Je jaro a všechno kvete. Kytky, stromy, keře, mlází!

A já se už pomalu roztékám. Norové, víte, kde dlím...

Random pics/pigs

Prozřetelná vánoční procházka na Ondřejník s horkou griotkou, Evou a neskutečně modrou oblohou. Na Lysé se v tu dobu tlačily davy a naše kondička pokulhávala vedle nás...  

Hoši mapovali jeskyni Cyrilka na Pustevnách a já jsem v -20°C bloumala v mlze po Radhošti. Nakonec je vytáhli všechny...  

Lyžování ve Filipovicích a na Ramzové. Mamina platila ubytování v Lázních Jeseník, Radek permici a i v Plíživé kontře jsem pila gratis mj. jesenický absint díky americké Zuzce, kterou jsem móc ráda viděla. Díky všem zúčastněným!

S Veronikou jsme vyfuněly ke Zbujovi a dále na Lysou (svedly jsme to na démona alkoholu). Rozhledy do daleka a téměř alpská pohoda s tím oblíbeným iontovým nápojem. 

 Maťo dlouho neviděn, neslyšen, tak jsem sama nasedla na Obchodné centrum Mirage či na Mall.sk (opravdu mimózní názvy vlaků). Požili jsme trochu té popradské kultury, něco slovenských specialit a mnoho vína v jeho novém stylovém bytě. Doklouzali jsme v téměř bezsněžných Belianských Tatrách na chatu Plesnivec, dali si x-hodinový Almódovarův maraton a mluvili a mluvili a mluvili. 

Výletníci dorazili do Hrčavy vklíněné mezi Polsko a Slovensko, pozorovali místní ptactvo, žaludky nasytili na pařezu a duši geomorfologa při pohledu na mohutný sesuv na Girové. 

Dostalo se mi danajského daru ve formě kvasinek, z kterých měl vzejít vatikánský chléb a zbytek jich měl putovat dále a vesele se množit. Buchta by to i bez té živoucí hmoty byla jedlá, surovin bylo třeba dosti a trvalo mi týden, než jsem ji sama ztláskala. Pracovně jsem to nazvala Vatikánské tamagoči, protože potřebuje každodenní přísun živin jako je mléko nebo cukr a sem tam polechtat vařečkou. Vesele si kvasí a kvasí a vy jen trnete, kdy se otevřou dveře a hmota pozře i vás.

Úspěšné Vaškovy státnice jsme zapili nejen v Peciválovi, ale i na Zděchově, kde jsme si to s docenty řekli u skutečných Svijan pěkně na rovinu (srovnej s http://www.osu.cz/index.php?kategorie=34510&id=6552). Prozkoumali jsme nejen pulčínské ledopády, ale hlavně jídelní lístek u Vilíka.

Mí nejoblíbenější boxeři a cyklisté

Tour de Valašsko, Lašsko, Haná i Slovácko

Společensko-kulturní týden s neustálým trajdáním po městské dlažbě z důvodu lakoty, s našňořenou Janičkou na Louskáčkovi ve Dvořákovi, hospodském půldni v Panoramce s hydrology z VŠB, předítkovaném Muchovi po 150 letech v Domě umění, šopování v šopě a kopřivnických toulkách pokračoval v tour de Morava. Budoucí významný gottwaldovský rodák mě přizval na svou vysoce účelnou cestu do Zlína a Otrokovic, že si zavýletujeme a byla z toho Oledo tour de Valašsko, Lašsko, Haná i Slovácko. T totiž na tomto automobilu s vysoce výhodnou spotřebou pod 5 litrů někdo urval. 

Začalo to velmi fundovaným popisem a pohledem na všechny funkcionalistické skvosty Zlína a pokračovalo otrokovickým soutokem Moravy a Dřevnice, slepým ramenem, industriálnem a panelem vs. venkovským charakterem města a poznáním rozdílu mezi památkově chráněnými baťovskými domky ve Zlíně a nechráněnými otrokovickými obestavenými novostavbami se sedlovou střechou. Když v parku zříte nad svou hlavou chcíplou kočku, tak vězte, že jde o památník ukazující výšku hladiny při povodních v roce 1997. Benátky se můžou jít klouzat, lidé nastupovali do loděk přímo z prvního patra. Také bych si přála mít cihlovou fasádu, a aby lidé dbali na architekturu stejně jako ve Zlíně, kde je ten genius loci formuje v dobrém slova smyslu. 

Konečně jsem se po letech dostala na malenovický hrad! Škarpichovic famílie tam pravidelně jezdí na rodinné výlety, ale já přeci nepatřím do rodiny, ha.

Nad Vizovicemi se tyčí rozhledna Doubrava, a že byl ten den silný vítr, naše nadledvinky se při vylučování adrenalinu během výstupu činily. "To je v pohodě..." Rozhledna smýk sem, smýk tam, pohled skrz drátěnou konstrukci dolů. "Ááá, už to není v pohodě." Ale vystoupali jsme se nahoru, chytli se zábradlí a vzpomněli si na tohle: http://www.youtube.com/watch?v=e335kbl9YWc&feature=player_embedded.

Jako geografové jsme se při pohledu na Vizovické a Hostýnské vrchy, Bílé Karpaty a Beskydy snažili si ujasnit, co kde leží, ale slova nám bral vichr od úst.

Vsetínu jsem jen zamávala a jali jsme se hledat Jarcovskou kulu - 8 metrovou pískovcovou skálu nad Jarcovou. Až doma jsem zvěděla, že se nad ní tyčí ještě rozhledna, kterou pan Bystroň vybudoval na svém pozemku na své náklady. Příště.

Dlouho jsem nebyla v Kopřivnici, ha, tak já jako jednodenní znalec jsem zde pro změnu řídila malou sightseeing tour a chtěli jsme si zapíchnout další špendlík na mapě rozhleden, ale místním je asi málo sešlost skautů a Diecézní setkání mládeže na to, aby rozhlednu zpřístupnili. Takže jsme nahoru vyfuněli zbytečně, ale vztyčení kříže a příprava na mši v lomu Kamenárka (kde si prý nemůžete ani postavit stan) nám vykouzlila takový ten hořký úsměv na tváři. Jde z nich trochu strach...

Omluvte prosím sníženou kvalitu obrazového záznamu pořízeného jen tak ledabyle mobilním přístrojem. Zrcadlovka si už drahnou dobu hoví na Vsetíně a kompakt se odebral do věčných lovišť s měsiční nadějí na zmrtvýchvstání.

Zde se sluší pro změnu poděkovat panu doktorovi V.S....

Za Ledwinkou, Šustalou a Raškou

Slaměná vdova dosáhla 49° 35’ 55’’ s.š. a 18° 08’ 45’’ v.d. Město panelových domů, Tatry a sportu se ukázalo i v jiném světle. Vyrazili od stopadesátileté Husovy lípy. "Proč je tak nazývána?" "Dřevo z ní bylo použito při upálení Jana Husa, ha." 

I v Beskydech jsou Brdy! Na nich vápencová skaliska, propadliny a Bezručova vyhlídka, na kterou vystoupali a nevěděli, jestli to nebude naposledy. Z vrcholu Pískovny se rozhlédli do daleka a sešli pro změnu k Janíkově lípě do Janíkovského sedla. Tudíž by se na věčnou připomínku měla stát minimálně nadhajným.

 

Na Červeném kameni jsou pozůstatky lyžařského vleku, který původně vedl až nahoru, než ho prodali do Rakouska?! Sjezdovka to prý bývala věhlasná. Na nejvyšším bodě kopřivnických hor se dobře vysedává, kochá směrem k Poodří, pije víno, pojídají jahody a debatuje. Silný vítr je pak hnal po sjezdovce dolů na Raškovův kámen a k Raškovu buku. Na vyhlídku na izolované vápencové skále vystoupali s lehčím srdcem než na Bezručovu. Na zřícenině hradu Šostýna už sice nepotkali "místního vlastivědného pracovníka" Emila Hanzelku, ani nenašli další Šostýnskou Venuši ze slonoviny, ale i tak si výlet náramně užili a slavně ho zakončili v Katolickém domě na nějakém tom žvanci. Vřelé díky skvělému průvodci panu G.!

P.S.: Pan Ledwinka byla nejslavnější konstuktér Tatry, pan Šustala založil kopřivnickou kočárovku a původně kopřivnický zeman pan Raška založil továrnu na hliněné zboží.