Má z poněkud nepochopitelných důvodů slabost pro srnčí zvěř... Rozněžněle se rozhovoří o tom, jak tato ladná zvířata sestupují z lesů k lidským příbytkům a hledají něco k snědku na jejich terasovitých zahradách. Tu přijde k chuti kedlubna, tu kel. Při pohledu na stáda prchajících po bílých pláních se mu objevuje v očích zvláštní lesk. I svůj výzkum směřuje do této oblasti. Počínaje odbornými diskusemi ve společnosti více či méně zasvěcených, sumarizací poznatků v podobě posteru konče.
Snaha o originalitu za každou cenu? Nedostatečný věhlas v oblasti fluviální geomorfologie? Či nezměrná náklonnost k tomuto sudokopytníkovi? Stal ze z něj filcapreolus (zkomolenina z filantropa, pozn. autorky)? Posuďte sami:
Hluboká noc. On spí spánkem neklidným. Připraven napravovat nespravedlnosti tohoto světa, řešit vědecké problémy, na které není v bdělém stavu čas. Tu jeho sluch zachytí podezřelé zvuky připomínající čvachtání. Smysly zbystří, tělo se vztyčí, pohlédne z okna a jeho jedno bystré oko zachytí zmítající se tělo mezi ledovými krami. Neotálí a vrhne se k temné hladině. "Klid, buď v klidu....". Zvíře však v ledové vodě nedbá na jeho uklidňující slova. On zvažuje, zda-li má riskovat kontakt své jemné kůže a ostrého ledu. Dokáže utišit bolest zjitřených ran na těle i na duši? Zaříkávač obejme náhle zjihlou srnku kolem těla a vytáhne ji na břeh. Srnka mu vděčně pohlédne do očí, otřese se a odběhne směrem k lesu. A ženy se ani neprobudí.
Aneb jak Vašek boso jen v trenýrkách vytáhl za temné noci z bazénu srnku a my jsme to zaspaly.
