Novoroční vycházka aneb jak jsme se s Terou točily v kruhu

Po Silvestru jsme s Terou nebyly schopny vstát ve stanovenou dobu a venku mlhavo, takže z Lysé sešlo, ale zato jsme se rozhodly na netradiční procházku za humny. Mapa Ostravska a ejhle, Tera ještě nebyla v Havířově, tak co z něho dojít do Ovy. Cestou pár hájů, sorela, Tera nadšená.

Tak si to štrádujeme po Havířově, zběžně kontrolujeme turistické značky. A pak podezřele dlouho žádná a my někde mezi nesympatickými paneláky na Šumbarku (a nesympatickými lidmi) a Tera to chce stočit doleva do ještě nesympatictějšího houští (a mrčí, kde jako je ten slibovaný les) a já jsem pro se držet hlavní cesty. Koukáme nenápadně do mapy a totální ztrátu orientace omlouváme mlhou, kdy i ptáci chodí pěšky. A tak svačíme někde na bahně, zmatené přítomností kolejí (míříme snad na Orlovou?) a cesta se stále mírně stáčí vlevo... Šok! Jsme zpátky na nádraží v Havířove na onom kruháči! Kolemjdoucí nechápou, proč se smějeme a objímáme a po těch x kilometrech je nám už zima a já se už vidím někde v hospě. Ale Tera se nevzdává. Vítězoslavně našla značku.

A tak se vydáváme na další kolečko, které už tak dobře známe, zase ztrácíme značku, ale nevzdáváme to, až si všimnu nenápadné odbočky, která míří trochu jiným směrem, než jsme předpokládaly. Před námi les a nervózní paní, která si snad myslí, že ji pronásledujeme. Asi působíme na špacíru v tomhle dusivém mlhavém počasí dost divně. Osaměly jsme a kolem nás vlhký les a koruny stromů se ztrácí v mlze a Tera zrychluje a já lituju, že nemáme pořádný foťák a turistické značení je zase tristní a matoucí. Jsme z lesa ven a teprve teď Tera přiznává, že měla nahnáno, a že jí les evokoval seriál Městečko Twin Peaks.

Pak si prohlížíme Petřvald s domky rozesetými po polích a kontrast velké historické školy a novostavby rodinného domku přímo před jejím průčelím. Sem tam nás doprovodí nějací psíci, kteří se tváří neškodně, ale v dalším lese se k nám přidá tele-vlčák, Tera se mě drží jak klíště, ale ve mně je taky malá dušička. Vlčáky nemám moc v lásce. Ještěže mi Tera rozumí opak a je klidnější. Proti nám jde starší pár s vlčákem, "náš" k nim hned běží a dotírá a mně je jasné, že to schytáme. Tak si v hlavě sesumíruju obranu, a když paní spustí, tak ji nenechám domluvit a zhurta na ni spustím a paní v tu ránu zmlkne. Tera na mě koukala jak z jara... Takovou mě nezná.

Cestou snad už jen nějaký exot objímá strom a vypadá jak oběšenec, ale kolem haldy dojdeme do Michálkovic, akurát jede bus a my jsme šťastné, že se třeba budeme točit v kruhu, ale nakonec z něj najdeme cestu ven a dojdeme do cíle.