V pondělí jsme podepsali smlouvu (oou, nástupní plat, když ptáčka lapají…), zjistili, že Liberec je město front a vyrazili na své působiště. Šéf František hned nabídl tykání (asi 34 let) a jal se mě zasvěcovat do tajů souhrnných stanovisek, poplatků, spisovky atd. a já z toho měla třikrát větší hlavu. Hned po práci jsme šli se spolupracovníky Evou a Lubošem na pivo. Eva nastupovala se mnou na odpady, Luboš za měsíc odchází, tak se nás snaží ještě seznámit s místním koloritem.
Druhý den jsem s velkou nervozitou už něco udělala a hlavně stále mám morální dilema nad stanovisky, které vypracovává celý odbor třeba k nějaké stavbě. Pak jsem si naplánovala nějaké kontroly malých zdrojů v provozovnách (samozřejmě že s Františkem), předvolala si nějaké lidi k podání vysvětlení (stejně nedojdou…) a musím se přiznat, že dál pořádně nemám do čeho píchnout.
Dostávám pár stanovisek, ale kolikrát si to dobře nerozvrhnu a mám to hned hotovo. Pro mě je tu okurková sezóna. Začátkem roku nebudeme vědět, kam dřív skočit. To se budou vyměřovat poplatky. S nastupující topnou sezónou se budou množit podněty od občanů. No prostě je to místy trapné, ale všichni to ví… Někdy jsem třeba pomáhala jiným, ale asi to není zvykem. Ani mi chválabohu nikdo netelefonuje… Tak nebudu vám lhát, že jsem přezaměstnaná. Někdy půjdeme do terénu, v říjnu máme dvoudenní školení a bylo to podáno jako příjemné setkání s občerstvením, zábavou a exkurzí. Spát tam nebudeme, protože je to v Jablonném, ale prý budeme mít auto s řidičem…
Na začátku října máme tady 4 denní vstupní školení, kdy snad konečně pochopím, jak to všechno funguje…Po každé přednášce je test, bojím, bojím, ha. Snažím se tak nějak v práci učit zákony a správní řád, ale kolikrát do toho koukám a myslím na něco jiného. Ještěže je to tady takové volné a příjemné. Nikdo ti nestojí za zády, i když máme prosklené kanceláře. Kolikrát se zapřede dlouhý rozhovor úplně o něčem jiném, než jsou pracovní záležitosti a s Lubošem a s Evou se snažíme nějak pobavit. I když zatím nedošlo na obalení kanceláře novinami a podobně…
Museli jsme jít na vstupní prohlídku k paní doktorce, která vypadala jak čarodějnice a požadovala po nás onu tekutinu, se kterou jsme se museli před ostatníma promenádovat se záchvatem smíchu. Paní doktorka se mi snažila záludnými dotazy odhalit nějakou zákeřnou nemoc, ale nepochodila, tak mě aspoň nařkla z náhlého váhového úbytku… No mohla jsem ty špíčky povolit…
Luboš mě ponoukl k uspořádání nějaké seznamovací akce, takže jsme se sešli v podniku Tatáž Pakáž, kde jsme v pracovní době došli zarezervovat stůl, protože Luboš nechápe naší bojácnost… po pár dnech přece nebudem utíkat z práce vchodem pro veřejnost, telefonovat nebo surfovat na netu.
Posezení se vydařilo, jen jsme s Evou neomaleně tykaly šefovi z vodoprávního, a ani by nám to nedošlo, kdyby se ostatní nedivili, že jsme si potykali. Ani jsem nevěděla, kdo to je a neomaleně jsem se holedbala, ze já se na výběrko učila 15 minut předtím a absolutně nechápu, proč nás vzali. No hleděl na mě s údivem, ale protože byl v komisi, tak nás přesvědčoval, že i tak jsme byly nejlepší. Dala jsem si fazole a stěží lapala po dechu z jejich ostré chutě a radši jsem je nechala kolovat, aby se ke mně vrátily a já zjistila, že byly jen něčím posypané nahoře a já jen působila jako citlivka a ostatní se jimi nezřízeně cpali. Kolegové jsou docela pijáci. Ja cucala dvě piva, oni za tu dobu 5 a ještě panáky. Potom jsem měla ještě vlastivědnou procházku s Lubošem a po zelené a sangrii jsem domů přímo letěla, ani jsem nevěděla kudy...
V kanceláři sedím s paní Kurašovou, která jde v lednu do důchodu. Je to taková rázná, ale milá paní. Už jsme dostaly stravenky, restaurací, hospod, jídelen je tu strašná kupa. Oběda se vždycky nemůžu dočkat. Většinou mají na výběr plno hotových jídel do 70,- a v jedné jídelně dokonce celé menu i s pitím za 55,- a je to dobré.
V bytě (ne)chytám net. Poprvé jsem poskakovala po chodbě, tak byl signál skvělý. Samozřejmě že museli kolem projít všichni sousedi. Sebrala jsem odvahu a zazvonila na sousedy pode mnou. Ta holka, co tu přede mnou bydlela, tvrdila, že je sousedka „machr“ přes kompy. No nepředvedla mi to, udělala stejné úkony jako já, ale stihla jsem ji urazit, protože jsem si stěžovala na ty výtvory na oknech, že jsou na houby, že na mě pořád padají a ona prohlásila, že to jsou francouzské záclony nebo jak, a že je šila ona.... ha. Když odešla, tak se stal zázrak a na gauči jsem chytla wifi od O2. Večer byl na zemi, další den v předsíni a přes víkend na ledničce. Jestli mi to jeho putování někdo může vysvětlit...
Žádné komentáře:
Okomentovat