Čas vánoční se nepočal zrovna ideálně, na vánoční "besídku" z katedry jsem jaksi nebyla schopna díky nečekané ťafce dojít, ale večerní koncert Posledního výstřelu mi to bohatě vynahradil, v Bazaru jsem byla téměř jediná znalá, ale nadšení jsme byli všichni. Frontmanovi Ivánkovi jsem tlačila do hlavy nějaké nápady ohledně jejich propagace, snad jsem mu nenabízela i texty, ale určitě jsme si přiťukli. Zlomek osazenstva z katedrálního večírku do Bazárku nakonec taky doklusal a zabalili jsme to něco ke čtvrté. Ten den se dělil na část beznadějnou a euforickou.
V neděli jsem dojela domů a s vervou se pustila do vánočních příprav, zapojila jsem i kluky a ti mi pravidelně zlepšovali náladu. Při štrúdlu jsem Ondru nabádala, ať suroviny sype rovnoměrně. Ondro, víš, co to je rovnoměrně? Ne. No tak po celé ploše. Víš, co to je plocha? Ne... Ale po našem veledíle se začal kroutit, že ho bolí bříško a v noci blinkat. To já si na Štedrý den ještě vychutnala skvělé chardonnay, které jsme si schovaly z ochutnávky vín na Slezskoostravském hradě, a pak už jsem měla jen na mysli, že přišla má poslední hodinka. Úplně regulérně. Takže horečka a další doprovodné jevy a já si určitě nemohla stěžovat, že bych se přes Vánoce přejedla.
Btw. Nejlepší Ondrova hláška poslední doby - dneska je počasí akurát na to jít do hospody... A říká to při jakémkoliv okamžitém stavu atmosféry, ha. A dalším důkazem, že k alkoholu máme veskrze pozitivní vztah je Šimonkova vytrénovanost, že než se napije náhodného čaje, tak přičichne a zeptá se, jestli tam není rum...
Silvestrovský týden jsem prožila vskutku společensky a vracela se domů k ránu. A ráno na Silvestra jsem byla bruslit, světe, div se! V krásných stříbrných bruslích mi to jelo mnohem líp než za mlada, kdy jsem jezdila stylem co noha nohu mine a třásla se strachy, abych si nesedla na zadek. Tak krasobruslařka ze mě nikdy nebude, ale z toho "svištícího" vzduchu jsem měla radost, jen kdyby všudepřítomní pidilidi nezastavovali stylem, že sebou šlehnou a třeba i mně pod nohy... Třeba mě jedno sejmulo a já se při pádu v pudu sebezáchovy chytla druhého za rukáv (to se mi ještě omluvilo).
Teře sice společná silvestrovská "řízená" zábava nevoněla, ale nakonec jsme se i v jejím neoblíbeném počtu (tři spolu s Evou) moc dobře v mariánské "díře" bavily, že jsme ani na půlnoc nos nevystrčily. Zapomenuté blechy a moderní karaoke měly úspěch a 4 flašky na tři kusy... Den předtím jsme měly válečnou poradu v nějakém poshbaru, byla jsem pěkně protivná a drze jsem svoji komorní verzi prosadila. Po tolikati letech bez chlapů a bylo to bez problémů. Když jsem si představila, že budu buď sama nebo v Bravanticích nebo na pár místech s lidmi, s kterýma si nemám co říct... Tak jsme minimálně do tří vysedávaly a to jsme ještě musely omezit, protože jsme si s Terou naplánovaly na Nový rok túru.
Btw. Nejlepší Ondrova hláška poslední doby - dneska je počasí akurát na to jít do hospody... A říká to při jakémkoliv okamžitém stavu atmosféry, ha. A dalším důkazem, že k alkoholu máme veskrze pozitivní vztah je Šimonkova vytrénovanost, že než se napije náhodného čaje, tak přičichne a zeptá se, jestli tam není rum...
Silvestrovský týden jsem prožila vskutku společensky a vracela se domů k ránu. A ráno na Silvestra jsem byla bruslit, světe, div se! V krásných stříbrných bruslích mi to jelo mnohem líp než za mlada, kdy jsem jezdila stylem co noha nohu mine a třásla se strachy, abych si nesedla na zadek. Tak krasobruslařka ze mě nikdy nebude, ale z toho "svištícího" vzduchu jsem měla radost, jen kdyby všudepřítomní pidilidi nezastavovali stylem, že sebou šlehnou a třeba i mně pod nohy... Třeba mě jedno sejmulo a já se při pádu v pudu sebezáchovy chytla druhého za rukáv (to se mi ještě omluvilo).
Teře sice společná silvestrovská "řízená" zábava nevoněla, ale nakonec jsme se i v jejím neoblíbeném počtu (tři spolu s Evou) moc dobře v mariánské "díře" bavily, že jsme ani na půlnoc nos nevystrčily. Zapomenuté blechy a moderní karaoke měly úspěch a 4 flašky na tři kusy... Den předtím jsme měly válečnou poradu v nějakém poshbaru, byla jsem pěkně protivná a drze jsem svoji komorní verzi prosadila. Po tolikati letech bez chlapů a bylo to bez problémů. Když jsem si představila, že budu buď sama nebo v Bravanticích nebo na pár místech s lidmi, s kterýma si nemám co říct... Tak jsme minimálně do tří vysedávaly a to jsme ještě musely omezit, protože jsme si s Terou naplánovaly na Nový rok túru.
Žádné komentáře:
Okomentovat