Slaměná vdova dosáhla 49° 35’ 55’’ s.š. a 18° 08’ 45’’ v.d. Město panelových domů, Tatry a sportu se ukázalo i v jiném světle. Vyrazili od stopadesátileté Husovy lípy. "Proč je tak nazývána?" "Dřevo z ní bylo použito při upálení Jana Husa, ha."
I v Beskydech jsou Brdy! Na nich vápencová skaliska, propadliny a Bezručova vyhlídka, na kterou vystoupali a nevěděli, jestli to nebude naposledy. Z vrcholu Pískovny se rozhlédli do daleka a sešli pro změnu k Janíkově lípě do Janíkovského sedla. Tudíž by se na věčnou připomínku měla stát minimálně nadhajným.
Na Červeném kameni jsou pozůstatky lyžařského vleku, který původně vedl až nahoru, než ho prodali do Rakouska?! Sjezdovka to prý bývala věhlasná. Na nejvyšším bodě kopřivnických hor se dobře vysedává, kochá směrem k Poodří, pije víno, pojídají jahody a debatuje. Silný vítr je pak hnal po sjezdovce dolů na Raškovův kámen a k Raškovu buku. Na vyhlídku na izolované vápencové skále vystoupali s lehčím srdcem než na Bezručovu. Na zřícenině hradu Šostýna už sice nepotkali "místního vlastivědného pracovníka" Emila Hanzelku, ani nenašli další Šostýnskou Venuši ze slonoviny, ale i tak si výlet náramně užili a slavně ho zakončili v Katolickém domě na nějakém tom žvanci. Vřelé díky skvělému průvodci panu G.!
P.S.: Pan Ledwinka byla nejslavnější konstuktér Tatry, pan Šustala založil kopřivnickou kočárovku a původně kopřivnický zeman pan Raška založil továrnu na hliněné zboží.
Žádné komentáře:
Okomentovat