První březnový týden jsem si vzala tři dny dovolené a zastavila se doma, v Ostravě, zkoukla Vaškův futsal s jeho „studentíky“, kteří se zdáli být docela v pohodě a přes Ondřejník jsme vyrazili na Vsetín, abychom si při deštivém počasí kopce vůbec neužili, ale aspoň jsme utužovali partnerský, rodinný a celkový společenský život. (Když Vašek pod Ondřejníkem manažerovi slíbil, že v sobotu pojede chytat do Prahy, tak mě omejvali... nejel...)
Nejvíc jsem si užila jejich obrvanu. Potkali jsme se s Lenkou, které už břicho skoro nemá kam růst a rozmočili se ve valmezském bazénu – v solném whirpoolu, bublinkách, tobogánech nebo dokonce (já!) v páře, kde jsem jen lapala po dechu. Na chatu se nám v tom už příliš dlouho trvajícím mizerném počasí nechtělo, tak jsme si užívali všeho komfortu, které nabízí sídlo Škarpichů tyčící se nad městem.
Dokonce jsem se zbavila svých už extra dlouhých vlásků u dvorního kadeřníka paní Škarpichové, který byl sice mírně zdrcen z toho, že jsem mu na dotaz, jak jsem spokojena odvětila, že si zvyknu..., ale nakonec se účes všem líbí a já můžu být ráda, že jsem to přežila bez úhony, neboť se mi pán zdál obeznámen s mou nelichotivou historií.
Žádné komentáře:
Okomentovat