První víkend v mém novém působišti přijel už ve čtvrtek Vašek, abychom společně poznávali krásy Liberce a okolí. Samozřejmě že si zapomněl mobil doma, a kdyby nepotkal na náměstí velkou náhodou spolužačku, složitě by se mě dovolával. Ten den dokonal dílo, co počal Vilém. Dovezl si vrtačku a briskně poskládal do interiéru se hodící, ale poněkud méně odolnou skříň (ale za zázračně levný peníz).
V pátek mě přivítal obědem uvařeným v mém jediném malém hrnci a prošli jsme si Liberec od přehrady k Lidovým sadům na vyhlídkovou věž. Nechápu, proč si Liberečáci stěžují na nedostatek zeleně, když mají na dosah přehradu a za ní hned lesy. A obrovské asi německé vily v zeleni, tramvaj a členitý terén. Ty paláce se dá obdivovat dlouho. Do zoo jsme to ten den nestihli, ale zajeli jsme do jednoho chrámu konzumu, odkud byl skvělý výhled na Ještěd a já si koupila stojací lampu, i když cena u pokladny byla poněkud vyšší než v regále. Mermomoci jsem si chtěla koupit ještě stolek pod televizi, ale nic nebylo a teď už jsem z nakupování vystřízlivěla, je nutno se už usrkovnit. Večer jsme ještě zašli ke Kohoutovi naproti, což je stylová hospoda se skvělým pivem a vařením až do noci.
V sobotu jsme poněkud pozdě vyrazili na Smrk (nejvyšší hora Jizerek), ale je to asi 40 min cesty vlakem, takže nevadilo. Bylo krásně, kolem poledne až horko a my šli z Bílého potoka kolem chaty Hubertky (Jani tam dokonce jedla klobásku) na rozhlednu na Smrku, kde jsme koukali na Krkonoše a ploché vrcholy Jizerek a vypadalo to jak když v úvodu Krkonošských pohádek Krakonoš překračuje kopečky.
Dolů jsme šli oklikou přes Paličník, což je skála s úžasnou vyhlídkou do údolí a na souběžně probíhající hřbety a kolem potoka v bukovém lese, co se divoce dral mezi balvany a vytvářel malé bazénky jako stvořené pro Vaškovo koupání. Cestou mě odháněl od borůvek, kterých tam byly kupy a evidentně nikoho jiného než mě nezajímaly, a pak se poklidně koupal v ledové vodě a fotil vodopádky (má nový bytelný ale skladný stativ a dálkové ovládání), abychom jeli zpět až v 9 večer po pár pivech v Bílém potoce s výhledem na skalní útvary, kterých je všude požehnaně.
Na osiřelém nádraží na konci světa se s námi začal bavit nějaký klučík, co nejdříve vypadal na milovníka Jizerských hor, pak se z něho vyklubal fanatický ochránce přírody – což by ještě šlo, ale pak se jeho řeč stočila na mafii ODS – vše ovládající, a že bych se měla na Magistrátě v Liberci bát.
V neděli bylo pod mrakem, tak jsme vynechali Ještěd a šli do zoo a botanické zahrady. Nijak zoo neholduju, ale takhle byla zážitek. Sice ze zvířat dělali cvičené opičky (jak jsem tvrdila já), ale zas zvířata nemají dlouhou chvíli (jak tvrdil Vašek). Shlédli jsmevýcvik slonů, kteří si podle pokynů ošetřovatele lehali, zvedali různé končetiny, nosili klády, nebo na nich ošetřovatel jezdil, různě se na ně věšel, nebo jim připravil skoro hru za pokladem (=poživatinami).
Pak proběhlo krmení lachtanů, kteří se zklouzávali z klouzačky, skákali do vody a člověk byl tak blízko, že ho i postříkali. Zahrada je pěkně členitá (jako ostatně všechno v Liberci) a na oběd jsme zašli do rybárny.
Pak mě ještě Vašek přemluvil na návštšěvu Botanické zahrady a já si představovala nudnou procházku po zahradě, ale velké skleníky s autralskou přírodou, tropy, pravěkem i s vodopádem, bonsaji, kaktusy, zajímavými rybami atd. mě dostaly...
Fota brzy dodám...
Žádné komentáře:
Okomentovat