pečlivka…

Negrill

Týden 11. až 17. (jak nepoetické) jsem se snažila zaplácat vším možným, abych pokud možno moc nemyslela na Krym, pokud se mi sám nepřipomene… V pondělí jsem si po novém účesu (krátké milé mikádo) z předcházejícího týdne věnovala masáž. Pan masér mě hned zhodnotil jako šikovnou a odvážnou, moc lidí se prý bez doporučení jen tak někam nevydá, takže mi až tam došla ta zvláštnost situace – jen my dva v opuštěném domě, ale pan si se mnou popovídal a jal se napravovat mé lopatky. Tak jsem prý přecitlivělá a lechtivá a pořád se cukám, ale záda mám v podstatě dobrá. Nabídl mi čokoládovou a medovou masáž, ale pochopil, že to se mnou nebude jen tak, když med nesnáším a čokoládu radši jím a hlavu do toho hrozného otvoru při masáži nestrčím! Mám teda předplaceno 10 masáží (měla bych na to dostat money z nějakého magistrátního fondu) a kromě zad a šíje (uááá, měla jsem pocit, jako kdyby mě chtěl uškrtit) mám slíbený i peeling a masáž celého těla, což asi nevydržím. Ale už si začínám zvykat…

Odpo se do mého bugru stavila sousedka z toho krásného byt pode mnou. Takže obrbyt s vysokými stropy, kachlovými kamny a obrbalkónem nebude můj. Já vím, kde bych na něj sama vzala. Takže je tam nová nájemnice, a když jsem další den šla s bytečkem rozloučit, tak jsem ještě dostala výslužku v podobě vajíček a šťávy. Sousedce se už poslední věci nechtěly stěhovat, takže Janička „socka“ je pobrala, ha.

V úterý jsem s Danou a Hatlou shopovala, ale nějak se do těch mládežnických obchodů nehodíme, tak mám jen kosí a bubácké majtky a velkobrýlky, které jsem vůbec neplánovala, ale když mi tak moc slušely… Pak jsme se nacpaly salátem a při „vážných“ debatách popíjely weino, abych o půl 12 dostala docela ťafku… A Youtube už není co bývalo… Ráno jsem pak nebyla schopná vstát dřív a jít uklízet přepážky, ale ženské se tam přece nezblázní, mně už po všech těch zážitcích jen tak něco nerozhází…

Ve čtvrtek jsme měly odpolední velkoplán – turnaj v pingpongu v loděnici u jablonecké přehrady, slick line, grilování a promítání bratrů Karamazových v kině Rybářská (u kamaráda Hatly Jardy). Janička (tak mě ty dvě zovou) to celé vyhrála (takže si dokážete představit úroveň mých protihráčů) a to jsme se ještě museli setsakra soustředit, když kolem se stále převlíkali (až úplně…) sliční kajakáři. Na přehradě bylo krásně, byla tam asi půlka Jablonce a na příště plánujem loďky.

Grilování se svrhlo ve velkou žranici. Klobásy, zelenina, hermelíny a korsické víno (z Daniných sjezdů vodopádů) na terase Jardovy vily, načež jsme se přesunuli do jeho obyvákového kinosálu, aby mě film hodně překvapil. Karamazovi byli propracovaní do detailu a já čekala spíše improvizaci na dané téma a slova. Prostředí továrny bylo úžasné a třeba Trojan byl zcela šílený… Mix češtiny, angličtiny a polštiny a to se rozumí přece samo sebou, že Ostravák bude polštinu tlumočit. Ale houby s octem. Už u stolu se ujalo rčení – Nepomlouvej Ostraváky, dokud si nezjistíš, kolik jich sedí u stolu.

Dana a Hatla

Náš oblíbený hostitel

Hermelíny

V kině

Džus s pěnou a rybízová šťáva

Tak ke mně s velkou pompu dorazili naši a Porubáci! Po malých nedorozuměních, kdy bylo zaměněno „před tím mostem“ za „třetím mostem“ jsme se šťastně shledali, dostala jsem kupu dárků jako velký hrnec na halušky, úžasný tác a zapékací misku a navrch ještě tvarohové domácí koláčky a dortík! V bytečku se jim moc líbilo, jen ty schody až do nebe... Bydleli v univerzitním hotelu v centru, docela luxus za velmi rozumnou cenu (http://www.unihotel.tul.cz/). A pochopili, proč se mi v Liberci tak líbí! A hned po příjezdu se dožadovali slivovice a já nakoupila jen kupu weina!

V pátek jsme vyrazili na Ještěd, nahoru sedačkovou lanovkou Skalka a dolu kabinovou a při tom stoupání na Ještěd se drželi statečně a vydrželo jim to celý víkend. Jen nahoře se někteří zeptali, co je to pod námi za město (snad se nebudou zlobit, že jsem to bonzla), ale chápu, že při obcházení Ještědu může být člověk zmaten. Po večerní procházce k přehradě byli tak znaveni, že šupajdili hned do hotelu, ale po té dlouhatánské cestě se tomu ani nedivím.

V sobotu se u mě všichni sešli na snídani, a pak jsme se pod mým vedením zázračně propletli Jabloncem na rozhlednu Černá Studnice, kde se někteří konečně dočkali džusu s pěnou (krycí název pro pivo) a rybízové šťávy (fernet). Místní vláček z Pěnčína na Studnici nás inspiroval k návštěvě kozí farmy a teta byla spokojená s korálky a ostatní spokojení ze spokojených koz a kozího sýra.

Na oběd jsem jim udělala halušky v mém novém hrnci, a i když to není jídlo typicky liberecké, tak mělo úspěch. Naši zahrádkáři samozřejmě nemohli opomenout naši slavnou botanickou zahradu, kde se mamině udělalo v tropech trochu šoufl. Večer konečně přišla řada na weino a chlapi vyzunkli láhev rybízové šťávy a i přes Vilémův telefonát, kdy bohužel řekl něco, co mělo přede mnou radši zůstat utajeno, tak to byl moc pěkný společenský večer i s Kájou Gottem…

Při neděli si už pomalu začali zvykat na to, že je v Liberci všechno do kopce, tak v rámci tréninku jsme zajeli do Josefova dolu a dali si 8 km pochodové cvičení na Protrženou přehradu, aby i taťka se mohl pokochat něčím technickým. Ostatně taťka překvapivě celý víkend udržoval rychlé tempo a my po většinu doby viděli jen jeho záda. Na dotazy o důvodech protržení jsem nedokázala fundovaně odpovědět, ale pak jsem zvěděla, že to bylo tektonickou poruchou… Na vodopády Jedlové už nezbylo sil a tak jsme jen zajeli do České chalupy na mou druhou rybku tento víkend a naše grupa V+4xJ se rozpadla…

P.S.:„Děkuji“ všem protivným servírkám, které udělaly Liberci ostudu

ČD vs. Jani

Pamatujete na mou loňskou A4 stížnost na České dráhy? Musela jsem čelit vašim posměškům, ale oni mi odpověděli, ani jsem o tom nevěděla!

Zde pár výpisků z četby:
… Chápeme Vaše pohnutky, které Vás vedly k napsání tohoto dopisu a děkujeme za podnětné připomínky. Jsme opravdu rádi za každý ohlas od našich zákazníků …. Vaše stanovisko přijímáme jako názor vnímavého klienta, který dlouhodobě využívá naše služby. Každodenní problematika osobní přepravy ČD, jak je patrné z Vašeho podání, Vás nenechává chladným…. Zaměstnankyně byla poučena, závada jí byla vytknuta.... K páteční přeplněnosti vlaků uvádíme, že České dráhy, a.s. se v současné době potýkají s akutním nedostatkem vhodných moderních vozů pravidelně řazených do rychlíků a vlaků vyšší kvality… V současné době probíhá modernizace 40 vozů právě pro vlaky vyšší kvality…. Za Vámi uvedené skutečnosti, které Vám znepříjemnily cestování vlaky naší společnosti, se Vám jménem ČD, a.s. omlouváme.

Pár klišé, ale považuju to za docela solidní přístup, ba překvapivý a musím uznat, že jsem od podání té stížnosti tak napružená při jízdě vlakem nebyla. Takže má někdy docela smysl se ozvat.

Na Špacír!

Tak tohle je ta supertajná trasa... Profil velice chutný, ale také pestrý.

Na základně

Tak jsme si pustily s Evou nohy na špacír. S mým věrným sparing partnerem... Vašek měl svou gruppu a Vilém s Petrem nám neustále prchali. Nějak bylo jasné, že to nikdo z nich nedá, ale i tak jejich rychlost byla mnohem větší než naše, i když jsme za tmy pochodovaly rychlostí až 6km/hod. V noci jsme se nekoukaly vpravo a vlevo, jen dopředu a dozadu, abychom si checkly, zda se kolem nás pohybují nějaká světýlka (čelovky) a my držíme správný kurz. I přes den je někdy kumšt najít porůznu rozeseté turistické značky, natož pak v noci, ale i v neznámém terénu nám to šlo relativně dobře a jednou nás navigovali i z nedaleké chaty slovy jako: Tamty světýlka jdou dobře, tamty néééé! Ztratily jsme se až po rozednění a nebyly jsme jediné. Cestou jsme potkaly mimo jiné i zbloudilé organizátory.

V noci se nám šlo extra dobře, bylo i pěkně teplo. My scházely do Rožnova a Vašek už se hlásil z Radhoště… Nějak jsem zapomněla v noci jíst a při výstupu na Radhošť se se mnou všechno točilo a šla jsem spíš ze setrvačnosti. To už bylo zataženo a foukalo a pochod na Pustevny byl kritický. Bez teplého čaje, protože jsme předpokládali spíše teplé počasí a ne sněžení…A tabulka – 40 km. Ani si to člověk neuvědomil. Na Pustevnách už to někteří balili (někteří už v Rožnově…) a ještěže otevřeli dříve Libušín a my dostaly vzpruhu v podobě dvou čajů a polévky. Takže žádné vzdávání se nekonalo a my začaly stoupat na Čertův mlýn a samy sebe jsme přemlouvaly, že ten vysoký kopec před námi to určitě nebude… Ale vyběhly jsme nahoru téměř jako laňky, slunce se prodíralo mraky, a i když nebylo příliš teplo, tak na Martiňák se klesalo relativně dobře. A stále se žádný kolemjdoucí nezeptal, odkud že to jdeme, abychom se mohly pochlubit.

Pak už volal Vašek, že pro ně jede sestra a jestli chceme vzít, že až dojede, tak se nám ozve, pak zase telefonát, že bere Viléma s Petrem, že pro nás potom dojede kdykoliv kdekoliv a nebral v potaz, že když jsme se o sebe postaraly do té doby, tak zvládnem i následující situace. Tak jsme spočnuly na Martiňáku a po dlouhém rozhodování jsme se vydaly na další pochod. Téměř už na 60 km, když jsme si připočetly i naše bloudění, nám zavolal Vašek, že kdo nás bude kde hledat, ať se koukáme vrátit, že se nacpeme v 6 do auta. My jsme se docela naštvaly, ale nechtěly jsme dělat rozbroje a vrátily jsme se zpátky.

Druhý den jsem měla trochu ztvrdlé nožky, ale myslela jsem si, že to bude mnohem horší. Tak příští rok to s Evou ujdeme celé! Nebo si uděláme nějakou vlastní action! A škoda, ze se po poledni v sobotu všichni tak rychle vypařili, měli připravený delikátní guláš a večer na chatě, ale nějak to nedopadlo...

P.S.: Fouta nejsou, nezbyl už dostatek sil...

Adieu Benešov!

Tak jsem odborně (či odporně) způsobilá! Přípravu jsem opět a znova podcenila, a i když jsem si vzala tři dny studijní dovolené, tak hned první den se za mnou zabouchly dveře bytečku a já vyrazila do Ostravy a na Vsetín. Tak nějak jsem se pročetla tou kupou zákonů a největší drtírna nastala při pondělní jízdě ze Vsetína do Benešova. Ještěže je to tak z ruky.

Test z veřejné správy a správní řádu byl hnus na entou. Nějak jsem nepochopila jeho význam, pošahanou konstrukci otázek a věřím tomu, že i kdybych to ovládala, tak by mi to příliš nepomohlo. Ovzduší byla procházka růžovým sadem. Ale propsala jsem se a ještě pondělní večer trávila zupáním, až jsem úpornou bolest hlavy musela zahnat pivem...

Na ústní jsem měla přijít na řadu až v úterý odpoledne, takže jsem stihla objevit velmi užitečné prezentace, které nám samozřejmě dali už na začátku a konečně jsem se podívala na otázky, abych měla jakž takž přehled, co si kam přiřadit.

Nevěřila jsem si absolutně už při testu a teď zjistí mé flákačství ještě face to face... Při zkoušce je vedle potítek stoleček se zákony k nahlédnutí, které se při většině otázek docela užijou, ale když v nich hořečnatě zdlouhavě listujete a běháte před komisí sem a tam, tak vám to asi nepřidá. Ale já měla docela štěstí, že jsem šla se Zuzou hned po obědě a přítomna byla pouze ženská z institutu, která se našemu pobíhání a přetahování se o správní řád asi musela smát... Ale do příchodu těch vyšších ministerských jsem si docela stihla požadované paragrafy přečíst, a abych nevypadala jak extra šprtna, tak jsem při odpovědích naoko přemýšlela, ha. Sice každý říkal, že než dojde od stolečku k potítku, tak přečtenou větu okamžitě zapomene, ale já se docela stačila zklidnit. Ovzduší bylo opět v pohodě a stihla jsem ministerským vytknout i mezeru v zákoně, ha. A chytla jsem taky dobrou komisi, která moc nebrousila do okolních paragrafů...

Z 11, co nás mělo zvláštní i obecnou část, vyhodili 3 holčičky a teď jsem tedy ten echt úředník! A nějak se mi rozjel mozeček, byl na něj kladen docela nátlak... Obrazový průřez Benešovem bude vystaven záhy...

V úterý jsme ještě se všema známýma grilovali, ale já už moc sil neměla a po dvou pivech jsem odpadla. Po desáté mě ještě probral a naštval rádoby vtip Vaška a jeho studentíků, kdy jeden z nich zavolal, že se Vaškovi něco stalo... Asi jim už alkohol řádně snížil množství mozkových buněk. Cestou zpátky jsem ještě pět hodin "naslouchala" známému z Bílovce, kdy jsme probrali politiku, Židy, Ameriku, majoritu, minoritu a spoustu dalších témat a odpo jsem vyrazila na Majáles OU, abych už trochu pocítila svůj věk, žárlivost a potkala známé i neznámé... Ostrava mi s tím odstupem přišla docela hnusná (opusťte ten výraz) a přidala mi i přítomnost krvácejících socek, felace našich spoluobčanů za zastávkou atd.

Aspoň že Ondrášek, Šimonek a věnečky z pampelišek rozjasnili čtvrteční odpoledne a Ondrášek držíc se mě za ruku se mě ptal, proč jsem za ním tak dlouho nepřišla...

Prodej nepřerušen!

Svou pozornost při zvětšení upřete na ceduli...
Tak už nám málem památku zbořili a otevřel se nám výhled na Ještěd. Ó, jak se krásně dýchá, nemůžeme se dočkat dalších krabicoidních nákupních center!