Tour de Valašsko, Lašsko, Haná i Slovácko

Společensko-kulturní týden s neustálým trajdáním po městské dlažbě z důvodu lakoty, s našňořenou Janičkou na Louskáčkovi ve Dvořákovi, hospodském půldni v Panoramce s hydrology z VŠB, předítkovaném Muchovi po 150 letech v Domě umění, šopování v šopě a kopřivnických toulkách pokračoval v tour de Morava. Budoucí významný gottwaldovský rodák mě přizval na svou vysoce účelnou cestu do Zlína a Otrokovic, že si zavýletujeme a byla z toho Oledo tour de Valašsko, Lašsko, Haná i Slovácko. T totiž na tomto automobilu s vysoce výhodnou spotřebou pod 5 litrů někdo urval. 

Začalo to velmi fundovaným popisem a pohledem na všechny funkcionalistické skvosty Zlína a pokračovalo otrokovickým soutokem Moravy a Dřevnice, slepým ramenem, industriálnem a panelem vs. venkovským charakterem města a poznáním rozdílu mezi památkově chráněnými baťovskými domky ve Zlíně a nechráněnými otrokovickými obestavenými novostavbami se sedlovou střechou. Když v parku zříte nad svou hlavou chcíplou kočku, tak vězte, že jde o památník ukazující výšku hladiny při povodních v roce 1997. Benátky se můžou jít klouzat, lidé nastupovali do loděk přímo z prvního patra. Také bych si přála mít cihlovou fasádu, a aby lidé dbali na architekturu stejně jako ve Zlíně, kde je ten genius loci formuje v dobrém slova smyslu. 

Konečně jsem se po letech dostala na malenovický hrad! Škarpichovic famílie tam pravidelně jezdí na rodinné výlety, ale já přeci nepatřím do rodiny, ha.

Nad Vizovicemi se tyčí rozhledna Doubrava, a že byl ten den silný vítr, naše nadledvinky se při vylučování adrenalinu během výstupu činily. "To je v pohodě..." Rozhledna smýk sem, smýk tam, pohled skrz drátěnou konstrukci dolů. "Ááá, už to není v pohodě." Ale vystoupali jsme se nahoru, chytli se zábradlí a vzpomněli si na tohle: http://www.youtube.com/watch?v=e335kbl9YWc&feature=player_embedded.

Jako geografové jsme se při pohledu na Vizovické a Hostýnské vrchy, Bílé Karpaty a Beskydy snažili si ujasnit, co kde leží, ale slova nám bral vichr od úst.

Vsetínu jsem jen zamávala a jali jsme se hledat Jarcovskou kulu - 8 metrovou pískovcovou skálu nad Jarcovou. Až doma jsem zvěděla, že se nad ní tyčí ještě rozhledna, kterou pan Bystroň vybudoval na svém pozemku na své náklady. Příště.

Dlouho jsem nebyla v Kopřivnici, ha, tak já jako jednodenní znalec jsem zde pro změnu řídila malou sightseeing tour a chtěli jsme si zapíchnout další špendlík na mapě rozhleden, ale místním je asi málo sešlost skautů a Diecézní setkání mládeže na to, aby rozhlednu zpřístupnili. Takže jsme nahoru vyfuněli zbytečně, ale vztyčení kříže a příprava na mši v lomu Kamenárka (kde si prý nemůžete ani postavit stan) nám vykouzlila takový ten hořký úsměv na tváři. Jde z nich trochu strach...

Omluvte prosím sníženou kvalitu obrazového záznamu pořízeného jen tak ledabyle mobilním přístrojem. Zrcadlovka si už drahnou dobu hoví na Vsetíně a kompakt se odebral do věčných lovišť s měsiční nadějí na zmrtvýchvstání.

Zde se sluší pro změnu poděkovat panu doktorovi V.S....