Sunrise & Sunset

Vidět východ slunce z Ještědu jsme plánovaly už delší dobu, ale to znamenalo vyrazit v noci a to by určitě oslabilo naše nadšení. Tak jsme s Hatlou radši v úterý o půl sedmé večer vyrazily z Kryštofáku přes Malý Ještěd na Ještěd, z Dánských kamenů jsme se (ne)rozhlédly do kraje a nahoru jsme dorazily poněkud s křížkem po funuse, západ jsme prošvihly, ale ještě bylo na co koukat. Byly jsme nepřipraveny na takovou kosu, takže jsme brzy zalezly do spacáku pod vyhlídkovou terasou a spíše než cvrčkům jsme byly nuceny naslouchat švitořícím dvojičkám nad námi. To byly s prominutím kecy… Moc jsem toho pod zářícím Ještědem nenaspala, hodila by se termoska s čajem, ale my se nalily studeným pivem, takže jsem musela několikrát vylézat z vyhřátého spacáku.

Pozorovala jsem hvězdnou oblohu, pak už začalo být světlo a Hatle zvonil v 5:45 budík, a pak ještě několikrát, ale ani se nehla, takže jsem to přisuzovala její nechuti ke vstávání. V 6 se ale samovolně probudila, budík že vůbec neslyšela, a že jsme prošvihly i východ. Na to, že slunce mělo vycházet 5:54, bylo po 6 už hodně vysoko, ale i tak jsme se kochaly mlhavými pavučinami v údolích a Krkošemi a Jizerkami. Pak jsme rychle pádily dolů na tramvaj, abychom do 8 dorazily do práce. Stihla jsem se dát i doma do kupy, Hatla mi stylově k snídani koupila ještědku (rohlík s posypkou plněný většinou mákem) a v práci (aspoň někdo, ha) byli rádi, že jsme v pořádku. Ještě neopomenu zdůraznit, že karimatka je skvělá, člověk má dojem, že hřeje, dá se na ní spát i na břiše, jen jsem ji musela řádně nafouknout pusou. A pokus o fouta bude následovat. Ty další krásné dny jsme strávily poleháváním u přehrady s řezaným v jedné ruce a loftovou biblí v druhé.

P.S.: Hatla si na kopec bere v sáčku kostku másla…