V sobotu mela Carol off, takze v housekeepingu zase vladla anarchie. Nastesti si me vzala k sobe Celina a zakazala mi priblizovat se k laundry, ze ja toho mam dost, at si poradi sami. Obe se s Jagodou cely den tahly, ze byly znavene, uz je toho na ne moc. Tolik sprostych polskych slov jsem jeste neslysela. Holky nejak nezvladaly laudry, ale ja se tam nesmela niceho dotknout, ze to neni muj problem. V patek vecer nam Matus zahral Debussyho. Je to ten slovensky operni pevec, umelec a pravnik. Milostive nam zahral trochu kakofonie a ja jsem mu to pak musela zhodnotit. V sobotu vecer meli deti muzikal pro rodice, ale my jsme se tam proplizili. Bylo to o rockove hvezde, ktera narukovala do armady, bylo to amaterske, ale bylo to jako situovano do naseho kempu a holky docela valely, jakoby se clovek dival na West side story, ale jinak vypadava mikrofon a kluci zapominali text. Je tu jedna pani, co prezila sedm koncentracnich a pracovnich taboru. Neskutecne. Jeji story by vydalo na knihu. Byla mimo jine v Osvetimi, pracovala ve Wieliczce a kdyz ji meli dva dny pred koncem valky spalit, tak vybombardovali pece. Mesic si dokazala schovavat lzicku cukru. Prezila pochod smrti, kdy zemrelo 10 000 lidi. Ma 83, ale vypada na 60. Ja potom cynicky poznamenala, ze pani mela za cely zivot kupu stesti, ale nakonec skoncila v Kinder Ringu... Samozrejme ze ne pred ni. Je tu hodne takovych stariku, ale nekdy se s nima tezko vychazi. Nekteri nas maji spis za sluzky, nez za uklizecky.
Dalsi den jsme jeli do New Paltzu, konecne. Vyzvedli jsme nejake stariky na letisti, kteri se tak tesili na pobyt v nasem kempu. Blahovi.
Mestecko jako by ani nebylo v Americe. Jedna ulice plna antikvariatu, jidelen a kavaren se zdravymi pozivatinami a obchody hlasajici fair trade. Druha plna starych domu po prvnich osadnicich - Hugenotech z Francie. Na hrbitove se mi jeden pan sveril, ze je to tu neskutecne, jako by to byl sen. My jsme z toho tak odvareni nebyli, ale pro Amika je to asi velka vec. V mistnim informacnim centru jsme se nestacili ani porozhlednout, nebot nas mistni pracovnik pan profesor na zdejsi univerzite odchytl a nemohl pochopit, jak jsme se tam dostali az z "Czechoslovakie". Mel trochu problem nam rozumet, nebyl moc empaticky, protoze napr. na dotaz, kde mame auto, nerozumel slovu van. Ale tak si vyber, Anglicane rikaji [van], Amici [ven] a ani mezi sebou se kolikrat nepochopi. Jinak jsme zasedli v mistnim Starbucks a potloukali se po mistni univerzite a okoli a konecne jsme si s Vaskem popovidali. Byli jsme z toho vice unaveni nez z prace v kempu a jeste nas cekala skoro hodinova cesta zpatky s ridickou Carol, ktera nezavre pusu. Sama nebyla ani na Niagarach, ale vsechno je pro ni krasne a dokonale a nejhezci je cesta do kostela a do prace. Rozohnovala se, jak Zide trpeli a sami nam delaji tohle. Co ma na to clovek rict. Srovnavat koncentrak a detsky tabor. Pak ze co clovek cini jinym, to se mu vrati. Jsem ji oponovala, ze na to neverim, ale radsi se clovek drzi zpatky, aby ho jeste nekam vzala. Protoze klidne muze rict ne, kdyz se vozime jen dva na docela velke vzdalenosti.
Vecer jsem si dala jeste trochu avangardy. Pro starousky a pro staff pripravil zahradnik Bill a kitchen Matus koncert. Matus nam predvedl sve klasicke umeni a Bill s culiky, kytarou a velmi rozlozitou kamaradkou doprovazejici ho na bubinek nam prednesl sve vlastni poemy a svou dalsi tvorbu, kdy jeho vyraz se zmenil na pekelny a ja si chytla jen slova typu - Thank you mum for having me, that you have saved the pregnancy. Cekala jsem, az starici zacnou nad hlavou mavat holemi do rytmu. Sefove prchli a jedna pani si provokativne zacpavala usi. Ale ja jsem zasla, ze i v tehle tupe Americe se najde trocha originality a invence. A pocitila jsem mirne souzneni s temi vsemi v sale, kterym trpi usi, ale kteri jsou vsichni na stejne lodi a podobne akce by mely byt casteji. Asi tak si to clovek predstavoval. Ze tu budeme drzet vice pospolu. Sice Matus pak za nami priletel, ze jak se nam to libilo a strasne dekoval, ze jsme dosli, ale jinak je to naladovnik a extra protivka nekdy. Pani gerontova organizotorka nas pozvala na jejich dalsi akce, jako jsou treba lidove tance, i kdyz si to neumim dost predstavit, asi tanecky s choditky.
Druhy den jsem se ptala Carol, jak se ji to libilo a ona se primo prekvapive rozneznila, ze Matus je dokonaly handsom mlady muz, ktery zvlada prava i operu, a kdyz jsem ji rekla, ze taky komponuje a ted cvici nejakou skladbu ze 17. stoleti, tak mi zacala vyjmenovavat tehdejsi autory a ja se vubec nechytala. Ale ze pry ona taky zpiva operu, a ze by si Matuse rada nekdy poslechla zpivat. Alzbeta se pak na me nastvala, ze ji lezu nekam, ze jsme si povidaly jak nejake velke kamaradky, ale myslim, ze na mem miste by s ni nemlcela.
Vsak jsem si to dneska, to jest v utery, pekne vypapala. Rano jsem neprozretelne prisvedcila, ze je Annie [domek na malovani, tanecky atd] uklizeny, ale myslela jsem jen zachodky, protoze se holt rano nerozctvrtim, abych vsechno stihla a vubec to nemame v rannim popisu prace. Ale za dve hodiny priletela a zacala mi prskat do tvare, ze je to tam fakt hnusne, a at to okamzite jdeme udelat. Spolupracovnice Gosia jen tupe zirala [neumi anglicky] a vyptavala se, kam mame jit, co je to Annie [po 2 mesicich] a Carol to rozohnilo jeste vice. Tak jsem bohuzel na Gosiu za rohem jecela, jeste ze nerozumi ceksy ani anglicky. V Annie posedavala duchodci a jen pani se rtenkou pres pul tvare a parukou se mnou jemne promlouvala, ze tady chteji tancovat a ze jim to smeti trochu vadi. Ostatni me perovali a nohou nam stitive ukazovali, kde mame jeste smeti. Pomlouvali nas a az jsem zacala reagovat, tak zacali septat. Asi ani nepredpokladali, ze ta chaska z vychodu by jim rozumela. Carol si nechala situaci vysvetlit az co se trochu uklidnila, ale jinak jecela na kazdeho, koho potkala. Opravdu je mile mit nadrizeneho extra pitomeho. Celina si to jako vzdy vzala k srdci a malem se nerozplakala, jak nam nekdo krivdi, ale dokonce nas proti ni popuzela, ze mame zajit za staff chefem, ze je Carol proste na hlavu. To je totiz porad dokola. Carol rada predava zodpovednost niz, protoze je sama neschopna a jen vnasi vsude zmatek. Na konci smeny zazvonil asi dvakrat telefon, nez jsem k nemu priskocila, tedy nez vsichni dali najevo, ze do toho nejdou a ona odnekud priletela a vytrhla mi sluchatko z ruky, i kdyz jsem prave s nekym rozmlouvala, a pak nam nadavala, ze nikdo nezvedame telefon atd. atd. Proste si smsla na vsem. Pak jsme si udelali s Celinou party v reditelove dome, kde jsme na ni sborove nadavali, pili z kapajich papirovych kelimku, kdy Jagoda nadavala, ze Zidi nemaji ani poradne kelimky a ujistovala jsem Celinu, ze ze zacatku jsem z ni mela strach, ale ted je to v pohode a rada s ni pracuju. Mela jsem si naddelat jeste hodinu navic, ale ona mi to zakazala, ze uz jsem se napracovala dost, ze jestli me uvidi v pradelne, tak uvidim. Tak jsme se sli koupat do toho naseho bazenu, kde teplota vody rovna se teplote kavy, aby si deti nestezovaly....
Vezte, ze sve vypisky pisu v mirnem stresu. Bud to tady nefunguje, nebo nemam cas, nebo do me nekdo porad huci, nebo jsem porad jak na trni, ze jeste neco musim.
Ale uz je to clovek dost otupeny, takze ani moc nevnima vytky nebo lidi kolem a uz me davno presla snaha o dokonalost. Clovek uz necisti ciste plochy. Snazi se jen zbavit toho, co je videt, nebo zapacha a nekteri ani to, protoze podle nich je to zbytecna prace, kdyz to nekdo vzapeti zase zaspini.
Nikomu sice nepisu maily, mam problem stihnout i tohle, ale vetsina z vas me tedy zklamala. Na to, ze uz bude srpen a poslali jste mi jeden mail z dvema vetama.... Stydte se. Tak na me myslite. Nebo nestaci na me jen myslet, ale taky napsat treba ctyri radky.... jak jde zivot a svet okolo....
Žádné komentáře:
Okomentovat