Den před státnicemi jsem chytla druhou mízu, nutkání na blinkání bylo pryč a já se jala do hlavy nacpat kvantum toho, na co předtím jaksi nevybylo. To byl můj nejvýkonnější den. Všichni už začínali relaxovat od učení, já se začínala učit, ha. Ne, zas nemůžu ze sebe dělat takového flákače, ale když se porovnám s ostatními… mno, neměla jsem dostatek entuziasmu.
V den D jsem měla pocit, že v hlavě mám absolutní prázdno. V komisi byl Minár – obávaný slovenský profesor a jedna naše expertka na Dálkový průzkum Země, což byla jedna otázka v okruzích, ale dva semestry studia a kupa věcí, nám moc nevonících.
Při obhajobě diplomky bylo spíše trapné ticho, neboť nikdo nevěděl, na co se mě ptát. Jinak mě zachraňoval vedoucí diplomky a jemně mi naznačoval, na co se mě pánové vůbec ptají. Ale moje téma nebyl obor nikoho z nich, takže mě briskně propustili poté, co mi ozřejmili proces výroby oceli….
Po obhajobě se člověk už trochu uvolnil. Někteří si ještě cpali do hlavy poslední informace a některým se to i vyplatilo, zrovna ta otázka byla položena… Zkoušelo se až hodinu, tudíž jsme tam dleli od 8 do 18…
Takže Janička vstoupila na scénu… Po položení otázek se mě pan slovenský profesor přišel zeptat, jestli vůbec vím, o co jde. Mno, neučili jsme se to, ale tak nějakou představu jsem měla, i když jsem si nebyla plně jistá, ale co by mi pomohl… Nadiktoval by mi to, ha? Pak přišlo vcelku pohodové zkoušení, kdy jsem hodila do placu pár vtipů, někdy marně dolovala znalosti v paměti, někdy až překvapivě briskně odpověděla a dokonce jim zavařila hlavy jednou svou definicí, kdy už se pánové okřikovali, ať už nad tím nehloubají, ať už si to přestanou načrtávat, že jsem to prostě řekla správně. To jsem dostala záchvat smíchu. Vypadá to až příliš idylicky, ale vypadala jsem prý, že se brzy rozpláču… (dle kolegyně, která se připravovala)
Zeptali se mě, podle čeho posuzuje UNESCO krajinný ráz. Tak jsem prošla půlku republiky, abych došla k Lednicko-Valtickému areálu, ale vrchol všeho byl, když se mě zeptali na negativního činitele v areálu a já vyhrkla bezmyšlenkovitě – bobr a představte si, on to bobr byl…nevím, kde se to v mé hlavince vzalo.
Zkoušení bylo sice zdlouhavé, ale byli mnohem milejší než na zkouškách a mně pak bylo táááák dobře, to si umíte představit. Jedna holka mě pobavila dotazem, jestli dostanu červený diplom…. Když jsem byla celé roky flákač, tak to jednotka ze státnic nespraví, ha. Ale jsem ráda, že už to mám za sebou a hned tak se do školy nepohrnu. Večer jsme byli tak znavení, že se nějaké extra divoké oslavy nekonaly a ráno jsem musela do Liberce…
Žádné komentáře:
Okomentovat