Po kolaudačce Daniného bytu (alias bludiště) a výletu na Jizerku (konečně) jsem zas strávila další víkend na Liberecku. Klasický vánoční magošský (neoficiální) večírek byl v pátek. Dostavila jsem se na něj po určitých peripetiích. Vlak z Varšavy (netopící) měl přinejmenším 30 min zpoždění a to jsem u něj už vloni požadovala změnu jízdního řádu, neboť se to děje dnes a denně. Přípoj v Pardubicích jsem neměla šanci stihnout ani s časem 20 min na přestup, tak jsem poslechla kupodivu velmi vstřícnou průvodčí (i když na začátku mě podezřívala, že jedu s jízdenkou do Liberce načerno do Prahy), jela s jejím svolením "načerno" do Kolína a snažila se dostihnou kýžený vlak jízdou přes Mladou Boleslav.
To už jsem si radši další jízdenku koupila, než se s nima dohadovat o neschopnosti ČD dovést mě do místa po určené trase, že bych mohla mít nárok na další... Ale vyjíždějící přímo z Kolína měl zpoždění "kupodivu" také a při dotazu, jestli na nás přípoj v Mladé Boleslavi počká, mi bylo vyčteno veledůležitým průvodčím, který dokázal evidentně jen razítkovat jízdenky, že neznám jízdní řád, kde je napsáno, v které stanici na sebe vlaky vyčkají, že ho nějaké jízdní řády vyjeté jinou průvodčí neznají, že ty jsou z netu... Hm, bichli s jízdním řádem asi příště s sebou. Docela mě ten přístup zaskočil a ztratila jsem jistotu, ale zvládla jsem se ještě zeptat, která je ta vybraná stanice, a kde na trati vůbec Bakov nad Jizerou je... Mapu železničních stanic taky u sebe běžně nenosím. V Mladé Boleslavi docela zmatek, protože kupa lidí běžně na této trati cestujících tady vystoupila také s vědomím, že přestupní stanicí je "Bolka" (odspolechnuto ve vlaku). Tak je ten nerudný průvodčí nahnal zpátky (se divím, že je nenechal na mrazu).
V dalším vlaku jsem se zas musela optat průvodčího, jestli na nás počká vlak v Turnově, sice odpověděl, ale zároveň mě obvinil, že mám jízdenku jen do Turnova a jedu do Liberce. "No to by bylo na dlouho, pane průvodčí, to víte, cestování s ČD." Nakonec jsem přece jen do Liberce dorazila ve čtyři, ale sms, že Katka je už na Harcově, dle domluvy jsme nejely spolu, nestihla jsem se u ní dát po všech těch peripetiích do pucu, ale už od rána se mi nedařilo a tak už mě to nemohlo rozhodit a vyrazila jsem s teplotním šokem do mrazivého Liberce.
Večírek se rozjížděl pomalu, těšila jsem se na teplý guláš ze zvěřiny, ten se ale nekonal, tak jsem zdlábla, na co jsem natrefila a při popíjení jsem se krotila, takže si pamatuju celý průběh večera, ne jak vloni... My již minulí pracovníci jsme byli snad v převaze. Už evidetně stárneme, protože u ženských byla na pořadu dne diskuse na téma snaha o baby, chlapi zas postávajíc či posedávajíc ucucávali pivo, cpali se a byli spíše než kamarádští dotěrní, jak se to u některých postupem času stavá. I když někteří to mají evidentně v povaze. Byly tam i nějaké krize osobnosti, rádobyodborná debata, když bylo zjištěno, čemu se v zájmu "vědy" věnuju a dokonce i nabídka práce od stavaře vodohospodářského. Na konci jsme si řádně zatrsali a dieslovky to díky těm šlapačům zelí pěkně odnesly. Takže já radši vedu...
Dopo jsem prožila s krizovatou Katkou v bytečku a vydala jsem se do Pěnčína, kde se konala třicetistupňová party ve stylu Nicka Slaughtera (slavily se dvoje třicetiny). Chalupa se ne a ne vytopit na 30°C, stále 29, my už jsme skomírali, ale moje oblafnutí domácích, že jsem přelepila údaj o teplotě na termostatu, neprošel. Tak jsme v letních oblečcích popíjeli všemožné koktejly, nejvíc šlo na odbyt snad banánové daiquiri, ale já jako nonkonformní jedinec jsem si míchala svoje vlastní a nebála jsem se kombinací typu grenadina, brandy a bílý rum. Ochutnávali jsme roztodivné ovoce/zeleninu jako kiwano (chuť jako okurka s banánem), karambolu nebo mé oblíbené physalis (mochyně).
Ke svým tropickým oblečkům jsme si navlékaly korále (velmi výchovné) a Hatlin Džarda přitáhl ze svého baru archivní kousky, tak jsme mj. s obavami koštli víno z 81 s tím plastovým uzávěrem (jestli pamatujete) a mělo takovou ořechovou příchuť a žádné ztráty na vědomí nebyly zaznamenány. Společenské hry ten večer neměly moc velký úspěch, shodnout se v tom počtu jaksi nebylo možné a týmová spolupráce nám taky nešla. Energie se vyčerpala na boj v týmu a na protivníka už nezbylo. Ale doporučuju www.karaokeparty.com, i když jste nezpěváci.
V neděli jsme se vydali s tekutými rumovými pralinkami na zdravotní procházku, a i když na trávě byl poprašek sněhu, lilo jak z konve. Na kozí farmě jsme zkoukli právě narozená kůzlátka, jedno se celé mokré ve stoje třáslo a žádná si ho nevšímala a z Železného Brodu jsem vyrazila znavená na cestu zpět. Kariéra party animal je náročná... a v Mikulášské nadílce byl kousek uhlí.
To už jsem si radši další jízdenku koupila, než se s nima dohadovat o neschopnosti ČD dovést mě do místa po určené trase, že bych mohla mít nárok na další... Ale vyjíždějící přímo z Kolína měl zpoždění "kupodivu" také a při dotazu, jestli na nás přípoj v Mladé Boleslavi počká, mi bylo vyčteno veledůležitým průvodčím, který dokázal evidentně jen razítkovat jízdenky, že neznám jízdní řád, kde je napsáno, v které stanici na sebe vlaky vyčkají, že ho nějaké jízdní řády vyjeté jinou průvodčí neznají, že ty jsou z netu... Hm, bichli s jízdním řádem asi příště s sebou. Docela mě ten přístup zaskočil a ztratila jsem jistotu, ale zvládla jsem se ještě zeptat, která je ta vybraná stanice, a kde na trati vůbec Bakov nad Jizerou je... Mapu železničních stanic taky u sebe běžně nenosím. V Mladé Boleslavi docela zmatek, protože kupa lidí běžně na této trati cestujících tady vystoupila také s vědomím, že přestupní stanicí je "Bolka" (odspolechnuto ve vlaku). Tak je ten nerudný průvodčí nahnal zpátky (se divím, že je nenechal na mrazu).
V dalším vlaku jsem se zas musela optat průvodčího, jestli na nás počká vlak v Turnově, sice odpověděl, ale zároveň mě obvinil, že mám jízdenku jen do Turnova a jedu do Liberce. "No to by bylo na dlouho, pane průvodčí, to víte, cestování s ČD." Nakonec jsem přece jen do Liberce dorazila ve čtyři, ale sms, že Katka je už na Harcově, dle domluvy jsme nejely spolu, nestihla jsem se u ní dát po všech těch peripetiích do pucu, ale už od rána se mi nedařilo a tak už mě to nemohlo rozhodit a vyrazila jsem s teplotním šokem do mrazivého Liberce.
Večírek se rozjížděl pomalu, těšila jsem se na teplý guláš ze zvěřiny, ten se ale nekonal, tak jsem zdlábla, na co jsem natrefila a při popíjení jsem se krotila, takže si pamatuju celý průběh večera, ne jak vloni... My již minulí pracovníci jsme byli snad v převaze. Už evidetně stárneme, protože u ženských byla na pořadu dne diskuse na téma snaha o baby, chlapi zas postávajíc či posedávajíc ucucávali pivo, cpali se a byli spíše než kamarádští dotěrní, jak se to u některých postupem času stavá. I když někteří to mají evidentně v povaze. Byly tam i nějaké krize osobnosti, rádobyodborná debata, když bylo zjištěno, čemu se v zájmu "vědy" věnuju a dokonce i nabídka práce od stavaře vodohospodářského. Na konci jsme si řádně zatrsali a dieslovky to díky těm šlapačům zelí pěkně odnesly. Takže já radši vedu...
Dopo jsem prožila s krizovatou Katkou v bytečku a vydala jsem se do Pěnčína, kde se konala třicetistupňová party ve stylu Nicka Slaughtera (slavily se dvoje třicetiny). Chalupa se ne a ne vytopit na 30°C, stále 29, my už jsme skomírali, ale moje oblafnutí domácích, že jsem přelepila údaj o teplotě na termostatu, neprošel. Tak jsme v letních oblečcích popíjeli všemožné koktejly, nejvíc šlo na odbyt snad banánové daiquiri, ale já jako nonkonformní jedinec jsem si míchala svoje vlastní a nebála jsem se kombinací typu grenadina, brandy a bílý rum. Ochutnávali jsme roztodivné ovoce/zeleninu jako kiwano (chuť jako okurka s banánem), karambolu nebo mé oblíbené physalis (mochyně).
Ke svým tropickým oblečkům jsme si navlékaly korále (velmi výchovné) a Hatlin Džarda přitáhl ze svého baru archivní kousky, tak jsme mj. s obavami koštli víno z 81 s tím plastovým uzávěrem (jestli pamatujete) a mělo takovou ořechovou příchuť a žádné ztráty na vědomí nebyly zaznamenány. Společenské hry ten večer neměly moc velký úspěch, shodnout se v tom počtu jaksi nebylo možné a týmová spolupráce nám taky nešla. Energie se vyčerpala na boj v týmu a na protivníka už nezbylo. Ale doporučuju www.karaokeparty.com, i když jste nezpěváci.
V neděli jsme se vydali s tekutými rumovými pralinkami na zdravotní procházku, a i když na trávě byl poprašek sněhu, lilo jak z konve. Na kozí farmě jsme zkoukli právě narozená kůzlátka, jedno se celé mokré ve stoje třáslo a žádná si ho nevšímala a z Železného Brodu jsem vyrazila znavená na cestu zpět. Kariéra party animal je náročná... a v Mikulášské nadílce byl kousek uhlí.
