Tak ke mně s velkou pompu dorazili naši a Porubáci! Po malých nedorozuměních, kdy bylo zaměněno „před tím mostem“ za „třetím mostem“ jsme se šťastně shledali, dostala jsem kupu dárků jako velký hrnec na halušky, úžasný tác a zapékací misku a navrch ještě tvarohové domácí koláčky a dortík! V bytečku se jim moc líbilo, jen ty schody až do nebe... Bydleli v univerzitním hotelu v centru, docela luxus za velmi rozumnou cenu (http://www.unihotel.tul.cz/). A pochopili, proč se mi v Liberci tak líbí! A hned po příjezdu se dožadovali slivovice a já nakoupila jen kupu weina!
V pátek jsme vyrazili na Ještěd, nahoru sedačkovou lanovkou Skalka a dolu kabinovou a při tom stoupání na Ještěd se drželi statečně a vydrželo jim to celý víkend. Jen nahoře se někteří zeptali, co je to pod námi za město (snad se nebudou zlobit, že jsem to bonzla), ale chápu, že při obcházení Ještědu může být člověk zmaten. Po večerní procházce k přehradě byli tak znaveni, že šupajdili hned do hotelu, ale po té dlouhatánské cestě se tomu ani nedivím.
V sobotu se u mě všichni sešli na snídani, a pak jsme se pod mým vedením zázračně propletli Jabloncem na rozhlednu Černá Studnice, kde se někteří konečně dočkali džusu s pěnou (krycí název pro pivo) a rybízové šťávy (fernet). Místní vláček z Pěnčína na Studnici nás inspiroval k návštěvě kozí farmy a teta byla spokojená s korálky a ostatní spokojení ze spokojených koz a kozího sýra.
Na oběd jsem jim udělala halušky v mém novém hrnci, a i když to není jídlo typicky liberecké, tak mělo úspěch. Naši zahrádkáři samozřejmě nemohli opomenout naši slavnou botanickou zahradu, kde se mamině udělalo v tropech trochu šoufl. Večer konečně přišla řada na weino a chlapi vyzunkli láhev rybízové šťávy a i přes Vilémův telefonát, kdy bohužel řekl něco, co mělo přede mnou radši zůstat utajeno, tak to byl moc pěkný společenský večer i s Kájou Gottem…
Při neděli si už pomalu začali zvykat na to, že je v Liberci všechno do kopce, tak v rámci tréninku jsme zajeli do Josefova dolu a dali si 8 km pochodové cvičení na Protrženou přehradu, aby i taťka se mohl pokochat něčím technickým. Ostatně taťka překvapivě celý víkend udržoval rychlé tempo a my po většinu doby viděli jen jeho záda. Na dotazy o důvodech protržení jsem nedokázala fundovaně odpovědět, ale pak jsem zvěděla, že to bylo tektonickou poruchou… Na vodopády Jedlové už nezbylo sil a tak jsme jen zajeli do České chalupy na mou druhou rybku tento víkend a naše grupa V+4xJ se rozpadla…
P.S.:„Děkuji“ všem protivným servírkám, které udělaly Liberci ostudu
V pátek jsme vyrazili na Ještěd, nahoru sedačkovou lanovkou Skalka a dolu kabinovou a při tom stoupání na Ještěd se drželi statečně a vydrželo jim to celý víkend. Jen nahoře se někteří zeptali, co je to pod námi za město (snad se nebudou zlobit, že jsem to bonzla), ale chápu, že při obcházení Ještědu může být člověk zmaten. Po večerní procházce k přehradě byli tak znaveni, že šupajdili hned do hotelu, ale po té dlouhatánské cestě se tomu ani nedivím.
V sobotu se u mě všichni sešli na snídani, a pak jsme se pod mým vedením zázračně propletli Jabloncem na rozhlednu Černá Studnice, kde se někteří konečně dočkali džusu s pěnou (krycí název pro pivo) a rybízové šťávy (fernet). Místní vláček z Pěnčína na Studnici nás inspiroval k návštěvě kozí farmy a teta byla spokojená s korálky a ostatní spokojení ze spokojených koz a kozího sýra.
Na oběd jsem jim udělala halušky v mém novém hrnci, a i když to není jídlo typicky liberecké, tak mělo úspěch. Naši zahrádkáři samozřejmě nemohli opomenout naši slavnou botanickou zahradu, kde se mamině udělalo v tropech trochu šoufl. Večer konečně přišla řada na weino a chlapi vyzunkli láhev rybízové šťávy a i přes Vilémův telefonát, kdy bohužel řekl něco, co mělo přede mnou radši zůstat utajeno, tak to byl moc pěkný společenský večer i s Kájou Gottem…
Při neděli si už pomalu začali zvykat na to, že je v Liberci všechno do kopce, tak v rámci tréninku jsme zajeli do Josefova dolu a dali si 8 km pochodové cvičení na Protrženou přehradu, aby i taťka se mohl pokochat něčím technickým. Ostatně taťka překvapivě celý víkend udržoval rychlé tempo a my po většinu doby viděli jen jeho záda. Na dotazy o důvodech protržení jsem nedokázala fundovaně odpovědět, ale pak jsem zvěděla, že to bylo tektonickou poruchou… Na vodopády Jedlové už nezbylo sil a tak jsme jen zajeli do České chalupy na mou druhou rybku tento víkend a naše grupa V+4xJ se rozpadla…
P.S.:„Děkuji“ všem protivným servírkám, které udělaly Liberci ostudu
Žádné komentáře:
Okomentovat