Naštěstí alter ego pana S. mělo hluboko do kapsy a síla mé myšlenky byla silnější než hrubé heslo "Řeklo se bez bab". Po převeselém Majálesu jsme za brzkého rána osedlali Oledo, které se pyšní spotřebou pod pět litrů a spolu s cenou ukrajinské nafty (22 Kč) a jistým stupněm opotřebování představuje ideální vozidlo na ukrajinské nesilnice. Přes tabule Kontrola prędkości (vděčné téma) a zastavení cizinecké policie jsme polsko-ukrajinské hranice projeli v rekordním čase. Zpět do sovětských dob.
Okolo těch pilných obdělávajících své políčko, za těmi zkušenými kličkujícími mezi dírami na silnici, přes rovinu, kam oko dohlédne, jsme se dokodrcali do Lvova. Tu Paříž, tam Florencie, Krakov či Vídeň. Skanzen Habsburské říše. Mé první setkání s přeplněnou ukrajinskou MHD, kde zezadu pošlete po lidech ty směšné 4 koruny směrem k řidiči a zpátky vám přijde jízdenka. Pokud tedy na kolejích nestojí nepojízdné auto a kolem si to nedrandí jen maršrutky, když vy čekáte na tramvaj směrem na nádraží. Koleje jsou značně nerovné, secesní domy úžasné a vyfunět na radniční věž se vyplatí.
Nadšeně čtu všechny nápisy v azbuze, splývám s davem při popíjení kvasu, pojídání pirožků a nakupování Medoffky. Poprvé a naposledy jsme v retro hostelu očekávaní a na chvíli usínáme v postelích za 5 euro než se začne rozléhat Kaťuša.
Pan policista nás zastavuje. Nepřekvapuje nás to. Zato nás překvapuje, že pan S. nemusel vytáhnout z kapsy žádný úplatek. "Měli jsme stejnou čepici a měl mě za Kazacha."
Po překvapivě solidní silnici lemované benzínkami dojedeme do té slavné třímilionové metropole, netřeba ani točit volantem. Před námi mohutné kyjevské prospekty. "Znáš Kyjev? To ti je krásný město. Všechno nový, krásný..."
Po překvapivě solidní silnici lemované benzínkami dojedeme do té slavné třímilionové metropole, netřeba ani točit volantem. Před námi mohutné kyjevské prospekty. "Znáš Kyjev? To ti je krásný město. Všechno nový, krásný..."
Nejde jen o to najít byt, ve kterém je ilegálně provozovaný hostel, ale i to se tam vůbec dostat. Vysedávání na schodech před "hostelem" se stalo naším denním chlebem. První zarezervovaný vůbec neexistoval, do druhého jsme se probojovali, i když pan mafián nebyl příliš nadšen, před třetím jsme si vytelefonovali odvoz do dalšího, kde nás další den chtěli položit na chodbu. Ale vždy jsme měli kde spacák rozložit...
Zlatá vrata, limo pivo, svatý Michal, pivo, promenáda vysoko nad Dněprem, limo pivo, monument ukrajinsko-ruského přátelství... Ukrajinské metro je se 105 metry nejhlubší na světě. Nedohlédnu, kde končí jezdící schody. Zatočí se mi hlava. Symbolem Kyjeva může být Majdan Nezaležnosti. Vzduch je cítit bouřkou a svobodou.
Hlavní bod programu? Černobyl. Neber to, za 150 dolarů... Na vnějším checkpointu si pán po 25 letech a 5 dnech odškrtne čtyři Čechoslováky, pár Švédů, Australany... Pokus tenkrát nevyšel a my po nejlepší silnici na Ukrajině míjíme opuštěné vesnice. Ve vsi Černobyl s nějakou tou historií, Leninem a Sovětskou ulicí poprvé vyzkoušíme na bývalém fotbalovém hřišti na tancích dozimetr. Jeho zvuku už se jen tak nezbavíme.
Budova mateřské školy je plná srdceryvných aranžmá. Panenky, papučky a nejvyšší námi naměřené hodnoty radioaktivity pod místním okapem... Stavba chladírenských věží pátého a šestého reaktoru byla přerušena 25.dubna 1986. Sarkofág kolem 4. reaktoru je téměř na dosah. Neřízená sukcese v praxi v městě duchů Pripjati. Je libo disko na tanečním parketu posetém střepy v kulturním domě Energetik? Nebo přelouskat dílo nějakého klasika valícího se po zemi? Přihraj! Přijela pouť! Žáci mají asi prázdniny a co bude k obědu? Třeba jen odsunout ty hromady plynových masek, nepropadnout se promáčeným stropem a můžeme si udělat pár temp v bazénu s výhledem do bujné zeleně. Se stísněným pocitem tím vším procházím. Je nám řečeno, do které budovy vcházíme, ale náš pohyb je průvodcem vcelku neregulovaný.
48 tisíc lidí se naráz bez vysvětlení muselo sebrat a odejít z města. Věci z bytů byly vyházeny a zahrabány. A pan S. si dovezl pěkný suvenýr - černobylské klíště. Další Peter Parker? Před vstupem do kantýny si změříme radiaci, uff, jsme čistí. Bohatý oběd pár metrů od reaktoru. Tady to žije. 3.blok byl donedávna ještě v provozu a stavba nového krytu sarkofágu nad 4.blokem, do kterého zatéká, zaměstnává plno lidí. Mohou třeba přes Bělorusko dojíždět z nově postaveného Slavutyče. Vláda prý stále dává na následky havárie 4 % HDP. Ještě nakrmíme dvou a půl metrové sumce...
Až za tmy něco sovětsky velkolepého. Rodina Mať, vlastenecké muzeum pod širým nebem. Na protějším dněperském břehu září panelová předměstí. Stanice metra zrovna neslouží na popojíždění po centru a na taxík máme i my.
V komplexu Kyjevsko - Pečerské lávry si s Terou zahalíme hlavu šátkem a se svíčkou v ruce sestoupíme do jeskynních systémů za mrtvými mnichy. Pár přísných pohledů. Hraje se tu přetlačovaná o to, kdo dříve políbí průhlednou rakev s mumiemi, kdo (ne)zapálí ostatním pokrývku hlavy.
Zamrzlý Dněpr, 7 metrů ledu a my na konci šup do žita. Vydáváme se poznávat i méně uhlazený Kyjev. Nevěřte průvodcům. Ostrov uprostřed Dněpru není příliš pěkné místo s čistými plážemi, restauracemi, sportovišti a lunaparkem. Spíše klasický ruský kýč se stánky, kolotoči ponechanými na dožití a odpadky na pláži, že se i Vašek zdráhal vlézt do vody.
Funikulerem (pozemní lanovkou) se vyvezeme zpátky do centra, nad hlavou těžká mračna. Schováme se v loubí u chrámu sv. Michala, z jehož zdí silný déšť smývá barvu, že jsou potoky valící se po dlažbě zbarvené do modra. Svod okapu končí nad chodníkem. Tak doplaveme až na Andrejevský uzviz plný stánků s veteší, kde si zálibně prohlížím fotoaparát zn. Лomo, ale všichni už letí dolů, abychom se zas mohli za mrzký peníz nacpat boršče, pohanky či pelmeňů v ukrajinském fastfoodu Пузата Хата.
Nechce se nám strávit noc na chodbě průchozího bytu, tak alespoň bez celodenního stresování vyrážíme na noční pouť směr domov. Vašek spíše po hmatu kličkuje za silného deště mezi dírami na silnici a konečně zahlédneme první hmatatelný důkaz blížícího se mistrovství Evropy. Ze tmy se vynoří osvětlené torzo stadionu v obležení jeřábů. Fotbalové týmy čeká velmi pohodlná cesta...
Zamrzlý Dněpr, 7 metrů ledu a my na konci šup do žita. Vydáváme se poznávat i méně uhlazený Kyjev. Nevěřte průvodcům. Ostrov uprostřed Dněpru není příliš pěkné místo s čistými plážemi, restauracemi, sportovišti a lunaparkem. Spíše klasický ruský kýč se stánky, kolotoči ponechanými na dožití a odpadky na pláži, že se i Vašek zdráhal vlézt do vody.
Funikulerem (pozemní lanovkou) se vyvezeme zpátky do centra, nad hlavou těžká mračna. Schováme se v loubí u chrámu sv. Michala, z jehož zdí silný déšť smývá barvu, že jsou potoky valící se po dlažbě zbarvené do modra. Svod okapu končí nad chodníkem. Tak doplaveme až na Andrejevský uzviz plný stánků s veteší, kde si zálibně prohlížím fotoaparát zn. Лomo, ale všichni už letí dolů, abychom se zas mohli za mrzký peníz nacpat boršče, pohanky či pelmeňů v ukrajinském fastfoodu Пузата Хата.
Nechce se nám strávit noc na chodbě průchozího bytu, tak alespoň bez celodenního stresování vyrážíme na noční pouť směr domov. Vašek spíše po hmatu kličkuje za silného deště mezi dírami na silnici a konečně zahlédneme první hmatatelný důkaz blížícího se mistrovství Evropy. Ze tmy se vynoří osvětlené torzo stadionu v obležení jeřábů. Fotbalové týmy čeká velmi pohodlná cesta...
