Už se to blíží

Nějak ode mě neočekávejte další měsíc nějaké reporty z výletů, protože kromě zítřejší výpravy s novým polarizákem (filtr na foťák...) budu už jen študýrovat a kutit diplo. Za měsíc je odevzdání, budu se snažit to stihnout, ale kdyby nastaly nějaké neočekaváné skutečnosti, tak mi změny nemějte prosím za zlé. Je zvláštní, že by to případně brali lépe rodiče než ti ostatní, kteří po mě jen šlehají pohledem, nebo mi zdůrazňují, jak mě chudáci rodiče musí živit. Takže se mi další dny a týdny bude jen dále zvětšovat sedínka. Ale nedá se pracovat pořád, že ano...

Divadelní týden

Tak jsem se stala Zdravotníkem zotavovacích akcí (modul v rámci celoživotního vzdělávání na zdravotně-sociální fakultě). Prvotním impulsem bylo naučit se u profíků první pomoc, ale probírali jsme i anatomii, hygienu, epidemiologii atd. Na závěrečnou zkoušku se mi vůbec nechtělo, považovala jsem to za zbytečné, ale přijala jsem Katčinu filosofii, že když to zkusím, v případě neúspěchu o nic nepřijdu (aplikovatelné široce). Před zkouškou jsme s Katkou trénovaly obvazování a další praktiky v parku (kolemjdoucí naše obvázané končetiny ani neděsily), ale největším zážitkem bylo chování pedagogických pracovníků, kteří se taky snažili zvýšit svou kvalifikaci. Jak často z jejich úst slyšíme, že dnešní děti jsou nesnesitelné, bez úcty k autoritám, ale takové lidi bych ignorovala i já... Při testu se nahlas bavily (y! hlavně), bez ostychu opisovaly a popáleniny by mazaly mastí. Výhružky profesorky byly marné. Praktické jsem se bála nejvíc, ale překvapivě probíhala hladce na rozdíl od podivně vystavěného testu. Po fixaci Katčiného vykloubeného lokte jsem volala zkoušející, ať jí to checkne, než se jí odkrví ruka... Ale prošlo to. Vaše děti mohou být v klidu, žádných zotavovacích akcí se účastnit nehodlám. Hlavně jsem se dozvěděla věci použitelné i v běžném životě.

Podle nadpisu "článku" asi usuzujete, že jsem minulý týden holdovala vyšší kultuře. I když nejsem žádný znalec, poslední dobou mé nejvyšší niterné divadelní zážitky pocházejí ze sledování baletního představení. Úterní Macbeth v Dvořákovi byl něco úžasného. Žádná přemíra piruetek, spíše scénický tanec. Vraždy, duchové, bláznoství... Důchodci tradičně okupující přední řady (v multifunkčním černém oblečení) na konci sice nevstali, ale mě málem ukápla kroupa a klidně bych šla znova. Zato páteční Přelet nad kukaččím hnízdem už byl přijat z mé strany vlažně, i když bratr tři hodiny hry přežil bez úhony a ještě se mu to zamlouvalo, ale vrchní sestra Ratchedová silně přehrávala a režisér si na tom taky nedal moc záležet. Nějaké podrobné recenze asi očekávány nejsou, ale blázny aspoň zahrát umí... Zuzčini rodiče na hlídání asi měli radost, že jsme došli až kolem dvanácté...

Typická Jani při čtení denního tisku

z Vaškova úhlu pohledu...

Sulovské skály 9.5.

Na popud Vilémův jsme se jali poznávat tento poněkud méně známý, ale o to působivější kout u našich slovenských sousedů. Převýšení se zvládne s úsměvem na tváři a skály jsou přístupny cestičkami zezadu, takže není potřeba nějakých horolezeckých schopností. Slepencové skály působí jak z betonu. Cestou se otevírají výhledy do krajiny a doporučuju jít dále po červené až po sestup po žluté. Úsek kolem Brady byl nejkrásnější a už bez davů. Sešup dolů po hlíně a listí se sice obešel bez obětí, ale trval mi pěkně dlouho. Dále je v kaňonu skalní stěna bez řetězů či skob, kde jsem si obrazně řečeno sáhla na dno... Drahnou chvíli mě kluci přemlouvali, ať pohnu nohou, když už tam visím, a spustím se Vaškovi na ramena (a to mi Vilém přezdívá outdooristka...). Zdola je zase pěkný pohled na oblouk skal a cesta vede zpátky na startovní parkoviště. Obvyklé zakončení - halušky a pivo...

Gotická brána
Jani zas takový šplhoun není

Až na ten vršek se dá celkem lehce vystoupit - tam stával hrad
Myší dírou na Sulovský hrad s jedním z mých asistentů
Vašek, Jani, Vilém - bohužel není patrná dramatičnost tohoto posedu na skále
Momentka made by Martin...
Jeden z pozůstatků po Sulovském hradu

Česání - být za dámu i na skalách

A pod ním sráz




A na žádost četných Martinových obdivovatelek a hlavně Martina samého - snímek vzácného Bubo Drtikula, kterak číhá na svou samičku připraven ke spáření...

Příspěvek od toho, který ho zdolal...

Neredigovaný příspěvek od Vaška a odkaz na jeden ze záznamů tohoto boje člověka samého se sebou.

Chuze, chuze, chuze, ach ta chuze. Vymyslel bych i verse, ale na to nejsem dostatecne inspirovan. Spacir je dobry hec, ale neocekavejte od nej nic prevratneho. Vyhledy si neuzijete, krasu prirody taky moc ne. Jen proste ujdete sto kilometru. Spise by bylo lepsi psat tady nejake rady. Napriklad, vzit si krem na vlky, to je asi to nejdulezitejsi, dobre je jit v teniskach nebo nejakych botaskach, dulezite je, at vetraji. I kdyz Vas budou bolet nohy od kazdeho kaminku, je to lepsi nez puchyre pres pulky chodidel. Doporucuji patero a vice ponozek, dostatek vody, i kdyz po ceste je spousta restauracnich zarizeni a jinych podobnych lokalu. No ale nestalo to za to. Tot posledni veta ma. Ale treba se mi jeste nekdy zatmi mysl a pujdu jeste jednou.

http://www.youtube.com/watch?v=-H7_qDuEa0w&feature=related

Vidíte, že Vašek nezvládal ani používat mluvidla... a plně se probral až ve čtvrtek.... to jest čtyři dny poté.

Majáááles

Pár neškodných momentek z Majálesu, který se posléze zvrhl v oslavu Vaškových pětadvacetin.

Dortík made by Jani a Jani's mami, lépe chutná než vypadá, objednávky nepřijímámJe to Kofola či není to Kofola Katka, Lenka a červené střevíčky

Trochu zmoženy
Soutěž o nejlepší úsměv se zavřenou pusou
Tahounem večera byl Jarda Uhlíř a jeho songy, které má každý pod kůží


Nekontrolovatelné grimasy...
A má to styl...

Špacír pokořen!

V nejbližších dnech očekávejte report od Valašského lezúně Václava Škarpicha, který zvládl 100km za 23 hodin, ale teď se stěží pohne.... Přejme mu brzké zotavení a dostatek elánu na zdolávání dalších vrcholů! Puchýřům zmar!

Frýdek-Místek - Hukvaldy 1.máj

Procházka před Palkovické hůrky. Cesta až do Kopřivnice nám zůstala zapovězena. Místo toho překvapivá místa pro rozhledy z Hukvald (hrad psů ráj). Jen vlahý jarní deštík. Intenzivní hospodaření v lesích pro (cyklo)turistiku jako stvořených. Po ztrátě značky jako vždy Vašek zavelí - cesta necesta, vzhůru! Aspoň jsou lepší výhledy. Našli jste někdo někdy ten záhadný památný tis?

Olešná to nekonečná

Tam někde v dáli

Znělo to jakoby tahal lišku za ocas...

Palkovické hůrky - ohlédnutí zpět (vrchol Kubánkov 661 m n.m.)

To vůbec není moje...

Hukvaldy

Najdi 5 rozdílů

Zaujalo mě, že člověk by málem nepoznal, že jeden song je coververzí toho druhého... Co si myslíte? Který je originál? Nápověda: coververze je mnohem známější (commercial).
Takže Heartbeats a The Knife a Jose Gonzalez (všichni ze Švédska, i když se to nezdá)