Malá statistika, apel a motto

Zdá se, že se naše čtenářská obec rozšiřuje, ale nijak to nepociťuju na komentářích. Mé reporty už asi začínají zavánět stereotypem, nebo máte jiný názor??? Žádný log in není požadován, tak co vám brání, abyste se alespoň podepsali, že jste tu byli? Romány nečekám, ale za nějaký mini comment vám snad stojím, ne? A žádné tři křížky a "byl jsem tu, Fantomas" či tajný ctitel! Pak budu mít trochu větší přehled, než takové ty tajné zkazky po icq... Díky. A za odměnu slíbené motto:

"Chůze je v podstatě jen kontrolovaný pád."

(převzato z http://www.naspacir.eu/ , velmi zajímavá akce, jen zatím málo odvahy, příští rok půjdem třeba spolu, Evi!)

Výpisek z četby....

Či spíše scan z novin, už trochu staršího data, ale tady ani neplatí, že "není nic staršího než včerejší noviny"... Tak si na to klikněte a podumejte...

Pomáhat a chránit

Tak jsem si užila prodloužený víkend v Praze, vykoumala jízdenku za 140 korun českých a přespala u Tery a Alžběty. Ve čtvrtek jsme s Terou vymrzly v Českém muzeu hudby

na kytarovém koncertu našich i těch z Provence.... Bacha v jejich provedení byste nerozeznali

od cemballa, a když nemáme po zakoupení lístku židli - Tera ji s dovolením vezme organizátorům. "Však ti jsou za to stání placení". I když to není můj šálek čaje, tak to bylo zajímavé a rozladěné kytary díky té nepříjemné zimě jsem stejně neregistrovala. Pak jsme to šly zapít do trochu méně mrazivé vinárny.

V pátek dopoledne měla Tereza ještě nějaké povinnosti, tak jsem si zahrála na malou hospodyňku, naobědvaly jsme se v menze (cizí jsou vždycky chutnější) a počkaly na Vaška

ve Fantově kavárně. Oprava Hlaváku značně pokulhává... Tera ještě vyřídila něco v komparsní agentuře (má malou, ale výraznou roli v nějakém nováckém seriálu...), odkud byl pěkný výhled přes střechy na hrad. Projeli jsme se na Petřín a z něho zamířili na Pražský hrad na výstavu Zápasy Františka Vláčila. Čekali jsme vrcholný zážitek, ale museli jsme se spokojit s fotkami, promítáním obrazů na plátno a s kmenem, ve kterém tak potichu bzučely včely, že jsme si toho nevšimli a bylo nám vyčiněno paní šatnářkou, která nás osočovala z krátké návštěvy a hluchoty a celkově se tam chovali všichni "mile". Tak jsme jim to s Terou vytmavily v návštěvní knize, že takhle výstava vůbec nevypovídá o Vláčilově osobnosti atd. Ve svatovítské katedrále jsme bohužel následovaly Vaška a vyšlapaly asi 270 schodů na věž. To by nebylo tak nepříjemné jako úzké točité schody plné deroucích se lidí nahoru a dolů. Padly na mě pocity klaustrofobika.

Po průletu Alžbětiným sterilně čistým oranžovým bytem ve Strašnicích (kde jsme pak na dva dny zakotvili) a její třešňové bublanině jsme vyrazili na Festival evropského filmu a v pro změnu studeném Aeru zírali na španělský film Bedna. Nenávist, tragikomika, naturalismus, horké Kanárského ostrovy, trocha magického realismu. Nevybraly jsme s Terou spatne. Nakonec jsme poseděli v III.cenové, ale na první pohled široce oblíbené.

V sobotu poprchávalo. Honili jsme Stáňu, že dojedeme do Stromovky, ale nakonec z toho byla jen okružní jízda dalšími pro mě netušenými čtvrtěmi a zpátky v teple se Alžběta předvedla jako dosud netušená hospodyně a já vybíravá s chutí jedla, co jsem dostala. Pak jsme se už hromadnými prostředky vydali do Jeruzalémské synagogy, ale Vaškovi zas nebylo přáno... Tak jsem se zklamala v Krásných ztrátách (přílišná adorace škodí), kde po dlouhé době na suchu jsem si i já nesmělá vyžádala splnění mé objednávky (holandská káva s čokoládou, mmm). Asi jim dám ještě šanci... Alžběta nás nalákala do Náprstkova muzea na vyschlé Indiány, ale byla to jen její bujná fantazie z dětství. Ale muzeum dýchalo starými časy a my se něco dozvěděli

o indiánských kulturách a kuturách Austrálie a Oceánie. Ještě jsme potkali Betlémskou kapli a Stáňa si zavzpomínal na své dvě promoce, které tu proběhly a mě překvapilo, že kaple není původní... Večer jsme si dáchli a posbírali síly na horkou noční party v rytmu 80's a 90's

v Lucerna music baru. Bilance - o jednu občanku méně.

Před nedělní procházkou jsme vyhledali Policii ČR (trochu náročný úkol), ale kromě posměchu směrem ke "krátkému zobáku" mě jen odkázali k nám. Standa už mě strašil před půjčkami a nákupy aut na mou občanku, ale podle pražských policistů není ztráta občanky nic nebezpečného... Druhý den jsem se dovolala do Lucerny, ale poctivý nálezce se neohlásil. Tak zas na policii do Bílovce (Vašek byl tak odvážný, že se mnou sedl do auta), ale tam se taky rozvalený pantáta nějak nepřetrhl. Odkázal mě na městský úřad a po delším naléhání si mě aspoň zapsal. Na úřad jsem to stihla na poslední chvíli před zavřením a teď jen očekávám, kdy mi přijde třeba obsílka za jízdu na černo... Takže tímto děkuji Policii ČR za jejich přehnanou snaživost, a že nám tak pomáhá a ochraňuje nás. A bez ironie díky Teře a Alžb za weekend...

Tera a Vaša

Jani rozladěná

Fotodokumentace výpravy na Králický Sněžník

Gruppenfoto ve Stříbrnicích

Výhled na Staré město

Boj s živly...

U pramene Moravy

Na vrcholu

Chata Návrší a bujará zábava

Netradiční report z Králického Sněžníku

Klikněte pro zvětšení

Idea and design by Vasink ©....

"Textový doprovod" k Valašskému víkendu

Mírně mě zlobily úpravy, tak to vkládám až teď a odděleně. To jsem tenkráte po delší době zavítala na Vsetín s vidinou velké objevné cesty po okolí. A až na pár nečekaných překážek
v podobě rodinného nakupování ve Zlíně (ano, i se "sestrou") a pohřbu se víkend povedl. Spávali jsme na chatě, ale každý den dojeli na Vsetín naplnit žaludky, i když jsme se každý den stravovali i v restauračních zařízeních. No zlatá mládež... (A Tomáš Zuzce nekoupil ani polívku...)

V sobotu jsme zavítali na Brumovský hrad, ze kterého sice už moc nezbylo, ale prý má pozitivní atmosféru (Jani není moc senzibilní). Ve sklepeních jsou výstavy o CHKO Bílé Karpaty, o historii hradu, no klasika. Na nádvoří je pódium, kde jsem představila pár svých tanečních kreací. Praví Valaši se poznají podle toho, že i po mírném výstupu na hrad se posilní slivovicí (odkoukáno). Z hradní věže jsme se pokochali harmonickou krajinou a v podhradí v informačním středisku se snažili poznat různé nástroje a přístroje z časů "našich babiček" (omluvte to klišé). Třeba jízdenkový automat, který sestával z nepřehledného systému šuplíků s trasami. Paní za okýnkem by byla rychlejší a jednodušší. A přístroj na stáčení medu jsem považovala za pračku.... Plástev za valchu... Od místního kostela je pěkný výhled na hrad. Před Brumovem v těžko popsatelném místě mimo civilizaci na kopci, přístupný jen pěšmo, je úhledný židovský hřbitov.

Na vrchopu kopce Královec nad Valašskými klobouky se tyčí rozhledna. Dá se k ní dojít z Klobouk asi po 3 km, nebo vyjet až k rekreačnímu středisku Královec, odkud je to hop a skok. My jsme byli líní, já zmrzlá... V Kolibě neměli halušky, tak jsem si dala pstruha. V Lidečku jsme si ještě obešli Čertovy skály a rozhodli se prubnout zkratku z Lužné na Zděchov. Ušetřili bychom kus cesty, Vašek je zdatný jezdec rallye, ale rozbahněná polňačka s hlubokýma rýhama se pokořit Fordem Fusion nenechala. Vašek to vzdal až v polovině a vycouval s řádně zabahněným autem zpátky. Ještěže nás nikdo nemusel vytahovat. Auto se tak seznámilo s myčkou. Trochu finančně náročný pokus.

V neděli jsme vyrazili od Třeštíka na Čarták na rozhlednu Sůkenická (blízko i z Bumbálky), kde bylo bohužel jak po vymření. Bedřichův klauz pro regulaci vody při plavení dříví se nachází
při cestě z Bílé na Horní Bečvu. Na Soláni je nová zvonice - galerie, rozhled do daleka a dobré halušky. Cestou přes Hutisko-Solanec do Velkých Karlovic jsme se zastavili na dalším židovském hřbitově, který je hned u cesty. A ještě se nám nechtělo pátky, tak jsme na Vsetíně vylezli na Valovu skálu. Nahoru mi to jakž takž šlo, ale dolů, i když po schůdnější cestě než nahoru, jsem šla málem naznak po čtyřech. I Nikita měla problém a na skály jí nikdo nedostal. Jak jste si asi všimli, absolvovala s námi druhý den a při svém věku 12 let byla plná elánu. Ne už tak v pondělí.

Ráno ani nesešla ze schodů, jen polehávala a i kvůli výrůstku na noze jsme s ní zašli k veterináři. Pan doktor ji překřtil na Mikinu a udělal ji rovnou generálku. Bez okolků ji uspal a za hodinu byla fungl nová - zoubky, drápky atd. Zablokovaná záda povolila a příště ji budeme více šetřit.

Valašský víkend

Na Brumovském hradě

Židovský hřbitov v Brumově

Rozhledna nad Valašskými Klobouky

Čertovy skály

Rozhledna Sůkenická - Čarták - closed...

Cestou z Čartáku

Bedřichův klauz

Soláň

Židovský hřbitov ve Velkých Karlovicích

Valova skála

Opatrnosti při sestupu není nikdy nazbyt