Po marném pokusu s Vaškem zdolat v půlmetrovém sněhu černostudniční hřeben z Tanvaldu jsem se jala vyzkoušet sněžnice. Podle mé bláhové představy člověk ve sněžnicích se nepropadá, běhá po sněhu jak laňka a není to příliš fyzicky ani koordinačně náročné. Realita je opakem, ale byla to velelegrace. Tak jsme se 22.února vypravily s Danou a Hatlapatkou (plus jeden klučík) po pláních na rozhlednu Kopanina a zříceninu Frýdštejn. Pochmurné počasí dokreslovalo pravou severskou atmosféru a já se snažila vyhýbat vedení skupiny, neboť jsem funěla už po pár krocích. Bílá smrt se nekonala a doporučuju chůzi z prudšího kopce, kdy si člověk připadá jak na ski. Ale já dokážu upadnout i na cestě (viz fouto)...



Frýdštejn nad Malou Skálou

Neřízené pády
Pozn.: Fota jsou mixem foťáku a mobilu, takže i v dalších příspěvcích omluvte sníženou kvalitu obrazu, porucha není na vašem přijímači, ani (snad) nespočívá v mé neschopnosti.







Žádné komentáře:
Okomentovat