Chutovka den

Jen hned na uvod... nas verny ctenar Vilem se pta, cituji: vase bydleni je velka hruza, proc jste si too vevnitr nenatreli, kdyz jste natirali ostatni chaticky? Mily Vileme, nejsme bohuzel v nasi krasne zemi, kde vladne logika a zdravy rozum. Veci se natiraji jen zvenku, na oko, no ani pro to oko to potecha neni, ale my jsme natirali jen Performing Art Center. Uz delsi cas pozadujeme barvu i pro vnitrek nasi krasne chatky, ale legalni cestou to bohuzel nejde. O ochote mistnich jsem se uz zminovala. A reknu ti, ani ostatni nezijou ve vate. A clovek si zvykne na vsechno a je to aspon jedine misto, kde ti nikdo nenadava....

A jeste jedna veticka pro pana Vilema... dekuji za fotky, ale mam velky skluz, protoze tady net nejak pokulhava, takze neni momentalne realna moznost je stahnout. Ke zprijemneni pobytu nam asi zbrzduji net, abych si aspon u toho kompu pri nekonecnem cekani odpocinuli. Ha. A fota na blog jsou jen pro ilustraci, nejsou to zadne skvosty.

Tak dnes byl opravdu vypeceny den. Za horke noci me zacaly bolet zoubky, a ani dva paraleny nepomahaly. Vadilo mi kapani vody, neidentifikovatelne chrapani, povyk venku. Urcite z tech mistnich chutne chemickych pokrmu, kdy lidska radost se zde zhmotnuje jen v podobe jidla.

Pripadam si tu jak v nejakem blbem americkem movie. Nemusi byt ani nutne hloupe, ale bezvychodne. Neco ve smyslu automobiloveho bloudeni po motelech, dezorientovani duchodci, nechapajici okoli atd. I kdyz dlim na jednom miste.

Ano, nejak skryte jsme se promenili v domov duchodcu a ja to dnes zazila na vlastni kuzi. A den pritom zacal pekne osamocene v pradelne, kde ale Carol dostala nervovy zachvat, ze nemame ani common sense. Trhala sebou a chytala se za hlavu a mluvila sama se sebou. Ale pak ze ja za nic nemuzu. Ale vetsinou se vsechno sype na mou hlavu. Teda primo jmenovite na me nikdo nejeci, ale na me miri vsechny vytky, proc je to, jak to je, proc to neni jinak, kdo co kde jak atd. Dokonce jsem byla pry prehnane brzo zpatky ze snidane, i kdyz na ni mame 15 minut, mela jsem se flakat stejne jako ostatni a dostat servane za zpozdeni, ne za svou prehanou aktivitu.

Jak jsem pri zabehu pradelny v ni musela byt kazdy den, tak ted jsem rychlosti blesku odvelovana pryc. Nekdy mi to pripada jak nejaka zkouska, ale asi se to deje vsem. V klidem v srdci jsem tak sla za Celinou a Jagodou na Lakeside, ze ty dve budou spise polehavat na postelich, nez ze z tebe v tomhle horku sedrou kuzi. Bohuzel z toho vznikl nejfekalnejsi zazitek pobytu. Nejaka stara pani mela nehodu. Ale ne pouze jednoduchou. Musite me omluvit, ale pro nazornost si muzete predstavit, jakoze stala uprostred koupelny se dvermi otevrenymi do pokoje a asi se tocila dokola. Koupelna byla pekne obhozena a koberec v pokoji taky. Celina me tak zavedla a asi kdybych moc odporovala, tak verim, ze by me tam nenechala, ale ona se slovy, ze tam je malo mista, tak prchla a nechala me tam s podivnou postavou na posteli. Kolem pani se pak zacal srocovat dav sestavajici z reditele, doktora a dalsich a mezi nimi jsem se propletala ja odnasejici pozustatky, surujici a snazijici se zbavit okoli toho vlezleho zapachu. Tak je to lidske, nebrala jsem to nejak dramaticky, ale v tom horku, cela nasakla tim vsim kolem, s bolestni zubu. Byla jsem trochu zarazena.

A bohuzel z toho zatim zadne extra money nekaply, i kdyz nekdo dostal 20 dolaru za spinavy pisoar.... Tak ale pani nakonec odvezli do nemocnice a ja se tam s Celinou musela jeste vratit a docistit koberec. Ji to nejak vzalo a brecela tam nade mou cistici podlahou, ze ja pry nechapu stari, ze ji matka zemrela, kdyz byla zrovna v Americe a ona nemohla ani na pohreb atd. Celina ma 55, ale vypada mnohem starsi nez nase mamina. Rekla jsem ji, ze jsme taky meli doma babi. Ale co ma clovek delat s takovou hromadkou nestesti. Ale to ji vubec nebrani na me vzapeti jecet, ze jsem neco neudelala podle jejich predstav. Tak kdo vi, jestli se pani jeste vrati....

Je to tu ted jak prehlidka mumii. Pestene bile obliceje, svrastela tela, choditka ruznych druhu. Nechapu, co tu delaji, kdyz to tu neni pro ne uzpusobeno. Uklizis motel, oni lezi na posteli a diriguji te. Nekdy tu nervozu Carol i chapu.

Tak ja tady ziju. Pak jsem extra protivna, protoze se nekdy clovek sam sebe pta, jestli to ma zapotrebi, ale urcite jsem na tom mnohem lip nez ti, co tu jsou od kvetna do rijna a jejich nejdelsi vylet je do mallu. Nekteri si to opravdu nemohou dovolit, nekteri jsou tupi. Ale pochopeni nema ani jedna strana. Proc jezdit vydelavat az do Ameriky, kdyz do toho nekteri vlozili tolik, kolik si podle smlouvy vydelaji a jen doufaji, ze zustanou na post camp. Ja taky doufam. Na 10 dni. No uvidime. Zatim jsem snad zapsana dobre, kdo vi, jak to budou brat. Jestli budou mit prednost ti, kteri tu chteji zustat dele... Ale urcite bude dost dlouho trvat, nez se to po kids da zase trochu dohromady.

Uz jsem Vaskovi navrhovala, ze treba zrusim day off a budeme mit treba vice money, ale pry by mi to nesvedcilo, protoze pak by se clovek v kratkem horizontu nemel k cemu upnout a asi by se z toho zblaznil. Ale docela to utika. Musim zaklepat.... Nejlepsi je ranni shift, to cloveku ubehne a stihnu se vykoupat a trochu se vzpamatovat. Lepsi nez dopoledni rozkoukavani se do horka a nejake "domaci prace". Ale na druhou stranu clovek unikne dopolednimu uklidu vseho mozneho a odpo musi Carol dost namahat hlavinku, aby nam vymuslela neco jineho nez prani.

Apeluji na vsechny, aby pri vzpomince na me napsali nejakou radku, nebot i slovo potesi, ha. Dokonce jsem uz i volala domu. A mamina mela velkou radost. Tak snad me tu zobky prestanou bolet. Omezim sladkosti, svatosvate to tady slibuju. A budu pit jen vodu. A odolam te krabici chipsu, kterou kluci cajzli v kuchyni.