Javorový - Morávka 27.3.

Dole jaro. Trochu strachu z lanovky. Zvláštní nezabezpečená jednasedačková lanovka, ale ušetřili jsme si převýšení. Na Javorovém sněhu skoro po kolena. Já absolutně nepřipravena. Běžkaři prominou, ale někdy nešlo jinak, byl-li mi můj život milý. Sice bylo pošmourno, ale výhledy stály za ten chladný pocit riflí lepící se na mé nožky. Než Vašek vymyslel zlepšovák.

Před koncem jsme zbloudili, slezli sesuv, ale Vašek zas projevil svůj orientační talent. Trasa to nebyla příliš dlouhá, jen ty hromady sněhu člověka řádně zpomalovaly. Dole v Morávce jsme zavzpomínali na terénní cvičení z kartografie a topografie, kde jsme se, dá se říct, seznámili a zasedli do hospy (já při čaji).

Oranžovka naše trasa

Jen pro silné povahy

Javorový, v pozadí Čantoryje

Geografka se nezapře, ha



Běžkaři snad prominou...

Řeka

Perfektní vybavení na ta kvanta sněhu

A to padá ze stromu

Bystřička - Cab a zurück

Tenhle teplý pochod se uskutečnil už 24.2., ale hoši (od Vilémovy řeky) dodali fota až teď a stejně se nějak vypařily naše gruppenfota a další špeky. Takže jen pro ilustraci. Po žluté mírně nahoru s úžas výhledy jen ve tričku, poleželi jsme si na pastvinách, prošli se sněhem. Roman a Kuba se táhli v dálavách, s Vilémem jsme to omlouvali jejich zaujetím pro fotografii, ale asi jsou ta fota extra tajná... Na Cabu jsme se napchali a zpět po modré (západ Slunce nad kopci), bohužel většinou po zpevněné cestě, což odnesly mé nožky v mých nenáviděných pohorkách (jak já v nich zvládnu v létě ty Tatry....). Nad Bystřičkou zajímavé skalní útvary a tma přede mnou, tma za mnou. Konečně jsem našla skulinu k Romanovi a neutratila jsem ani kačku (a opravdu nejsem vypočítavá!). 12.4. plánujem můj vysněný Králický Sněžník.

Poor tree

Bystřička a dále no comment

John Mayer - Belief

Uklidňující a zároveň pozitivní, ne jak ty mé sad songy....A docela mu to jde, ne? Snad doufám, že někdo si rád poslechne, jakého interpreta obvykle ten týden nepřetržitě sjíždím.

Proud slov bez ladu a skladu

Čím jsem starší, tím víc mě udivuje, jak lidé chtějí člověku vědomě či nevědomě ublížit, nebo mu dokážou bez uzardění lhát do očí. Jako bych postupně vystupovala z nějaké bubliny do reality života. Ale ja se nenechám (alespoň se vynasnažím). Budu postupně přehodnocovat své hodnoty, ale nenechám se semlít. Průběžně mi to připomínejte, ha.

Abych to zkrátila, protože ten týden už je za mnou. Dozvěděla jsem se, jak se hraje divadlo před "fanatickým ekologem" vlastní dcerou. Jak se lehce někdo vyhodí z domu... Prostě pro jeho názory. Už se začínám odpoutávat....

Jak poznáš přátele... Jaký je pohřeb v kostele - Nestrachujte se, on vám pomůže, postavme se, zpívejme! A 90% osazenstva jen koukalo... Jaká je oslava na zámku. Vysoké stropy, žádný dortík, můj look jako Elliotka, přílišné politické debaty, příliš Becherovky, usmíření s bratrem a taťkou. Radek spící na schodech. Sundali jste mu aspoň boty? Ráno koukáme z oken na poddané. A Jani má barvu svěží zeleně. Proč je vždycky špatně jen mě, když piju méně než oni.... Od toho dne jsem do odvolání abstinent.

A mám zbrusu nový zoubek. Po čtyřech měsících chození k panu zubaři. A plombu, která k němu ladí....

Týden pidilidí a zmatení času

Asi si trochu musím dávat pozor, co tady vytrubuju do omezené komunity lidí mně blízkých, abych se náhodou někoho nedotkla. Upřímností tady sice šetřím, ale měla bych ještě více rozvažovat. Takže se všem dotčeným zpětně i předem omlouvám. Nic nebylo myšleno, jak to vyznělo, ha.

Tenhle týden jsem strávila buď v rozčarování nad mou neschopností uchopit čas, nebo čistě "mateřskými" povinnostmi. V pondělí s Onrášem a Šimonem, úterý středa s Vítězem a Radunkou. Večer žehlení, dopo 3 hodiny s Radkou - v jarní bundě absolut cold - uvařit oběd, dát Vítka spát, jít zas na dvě hodinky s Radkou ven, pak si začutat s Vítkem na hřišti a hrát si s nimi do večera na rytíře, dinosaury atd. Večer jsem zas byla absolut ko s bolestí v krku.

A Vašek začal pít jen růžové šampaňské! Období ustálení s předzvěstí dalšího postupu na křivce sinusoidy.

A k tomu času. Odjakživa asi musím věnovat větší pozornost hodinám na ručičkách, abych je rozeznala, uvědomit si, co je za den, ale tentokrát to bylo očividné. Od pana váženého zubaře mi v pondělí zavolali, že nemám v úterý ráno chodit, že se něco v laboratoři porouchalo. Cože? Já měla přijít? Není možná. Až ve čtvrtek. A Janička se přehadovala. No a právě my vám to přesunujeme na čtvrtek. Čtvrtého a čtvrtek se mi v hlavě spojily, i když jsem na tu pozvánku koukala denně (min. 300 by za nepřítomnost bylo v čudu). Pak mi ještě ujel bus, tímpádem vlak. A zas jsem si úplně domotala hodiny. Hodina sem, hodina tam. Ale snažím se být on time. A proto - mám diář! Tak dneska se, Janinko, zamyslíš nad tímto, zítra půjdeš tam, skoncuješ se systémem pohazujících se poznámek a 17.3. budeš mít zbrusu nový zoubek. Teď mám kus kovu v puse, ohoblovaný jazyk vším tím broušením a za sebou strach z toho, že mi pan zubař prorazí čelist.

A kdybyste neměli u kompu co činit, tak koukněte na http://www.fairtrade.cz/, http://www.svetvnakupnimkosiku.cz/ a http://www.ekospotrebitel.cz/. A zkusme se trochu zamyslet, co nakupujeme.

A se Zuzou a maminou pojedeme do Provence. A pořád vyznávám flákando grando. Co jen se mnou... A až někteří nejmenovaní dodají obrazovou dokumentaci, tak bude report z tourist weekendu.

Lamb - Gabriel a pozdrav pro Evu

Mám teď náladu na takové downtempo a tímto vzpomínám na Evu (malý ornitolog), která dlí na ostrově v Severním moři - Helgolandu, na jednom kilometru čtverečním, podrobnosti nejsou zatím známy. Ale tak to tam vypadá z ptačí perspektivy.

New look

Ano, reakce byly zatím vlažné. K Aně Geislerové mě už pár "slepců" přirovnávalo, ale po umytí se mi vlasy tak zkroutily, že původní vysněný účes vzal za své. Tím zastánce přirozeného vzhledu pořádá sbírku na žehličku na vlasy. Užitečná to věcička....

Nechtěla jsem vás vyděsit!

Photo by myself...