Mno, u mě nic nového. Místy koukám na něco vztahujícího se ke státnicím, místy do blba, místy vybírání sedačky, skříně a podobných užitečností do nového bytečku. Uhodli jste, nejvíce mě baví to poslední. Takže v učení skluz, ale nebaví mě to, neleze mi to do hlavy a některé mé opakovačky jsou takové letem světem... na to se přece nemohou ptát... Ale jako vždy - nejvíce koukám do toho, co mi asi bude na houby. Nebyla bych ani první, ani poslední. Ve věci obhajoby to vypadá slibně, oba mi navrhli za 1, ale já upřímně musím říct, že je to jen proto, že jsou měkcí, nebo tomu prostě nerozumí (lidově řečeno - je blbá). To potom hlavně ať přežiju...
Mamina se mnou debatuje stylem: "A vezmi si do Liberce ručník a utěrku a na narozeniny ti koupím pračku..." Když opomeneme to připomínání základních věcí, tak pračka se šikne... Už se těším a už aby to bylo. Příští týden bych měla jet převzít byt (přede mnou tam byla krizová manažerka z KB...oou), vycálovat jim asi 20 táců a jít na tu vstupní prohlídku. Snad se paní doktorka uráčí, tento týden byla fuč...
Nejmilejší částí dne je zkouknout Přátele a jít spát (ne hned po nich, ha). A po ránu se budit s myšlenkou, že mě až do půl 8 nic pěkného nečeká... A tak se mám radovat z každého dne... Moje studijní výkonnost je velmi nízká. Marně vzpomínám na svatý týden před maturitou, kdy jsem vstávala v 6.
Alespoň ve středu jsem vyrazila do víru velkoměsta a s Katkou jsme spočly při víně a nenucené konverzaci, abych se i v pátek po příjemné vzpruze v bazénu nevrhla na učení, ale poseděla při víně s našima a dnes abych se doma sama nebála - dám si skleničku.
Překvapivě při tom studiu až tak moc nekynu. Konečně jsem se vzmohla na novou baterku do mobilu, takže se mi nebude vypínat při většině příchozích hovorů a obleček na státnice mám v nenápadném, ale snad elegantním stylu. Nebyla jsem ani tak drahá, slevy jsou dobrá věc (ještěže mi ty úvodní kalhoty za 2000 nesedly...).
Takže tak já žiju. Ať už je čtvrtek! Ne, ať má den 48 hodin přinejmenším! Více času na blbiny... A mj. máte někdo k dispozici dodávku ke stěhování?
Eva dumá nad studiem v Utrechtu, ale Liberec ji přijde více exotičtější, ha. A taky ta moje linie - až moc přímá, pár dnů po státnících nástup do práce. Ale víme, že jsou lidé, kteří by mě poslali do prácovního procesu už při studiích... Ale já se snad neusadím! Sice nevím z čeho, ale určitě budu šetřit na dálavy... Posunuju se na provařený západ, pomalu ale jistě, ha. Užívejte dnů za mě...
A závěrem:
„Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co udělat může, nemá smysl." (E. Burke)
sobota 23. srpna 2008
čtvrtek 14. srpna 2008
Jak se to všechno semlelo
Při jednom červencovém záchvatu zodpovědnosti a nechuti ke všemu kolem jsem rozeslala pár žádostí o práci. Pilně jsem hledala na Moravě, ve Slezsku (u nás kde nic, tu nic) a z Čech klasicky v Praze a v Liberci, z kterého jsem měla v hlavě zafixován velmi příjemný dojem. Někde se mi neozvali vůbec, někde přímo odmítli ty kupy žádostivců, z Liberce mi nečekaně zavolali a pozvali mě na pohovor a z Prahy se ozvali, až když jsem měla v Liberci všechno zařízeno.
Na pohovor mě minulý čtvrtek vezl taťka, který mě v tom na rozdíl od mamky podporoval. Ale i já jsem si den předtím říkala, jestli to má vůbec smysl, že nemám šanci a je to přece jen trochu z ruky. Vašek mě taky pobízel, ať to zkusím a já tam šla s pocitem, že jedu prostě jen na výlet a natrénovat na případné pohovory.
V mojí oblíbené historické radnici už se připravovaly kupy nervózních inženýrů a mezi nimi tréninkově Jani, která si sice částečně přečetla zákon o ochraně ovzduší, ale diagramy se systémem státní správy jako někdo vytisknuté neměla, ha. V komisi bylo osm členů, takže všichni vycházeli zhnuseni a roztřeseni, jakou z toho dělají vědu. Ale každý tam byl za sebe a nikoho nemínil nikoho informovat o průběhu. Takže nejvíc jsem se zasmála s holkou z Přerova, jak jsme se tu vůbec ocitly. Já byla úplně poslední, takže mohli vynechat to trapné "slečno bakalářko Mičulková". Všichni se na mě usmívali, představili se a následovaly dotazy na systém státní správy a znalosti zákona. Kromě správních soudů jsem odpověděla na všechno a nakonec jsem ráda, že jsme měli jeden semestr legislativy, protože jinak bych byla vedle. Ale taky jsem na téma ovzduší vypracovala bakuli a diplo, takže jsem v té hlavě něco měla. Následovalo ještě přezkoušení z MS Office - napsat podle šablony úřední dopis, v excelu k němu něco vypočítat a poslat mailem. Vzor byl daleko, tak jsem se optala, jestli si některé údaje můžu vymyslet... Byl to takový klučík, tak jsem se tak neostýchala.
Ptali se mě na mou představu o platu a rozesmála jsem je 16 000, že prý je Magistrát štědřejší, ale pak jsem zjistila, že přece jen bude chvíli trvat, než dojdu k průměrným 20, ale na začátek to jde.
Taťka se už nechtěl nikde courat, tak jsme hned pádili domů a po více než hodině mi volají, že si mě vybrali... Mamka z toho byla dost protivná, ale tak nemůže čekat, že tu budu dlít celý život. Člověk potřebuje nové podněty, osamostatnit se. Skoro jako bych šla na výšku. Vašek mě v tom podporuje, a kdybych sepsala všechny ty lidi, co mi slibujou návštěvu, tak nebudu tak osamocená. Těch 6 hodin cesty přežiju (za 140,-, ha), když budu jezdit domů, a pak se budeme všichni na sebe více těšit.
Včera jsem jela už ve 4 ráno jen na otočku. Měla jsem podepsat smlouvu a k doktorovi. Ale ani jedno se nekonalo, jen pár info a návštěva mého pracoviště. Je tam kupa mladých, vesměs příjemní a šéfová odboru (starší paní) mě hned upozorňovala na dobré párty, no nevěděla jsem, co na to mám říct. Byli rádi, že na mě nespadl most...
Ten pátek byl taky vzrůšo. Měli jsme jet s Vaškem dopoledne na Vsetín z Ostravy, pak ze Studénky a náhodou jsme jeli autem, abych si zatrénovala. Když se to stalo, tak jsme zrovna jeli kolem, auta troubila, ja nevěděla, čí jsem a pořád jezdily sanitky a já zmatená, kam uhnout. Vašek si zapomněl u nás mobil, takže kdo veděl, že má být zrovna ve vlaku, ten se nedovolal. Ale i tak bychom seděli spíše v zadních vozech...
Ale včerejší cesta do Liberce nebyla vůbec marná. Díky Vaškově pondělní potřebě jsme se museli vrátit ze zastávky a já našla zrovna inzerát na podkrovní garsonku v centru na Pražské, který zrovna vyšel. Hned jsem zavolala panu realiťákovi a byla jsem první. S časem prohlídky mi vyšli vstříc a já si hned ten nový byteček (37 m2) oblíbila. Je to kousek do práce. Je to pokoj s kuchyňským koutem - linkou, sporákem a ledničkou a pěkná koupelna. Je to světlé s výhledem na střechy města. Kupa zájemců za mnou měla smůlu. Ještě mi klučík z práce nabízel svou garsonku, bylo by to sice levnější, ale až od října a nebyl schopen vysvětlit, jak vypadá. Jsem ráda, že nejsem v přízemí, že je to světlé, nové, na pěkném místě. S parkováním bude sice trochu problém (moje felda), ale to se vyřeší. Pro ty kdo dumají o ceně - 6 000 se vším a je to ta levnější varianta, kdyby tu byl někdo překvapen.
Zaměstnanci nebyli oblečeni příliš formálně, tak jsem se uklidnila, že zatím se šatníkem snad vystačím. Zašla jsem si do prodejny zdravé výživy, kde mají vegetariánskou jídelnu, takže ideál. Večer se pokazila lokomotiva, takže 70 min zpoždění (mohlo být hůř) a mně se cestou domů o půlnoci už pletly únavou nohy.
Takže teď bych konečně měla usilovně skočit na učení. Prostě se naučím, co budu moct a nechám to osudu. Jindy už tolik času na učení mít nebudu... Státnice budou maso, ale nebudu se už teď stresovat. Jen se musím konečně soustředit. Zas jsou tu pidilidi, ale já je radši vůbec nevidím...
Jen poznámka - takže budu referentka ochrany ovzduší a beru to tak, že třeba na dva roky získám praxi, možná peníze, a pak se zas uvidí. Třeba Nový Zéland, Austrálie... nebo něco zcela jiného. Ale Vašek na to, že za dva roky doktorské asi nestihne. No prostě uvidíme. Lepší než dlít tady bez práce nebo odjet někam na zimu daleko, chudá bez peněz... Prostě taková náhodná alternativa. Ale já se nemusím ospravedlňovat, že jo...
Na dva týdny se asi odmlčím... jedině že bych se chtěla vytrhnout ze studia... A tohle je odkaz na ten náš atlas, zatím jen webová stránka. Není to dokonalé, ale .... www.atlas-ostravy.czweb.org
Na pohovor mě minulý čtvrtek vezl taťka, který mě v tom na rozdíl od mamky podporoval. Ale i já jsem si den předtím říkala, jestli to má vůbec smysl, že nemám šanci a je to přece jen trochu z ruky. Vašek mě taky pobízel, ať to zkusím a já tam šla s pocitem, že jedu prostě jen na výlet a natrénovat na případné pohovory.
V mojí oblíbené historické radnici už se připravovaly kupy nervózních inženýrů a mezi nimi tréninkově Jani, která si sice částečně přečetla zákon o ochraně ovzduší, ale diagramy se systémem státní správy jako někdo vytisknuté neměla, ha. V komisi bylo osm členů, takže všichni vycházeli zhnuseni a roztřeseni, jakou z toho dělají vědu. Ale každý tam byl za sebe a nikoho nemínil nikoho informovat o průběhu. Takže nejvíc jsem se zasmála s holkou z Přerova, jak jsme se tu vůbec ocitly. Já byla úplně poslední, takže mohli vynechat to trapné "slečno bakalářko Mičulková". Všichni se na mě usmívali, představili se a následovaly dotazy na systém státní správy a znalosti zákona. Kromě správních soudů jsem odpověděla na všechno a nakonec jsem ráda, že jsme měli jeden semestr legislativy, protože jinak bych byla vedle. Ale taky jsem na téma ovzduší vypracovala bakuli a diplo, takže jsem v té hlavě něco měla. Následovalo ještě přezkoušení z MS Office - napsat podle šablony úřední dopis, v excelu k němu něco vypočítat a poslat mailem. Vzor byl daleko, tak jsem se optala, jestli si některé údaje můžu vymyslet... Byl to takový klučík, tak jsem se tak neostýchala.
Ptali se mě na mou představu o platu a rozesmála jsem je 16 000, že prý je Magistrát štědřejší, ale pak jsem zjistila, že přece jen bude chvíli trvat, než dojdu k průměrným 20, ale na začátek to jde.
Taťka se už nechtěl nikde courat, tak jsme hned pádili domů a po více než hodině mi volají, že si mě vybrali... Mamka z toho byla dost protivná, ale tak nemůže čekat, že tu budu dlít celý život. Člověk potřebuje nové podněty, osamostatnit se. Skoro jako bych šla na výšku. Vašek mě v tom podporuje, a kdybych sepsala všechny ty lidi, co mi slibujou návštěvu, tak nebudu tak osamocená. Těch 6 hodin cesty přežiju (za 140,-, ha), když budu jezdit domů, a pak se budeme všichni na sebe více těšit.
Včera jsem jela už ve 4 ráno jen na otočku. Měla jsem podepsat smlouvu a k doktorovi. Ale ani jedno se nekonalo, jen pár info a návštěva mého pracoviště. Je tam kupa mladých, vesměs příjemní a šéfová odboru (starší paní) mě hned upozorňovala na dobré párty, no nevěděla jsem, co na to mám říct. Byli rádi, že na mě nespadl most...
Ten pátek byl taky vzrůšo. Měli jsme jet s Vaškem dopoledne na Vsetín z Ostravy, pak ze Studénky a náhodou jsme jeli autem, abych si zatrénovala. Když se to stalo, tak jsme zrovna jeli kolem, auta troubila, ja nevěděla, čí jsem a pořád jezdily sanitky a já zmatená, kam uhnout. Vašek si zapomněl u nás mobil, takže kdo veděl, že má být zrovna ve vlaku, ten se nedovolal. Ale i tak bychom seděli spíše v zadních vozech...
Ale včerejší cesta do Liberce nebyla vůbec marná. Díky Vaškově pondělní potřebě jsme se museli vrátit ze zastávky a já našla zrovna inzerát na podkrovní garsonku v centru na Pražské, který zrovna vyšel. Hned jsem zavolala panu realiťákovi a byla jsem první. S časem prohlídky mi vyšli vstříc a já si hned ten nový byteček (37 m2) oblíbila. Je to kousek do práce. Je to pokoj s kuchyňským koutem - linkou, sporákem a ledničkou a pěkná koupelna. Je to světlé s výhledem na střechy města. Kupa zájemců za mnou měla smůlu. Ještě mi klučík z práce nabízel svou garsonku, bylo by to sice levnější, ale až od října a nebyl schopen vysvětlit, jak vypadá. Jsem ráda, že nejsem v přízemí, že je to světlé, nové, na pěkném místě. S parkováním bude sice trochu problém (moje felda), ale to se vyřeší. Pro ty kdo dumají o ceně - 6 000 se vším a je to ta levnější varianta, kdyby tu byl někdo překvapen.
Zaměstnanci nebyli oblečeni příliš formálně, tak jsem se uklidnila, že zatím se šatníkem snad vystačím. Zašla jsem si do prodejny zdravé výživy, kde mají vegetariánskou jídelnu, takže ideál. Večer se pokazila lokomotiva, takže 70 min zpoždění (mohlo být hůř) a mně se cestou domů o půlnoci už pletly únavou nohy.
Takže teď bych konečně měla usilovně skočit na učení. Prostě se naučím, co budu moct a nechám to osudu. Jindy už tolik času na učení mít nebudu... Státnice budou maso, ale nebudu se už teď stresovat. Jen se musím konečně soustředit. Zas jsou tu pidilidi, ale já je radši vůbec nevidím...
Jen poznámka - takže budu referentka ochrany ovzduší a beru to tak, že třeba na dva roky získám praxi, možná peníze, a pak se zas uvidí. Třeba Nový Zéland, Austrálie... nebo něco zcela jiného. Ale Vašek na to, že za dva roky doktorské asi nestihne. No prostě uvidíme. Lepší než dlít tady bez práce nebo odjet někam na zimu daleko, chudá bez peněz... Prostě taková náhodná alternativa. Ale já se nemusím ospravedlňovat, že jo...
Na dva týdny se asi odmlčím... jedině že bych se chtěla vytrhnout ze studia... A tohle je odkaz na ten náš atlas, zatím jen webová stránka. Není to dokonalé, ale .... www.atlas-ostravy.czweb.org
čtvrtek 7. srpna 2008
Brand new...
NOVINKA jak Brno (teda spis jako Liberec...). Ani nemám odvahu se k tomu blíže vyjadřovat...
fota převzata, jen pro ilustraci mé situace
pátek 1. srpna 2008
A Hard Day's Night
Tak tu máme perné dny. Včera jely ženské nakoupit, a že přivezou další pidilidi (člověk se už málem nemůže dopočítat), já zatím hlídala Vítka a Radku (místy s nimi bojovala) a před polednem se přiřítí naše mamina, že auto nechaly nad Bravanticemi při výjezdu z dálnice, že se z něj začalo kouřit a nějaký chlap na ně křičel, ať s těmi dětmi proboha utečou, že to může vybouchnout. Pán má asi vyvinutý smysl pro vyhrocování situace. Tak se osazenstvo vydalo domů pěšky, ještěže se to stalo tak blízko. Pak nastalo nahánění sousedů, aby odtáhli auto (nebylo lano, nebyl hák) a nakonec hledání servisu a zadřený motor... Takže jsem hlídala 1 až tři děti celý den, místy i tři neplavci v bazénu a já. Děti ulehly a já do tří do rána ještě poslouchala Bohunku a snažila se jí nějak v rámci mých možností pomoct. Vyzunkly jsme při té příležitosti láhev vína.
Lidé bohužel lžou, neváží si toho, co mají a místo aby se zamysleli nad sebou, nad svým problémem, tak znepříjemňují život svým blízkým. Bohužel mám nezdravě jasnou představu, co obnáší zodpovědná výchova dětí a partnerský vztah. Co myslíte, může se človek změnit? Asi nemůžeme věřit, že někoho změníme, nebo že se stávající problémy nepotáhnou po celý život. A hlavně nikdo nikoho nesmí ponižovat.
Dneska už jsem odpoledne měla relativní klid, ale stejně jsem se nijak nemohla soustředit. Tak se koupeme a koukáme i s Vítkem na gólmana Vaška v televizi (na Czech Open v Praze) . Vítek mohutně povzbuzuje, směje se, že se tam Vašek jen povaluje a Vašek je komentátory chválen a po delší době má šanci si pořádně zachytat. Ale to víte, že bych ho měla radši tady... pšššt.
A kam se všichni poděli? Malé pozdravení neuškodí..
Lidé bohužel lžou, neváží si toho, co mají a místo aby se zamysleli nad sebou, nad svým problémem, tak znepříjemňují život svým blízkým. Bohužel mám nezdravě jasnou představu, co obnáší zodpovědná výchova dětí a partnerský vztah. Co myslíte, může se človek změnit? Asi nemůžeme věřit, že někoho změníme, nebo že se stávající problémy nepotáhnou po celý život. A hlavně nikdo nikoho nesmí ponižovat.
Dneska už jsem odpoledne měla relativní klid, ale stejně jsem se nijak nemohla soustředit. Tak se koupeme a koukáme i s Vítkem na gólmana Vaška v televizi (na Czech Open v Praze) . Vítek mohutně povzbuzuje, směje se, že se tam Vašek jen povaluje a Vašek je komentátory chválen a po delší době má šanci si pořádně zachytat. Ale to víte, že bych ho měla radši tady... pšššt.
A kam se všichni poděli? Malé pozdravení neuškodí..
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)