Negrill

Týden 11. až 17. (jak nepoetické) jsem se snažila zaplácat vším možným, abych pokud možno moc nemyslela na Krym, pokud se mi sám nepřipomene… V pondělí jsem si po novém účesu (krátké milé mikádo) z předcházejícího týdne věnovala masáž. Pan masér mě hned zhodnotil jako šikovnou a odvážnou, moc lidí se prý bez doporučení jen tak někam nevydá, takže mi až tam došla ta zvláštnost situace – jen my dva v opuštěném domě, ale pan si se mnou popovídal a jal se napravovat mé lopatky. Tak jsem prý přecitlivělá a lechtivá a pořád se cukám, ale záda mám v podstatě dobrá. Nabídl mi čokoládovou a medovou masáž, ale pochopil, že to se mnou nebude jen tak, když med nesnáším a čokoládu radši jím a hlavu do toho hrozného otvoru při masáži nestrčím! Mám teda předplaceno 10 masáží (měla bych na to dostat money z nějakého magistrátního fondu) a kromě zad a šíje (uááá, měla jsem pocit, jako kdyby mě chtěl uškrtit) mám slíbený i peeling a masáž celého těla, což asi nevydržím. Ale už si začínám zvykat…

Odpo se do mého bugru stavila sousedka z toho krásného byt pode mnou. Takže obrbyt s vysokými stropy, kachlovými kamny a obrbalkónem nebude můj. Já vím, kde bych na něj sama vzala. Takže je tam nová nájemnice, a když jsem další den šla s bytečkem rozloučit, tak jsem ještě dostala výslužku v podobě vajíček a šťávy. Sousedce se už poslední věci nechtěly stěhovat, takže Janička „socka“ je pobrala, ha.

V úterý jsem s Danou a Hatlou shopovala, ale nějak se do těch mládežnických obchodů nehodíme, tak mám jen kosí a bubácké majtky a velkobrýlky, které jsem vůbec neplánovala, ale když mi tak moc slušely… Pak jsme se nacpaly salátem a při „vážných“ debatách popíjely weino, abych o půl 12 dostala docela ťafku… A Youtube už není co bývalo… Ráno jsem pak nebyla schopná vstát dřív a jít uklízet přepážky, ale ženské se tam přece nezblázní, mně už po všech těch zážitcích jen tak něco nerozhází…

Ve čtvrtek jsme měly odpolední velkoplán – turnaj v pingpongu v loděnici u jablonecké přehrady, slick line, grilování a promítání bratrů Karamazových v kině Rybářská (u kamaráda Hatly Jardy). Janička (tak mě ty dvě zovou) to celé vyhrála (takže si dokážete představit úroveň mých protihráčů) a to jsme se ještě museli setsakra soustředit, když kolem se stále převlíkali (až úplně…) sliční kajakáři. Na přehradě bylo krásně, byla tam asi půlka Jablonce a na příště plánujem loďky.

Grilování se svrhlo ve velkou žranici. Klobásy, zelenina, hermelíny a korsické víno (z Daniných sjezdů vodopádů) na terase Jardovy vily, načež jsme se přesunuli do jeho obyvákového kinosálu, aby mě film hodně překvapil. Karamazovi byli propracovaní do detailu a já čekala spíše improvizaci na dané téma a slova. Prostředí továrny bylo úžasné a třeba Trojan byl zcela šílený… Mix češtiny, angličtiny a polštiny a to se rozumí přece samo sebou, že Ostravák bude polštinu tlumočit. Ale houby s octem. Už u stolu se ujalo rčení – Nepomlouvej Ostraváky, dokud si nezjistíš, kolik jich sedí u stolu.

Dana a Hatla

Náš oblíbený hostitel

Hermelíny

V kině