Z práce jsem odešla právě včas. Při poslední poradě vybalil František samé jobovky – od omezení příslibů, odměn, zrušení zaměstnaneckých výhod (máme jen stravenky) po 10% snížení výdajů na střediskové hospodaření (rušení míst či za eurosložku se bude platit vlastní krví, ha). Tak jsem jim popřála, ať se tu mají pěkně…
Na ovzduší tu dva roky zpátky byli dva lidé, teď jsem tu sama plus pomoc Františka a po mně už tu bude jen půl člověka. Docela to chápu, ale měli to řešit dříve. Na Katčino místo se v prosinci vrátí jedna z mateřské a tak se Katka vehementně cpe na moje, ale jen když bude dělat obojí, protože ona je přeci ta velká odpadářka. Ale studiem nabyté znalosti tady člověk vůbec neužije a státnice ze zákona o odpadech tu mají i ostatní. Ti však nejsou takoví kariéristi.
Nejvíce práce je v první polovině roku, pak už se člověk nepřetrhne a měly by se dělat kontroly, do kterých se nikdo nehrne. Tak se dostáváme k mé nenáviděné věci a to vyžadování po firmách, aby i téměř nové malé plynové kotlíky co dva roky nechali změřit nějakými kominíky, kteří to prosadili do zákona, aby snad měli do čeho píchnout.
A vlastně co bych tady rozebírala vady zákona atd. Já už ho prosazovat nebudu, a když ministerští neberou připomínky ani od svých vlastních úředníků, tak potom už s tím houby udělám, pokud tedy nebudu na ministerstvu, haha.
Taky mě dost dostaly poměry tam nahoře… Někdo navezl mega stavební suti někam do lomu. Lidé si stěžujou, holky to prošetřovaly, kupy lidí jim lhaly do očí, že oni o tom nic neví, pak si vyžádaly knihy jízd a dopátraly se, pro jakou firmu se to tam vozilo. A se svým slibem mlčenlivosti můžu jen říct, že ona firma nedostala pokutu třeba půl milionu, ale všechno se zametlo a ona to sice asi uklidí, ale převeze bez třídění na skládku. Byly jsme vzteky bez sebe. Marnost nad marnost. A pak nemůžeme mít slušný plat. Oni jsou na tom s tímhle kamarádíčkováním asi mnohem lépe.
Teď je František dva týdny na dovolené, tenhle týden i kancelářská Katka, tak tu mám klid, pokud mi nevolají lidé a policajti ohledně nějaké „havárie“ a čekají, že snad s tím něco udělám. Houby havárie, vůbec k tomu nejsme příslušní a nakonec jsem se toho tak elegantně zbavila, že mi ještě říkali, jak jsem hodná…
Žádné komentáře:
Okomentovat