ODEVZDÁNO!

Ve věci diplomky je dokonáno. Odevzdáno hodinu před deadlinem. Tudíž chybět mi pár hodin, nevím nevím, jak bych vkleče prosila sekretářku o posunutí termínu. Ve čtvrtek jsem šla spát po 1 a vstávala v 5... Ty konečné úpravy přímo nesnáším a při tisku mi to Vašek ještě překopal. Nevíte někdo o nějaké rozumné normě, jak mít všechno v cajku? Poslední hádky o tečku za názvem kapitoly, citováním nebo použitým písmem mě v závěru dostaly. Výsledek není žádný skvost a při každém letmém pohledu do něj najdu nějakou chybu, ale prostě to mám úroveň neúroveň (podle vedoucího to projde, ha). Jako oponenta budu mít pravděpodobně Bohdalici rýpavou nejvíce ohledně formální úpravy, ale obhajoby a státnice jsou "až" na konci srpna.

Takže mám měsíc jakž takž leháro. Dneškem naši odjeli na dovolenou, takže při dostatečné chuti a většími pocitu osamocení něco zorganizuju... Přes týden musíme ještě vykutit mapový server, abyste ty naše slavné výtvory mohli obdivovat kdykoliv. Druhý týden se rýsují Tatry, od 19. Provence, a pak zas zupání. Myšlenka na státnice ve mně způsobuje lehké chvění, ale o tomhle tématu nechci měsíc slyšet! A ani o té velké černé díře poté...

V bytě mám bugr jak v tanku, takže nejbližší úkoly jsou jasné. Rodiče mě zaúkolovali prací na našem kolchozu, takže i když jsem si představovala nekonečné leháro, tak spíše budu mít ruce na zem z toho nekonečného zalívání a sběru plodin a slepice už určitě proti mně formují armádu...

Předešlé týdny jsem jsem byla tak protivná, že jsem srovnala i hlučné sousedy, na chatě jsem měla hysterické výstupy, když mě zas posté zradila technika, která by nám asi měla ulehčovat život, jen se to k ní asi zatím nedoneslo, ale přece jen jsem se jakžtakž držela a moc na rozdíl o některých jedinců nekrizovatěla. Vzpomínala jsem na minulý rok tento dobou, kdy jsme dleli v americko-židovském mikrosvětě, který ale ovlivňovali hlavně Evropané a moc se mi stýská hlavně po NY. Vyslechla jsem si dokonce i vyznání lásky, když se mi spolužák z gymplu svěřil, že ani po dvou letech nenapsal bakalářskou práci a já odvětila, že přece když nemá chuť, tak se nebude nutit... každého věc.

Po obědě dneska dojede Tomáš s famílií, takže snad zaplaší ten pocit samoty, co mě postihl hned hodinu po odjezdu našich, i když jsem pořád nahoře jak kůl v plotě, a ani mi to nevadí, teď mám nějak chuť po společnosti. Takže přijímám případné návštěvy s otevřenou náručí... Na nějaké té akci se ještě domluvíme...

Svět je teď nějaký jasnější a barevnější... a bazén volá a kdybych se dlouho neozvala, tak se běžte kouknout do kurníku, jestli tam neleží má ohlodaná mrtvola....

Vaše Jani prodchnutá těžko definovatelným nadšením

Je název natolik určující, že je nezbytný?

Tímto dnem je za mnou poslední zkouška mé kariéry v našem ústavu... teď už jen ta největší zbývá. A pak jen další zkoušky života a další neustálé dokazování sobě i ostatním. V nějakém poklidném vakuu asi nikdy nebudeme a asi by nám to ani nesvědčilo.

Profesorka byla mírně drsná, ale praktické souvislosti nám na přednáškách či cvičeních předávala ve velmi omezené míře, a pak se diví, že máme mezery... Ale neváhala jsem jí po zkoušce říct, že je to docela složité a ona nám to neulehčuje. Tvářila se zkroušeně.

Tak už jsme doma zas osamocení. Mamině se stýská po malém kulatém - jejím siamském dvojčeti Radce (chuděrka, jak podobná mně) a zbytek osazenstva si užívá klidu. Bobo většinou přijala po počátečním mírném rozhořčení mé přípomínky a já si spíš po dobu jejich pobytu cpala do hlavy Dálkový průzkum Země. Vítek mi prý vzkazuje, že mě má rád, a že mám za nimi brzy přijet. Z jeho hlavy to asi nebude, haha. But sorry, I´m busy right now. Bobo mi předala nové plavečky, které jen koupila se zbožným přáním, aby se tam její ňadra vešla a mně jsou tak akurát. Tak to si dokážete představit ty mini... ha. Ale aspoň nemusím shánět do Provence, stejně si v moři smočím jen palec, jak se znám. Jestli mým ostřížím zrakem zřím nějakou rybku či jiné podezřelé projevy života...

Seděli jsme s Vítkem u bazénu a on sítkem nejprve hmyz zachraňoval, poté si ho klasifikoval na užitečný a otravný a druhou skupinu letící nad hladinou pro změnu topil. V rámci výchovného působení a i z důvodu, že se mi příčí zabít i komára, jsem se mu jala vysvětlovat, že i když ho může včela nebo komár píchnout, tak nejsou na světě zbyteční a jejich existence má nějaký smysl (vzkažte to třeba mouše tse-tse). Ač jsem ve věci náboženství na volné noze, málem jsem zabředla až k Bohu... Když jsem se nad tím zamyslela, tak všichni tvorové mají nějaký smysl, kromě jednoho... člověka. Jak jsem někde četla, volně citováno: Problémem světa je člověk, největším problémem člověka je on sám.

Dlouho jsem v knihovně čekala, až kniha Parfém: Příběh vraha (P. Süskind) bude k dispozici. Filmem jsem byla unešená. A zrovna v době, která četbě nepřeje, jsem si na to náhodou vzpomněla a kniha byla jako zázrakem volná. Zhtla jsem ji za jeden den a nebudu se zde na nad ní zamýšlet a unavovat vás, ale jen bych z ní něco citovala. A začala jsem po ní intenzivnějí vnímat pachy a vůně. Takže jen přibližně: "od narození ke smrti oklikou přes život" a přesně

"Vypadá na tři nebo čtyři roky; jako tihle nedokonalí, nepochopitelní, umínění, drobní tvorové, než se stanou lidmi, a kteří údajně nevinní myslí jenom na sebe, kteří si chtějí všechno na světě despoticky podřizovat a asi by to také udělali, kdyby jim nikdo v jejich velikášství nebránil a kdyby je ponenáhlu nejpřísnějšími výchovnými opatřeními neukázňoval a nevytvářel tak postupně dospělého člověka, který se dokáže ovládat."

A už dlouhou dobu mi nechutná maso. Ne že bych se se znechucením odvracela s myšlenkou na nehumánní zacházení se zvířaty, nebo že bych si počítala statistiky, že 2 ha půdy uživí jednoho masožravce, ale vegetariánů 14. Ne že by se ze mně stal altruista. To všechno a další věci to posilují, ale v základu mi prostě jednou za týden bohatě stačí. Bohužel někteří lidé skoro neznají jinou pochutinu... A budu nucena více rozšířit své kuchařské schopnosti bezmasým směrem.

No už vidím ty comments... Vyvarujte se prosím anonymních příspěvků a berte mě takovou, jaká jsem... k dokonalosti míle daleko

A když už jsme zmínili tu mouchu tse-tse, věděli jste, že produkuje jen jediné vajíčko a sama se stará, aby přežilo. Vajíčko nikam neklade, ale zadržuje ho ve svém těle, kde probíhá jeho další vývoj. V těle matky se pak z vajíčka vylíhne beznohá larva, která se stejně jako u lidí embryo dále vyvíjí v děloze. Dýchá dvěma černými laloky, jenž vystupují z porodních cest matky.
Až když je larva dostatečně vyvinutá, následuje porod.

To je síla... Může to někdo ověřit? Jani neználek.

A foto pro osvěžení... když jste se prokousali až sem... extra bonus krátké životnosti (dokud si někdo nepostěžuje..)

Boj s technikou..

Stává se ze mě malý informatik, ale je to úplně k ničemu. Minulý týden a začátek tohoto byl ve znamení boje s kompem. A všechno k ničemu. Střídali se tu "odborníci", kompík dostal dárečky v podobě nového 250GB harddisku a nové ramky (1GB - frčí to jak po másle), takže kdo mu ještě někdy řekne, že je šunka, tak si to s ním vyřídím, ale GISy ne a ne rozjet. Nutně je potřebuju na dělání map k diplo, ale budu muset hledat alternativy. Jsou holt záležitosti mezi nebem a zemí. Proč to všem jde, jen já po desátem přeinstalování z různých zdrojů na různé kompy nedosáhla ničeho? Jsem už neurotická a dumám nad tím i ve 4 ráno (díky ptačímu povyku). Pět let to člověku jede a zrovna v nejdůležitější etapě ho technika zradí. A to mi naši kvůli mému zoufalství nabízeli koupi ntb (k promocím, ale přece nebudeme předbíhat...), ale ani to by mi jistě nepomohlo.

Večer se jedu aspoň projet na kole a zítra dojede Bobo s pidilidma, tak co nejrychleji vyklidím pozice. Příští týden ještě jedna zkouška, ale fakt nepříjemná, neboť šprtací techniku neovládám. Hrstka těch, co už byli na státnicích, mi klidu nedodala. Zkazky o profesorském šťouralství a potápění... Tak já se zas vrhám na povinnosti...

Let's compare...

Jeden klip plný něhy, druhý plný energie . Nick Cave na nás před koncertem koukal odevšad, tak jsem si ho taky osvěžila a k tomu malé srovnání. Asi být s ním je náročné a se smrtí chodí asi i do postele, ale přece jen komu by se nelíbilo být chvíli na místě Polly.
A zdá se mi, že se všichni klubeme, nedá se říct přímo do krásy, ale určitě znáte to porovnávaní starší podoby a mladšího vzezření, kdy nechápeme, jak jsme mohli tak vypadat, či něco podobného na sebe navléknout. Takže to mě jen napadlo i v souvislosti s PJ Harvey. A že válí...