Expedice Akvozrut

Čundrácký rok první se završil a hned v únoru bylo třeba začít se spřádáním dalších plánů a pozvolným tréninkem – fyzickým i rumovým.  

Nákup se zdál být rozumným co do objemu, zatímco Eva neustále upozorňovala na syndrom chalupy, kdy se většina poživatelného secpe první den. A dobře věděla, o čem mluví! Zatímco tři pětiny týmu venku debatovaly s řidiči o výskytu medvědů v okolí Knížatkovic letního sídla, chrabrá Jana a Andrea bojovaly o místo k sezení. Byla přizvána i novicka, která hned po odjezdu směr Turzovka odmítla slivovici i rum (!) se slovy, že to ona nepije a nám přes čelo přeběhly chmury  –  ta tedy nezapadne. Ale opak byl pravdou. Už před Frýdkem ohledně slivovice nebylo co řešit, autobus při stoupání do beskydským výšin začal podivně zavánět spáleninou a my byly rády, když  nás po kooperaci půlky autobusu vysypal na turzovském „ÚANu“. Busy busy (pozn. nejedná se o překlep) se střídaly jeden za druhým. Port Authority hadra. Náš navazující spoj se řídil asi jiným časem než středoevropským, velmi specifickému jízdnímu řádu jsme i ve společnosti členů Mensy neporozuměly a tak byli všichni kolemstojící atakováni našimi dotazy. Nakonec se nás jedné slečně zželelo a dotáhla nás do jakéhosi přibližovadla, které jelo požadovaným směrem. Smutně jsem koukala na lidi na nástupišti, kteří měli podobný cíl jako my, ale turzovská doprava je asi oříškem i pro místní.

Rum s čajem!

Masážní salón

Šťastně jsme tedy stoupaly z Turkova po zledovatělé cestě do míst, kde se formovala Evina osobnost. Z lokální mlhy se vylouplo to prastaré stavení, Eva hrdě zprovoznila elektřinu, studnu a zatopilo se. Celý víkend měla na to, aby nás naučila místní zvyklosti. Hlavně jak omývat své končetiny. Tera hned požadovala koupel, ale byla odbyta poukázáním na přílišnou přecitlivělost, a že ta teda na Kamčatku nepojede, ale aspoň ten lavor s teplou vodou jsme jí slíbily. Za chvíli už všichni spokojeně popíjeli čaj s rumem (někteří poprvé ve svém životě!) a byly svědky své transformace v kobylky a musely dát Evě za pravdu... Co se na stůl nachystalo, to v mžiku zmizelo. Zásoby ubývaly neuvěřitelným tempem, všechny je pozorovaly starostlivým pohledem, potichu počítaly hodiny, které jim zbývají do smrti hladem a brzy došlo na přísné dělení. Hibernal i pálava tekly proudem, debaty se stupňovaly a členové skupiny se pozvolna ztráceli pod Terezinou záminkou, že si potřebuje procvičit své masérské umění. Našly jsme je spokojeně pochrupující v loži za intenzivní vůně masážního oleje, kterým Tera neúmyslně skropila matrace. Předtím ji vypadl hrnek z ruky, ale turzovské prokletí se naplno projevilo až druhý den.

Kampak jdete, babičko?

Tajné zásoby

Ráno zatopeno, nachystána snídaně a uvařený čaj, vše dílo Andrejino, Tera nám chtěla důležitě rozdělit úkoly, ale pak jen opakovaně vyslovovala slovo "bomba". Během noci nasněžilo, mrzlo až praštělo, zářící slunce vše posunulo na ještě vyšší level, co jsme si mohly více přát při výstupu na místní hlavní „tahák“, rozhlednu a kapličku na Kamenitém. Bílá smrt nás nedostihla, na ledových polích smetávány větrem jsme okusily trochu toho původně zamýšleného zimního survivalu. Evin oblíbený Rozsutec jsme mohly jen tušit, ale i tak Tera asi pochopila, že se nenalézáme u Girové, jak jí namluvil pan Verner. Teru tlačil i její x-tý pokus o vlastnictví pohorek, krosit okolní svahy se nám příliš nechtělo a tři tatranky byly na přežití v divočině málo, tudíž jsme se brzy otočily a mířily zpátky. Cestou jsme si vysnily naučnou stezku po stopách Turzovského ptáčete alias do budoucna věhlasné Evy, spřádaly jsme básnické ódy na její osobu a vyžívaly se hlavně v absolutním rýmu. Zavedla jsem nový termín poetické kecy a už vidím, jak se lidé zastavují na tom hřebenu s dalekými rozhledy, datly a strakapoudy a se zájmem se začtou.  

Bílá smrt

Zmožená Tera

Panoramata

Rozhledna na Kamenitém 

Učiněný anděl

Kaplnka

V létě griluje každý. Letos frčí zimní grilování. Nabaleny v apartních kabátech s hrnkem svařáku v rukou jsme mžouraly do slunce, rozvalovaly se na lehátkách  a nemohly se dočkat těch voňavých krkoviček. Na pohled něco mezi alpskou idylkou a tuberkulózní léčebnou. Po našich marných pokusech se do toho vložila Andrea a za chvíli jsme už měly mastné pusy. Blaho.

Grill master

Malá Ruska

Tuberkulózní léčebna

Masóóó!

Následující aktivita se nakonec stala životu nebezpečnou. Na obalu Aktivit o podobných věcech není ani zmínka! Mělo by tam stát: při předvádění si vyhraďte dostatek prostoru kolem sebe i nad sebou. Při simulovaném hodu oštěpem neshazujte lustry na spolusedící. Jak ve zpomaleném filmu všichni fascinovaně hleděli, když lustr padal směrem na Evinu hlavu, načež se rozbil o hranu stolu a rozletěl se na kusy. Pro ně to byl neskutečně dlouhý okamžik, pro mě mžik. Evina hlava zůstala bohudík celá, jen já jako téměř střízlivá jsem se bila do hlavy. Obvykle nejsem ten, kdo ničí zařízení cizích příbytků a ještě k tomu původní. Vzápětí jsem si sedla na židli, ta se převrátila a já svým dopadem ulomila nohu.

Po chvíli puk a tma. Žárovka se odporoučela. Asi z toho šoku. Našly jsme jinou, Tera se ji snažila zašroubovat a prásk, roztříštila se o zem. Eva už se opravdu musela jít uklidnit. Radši jsme ten kalamitní večer brzo ukončily.

Při brzkém obědě jsem se předvedla zjednodušenou verzí boloňských špaget a po zazimování chalupy dle přesných instrukcí jsme se zklouzly zpátky do civilizace. Vedle chalupy žijí místní starousedlíci. Děti asi jako Kája Mařík sestupují z hor každý den za studiem a hlava rodiny jezdí pracovat do Ostravy (!).  S Vaškem si často říkáme, že by se nám život někde na samotě v přírodě zamlouval.

Cestou řešila Tereza (a my nedobrovolně s ní) dilema, jestli má po zavolání svého milého Vernera vystoupit v Třinci a svou SONE jízdenku nechat propadnout. Neustále si mezi sebou pinkali zprávy, jednou Tera že ne, pan V. nepochopil odmítnutí, jednou Tera že jo, pan V. už to vzdal, ale jako Valentýnský dárek zaplacená jízdenka a láska zvítězila na ranním brzkým vlakem z Třince do Prahy a spořivostí.

Za sebou jsme nechaly mj. vybílený vinný sklípek, neboť jsme podcenily náš splávek a k Andrejinému zklamání jsme se nedohodly na kamčatských medvědech, sopkách a bolševnicích. Zhodnotily jsme s Evou své možnosti a neschopnosti a tyto vzrušující dálavy nám zůstanou ještě utajeny. Eva by si na podobné treky prý ráda pořídila tančík.

Tera předvádí záchvat smíchu

A prokletí akvozrut se přeneslo i do hlavního města pražského...

Pozn.: Fotografie z Andrejiného a Kamčiného fotografického přístroje