Pro ty, ke kterým se to ještě nedostalo – můj byteček není tak ideální, jak se zdá. Vedle se scházejí sektáři. Jedno odpoledne kouknu kukátkem na chodbu, kdo tam dělá takový rachot a už se těžko odtrhnu, i když mě přepadne mírně panický strach. Před bytem chodili dokola lidé různého věku se skloněnými hlavami a já se rozmýšlela, jestli se mám postavit té přesile, ale v zájmu bezpečnosti jsem se radši snažila nezpůsobit žádný hluk. Pak přišel jejich guru a pustil je do vedlejšího bytu, kde na ně střídavě ječel nebo byli zcela potichu, což mě znervózňovalo ještě víc. Stěny jsou jak papír. Hlavně se navážel do ženských stylem: Jak můžeš přijmout svého muže, když nepřijmeš otce! Načež začal skřehotat tím oným stylem… Po nějaké době se téměř všichni vysoukali ven seběhli těch x pater, aby za chvíli zas vystoupali do výšin a posečkali před dveřmi, guru tam měl ještě nějaké jednání se zbylými ovečkami… Před dvanáctou vypadli a já si vzpomněla, že ten protivný hlas jsem už slyšela, ale považovala jsem to za nějakou hádku. Tero, vzpomeň na Ježíš je normální…
Žádné komentáře:
Okomentovat