Má kontrolní činnost

V rámci provětrání a vykazování aktivity (a z důvodu mé počáteční dlouhé chvíle) chodíme s Františkem na kontroly. Já za ovzduší a on na odpady. Takže se nestane, že bychom někam došli a neměli tam ani kotel... Ale třeba někdy fimra už neexistuje a v obchodním rejstříku to ještě nezaznamenali, takže nejsme úspěšní. Kontroly ohlašuju, nebo se někam vydáme na nějaký podnět. Prohlídneme si inkriminovaný provoz, necháme si předložit doklady, a pak se sepisuje protokol. František je u něj schopen strávit až dvě hodiny a sepisuje ho velmi pečlivě, ale nečitelně.

Divili byste se , jak se mnozí při kontrolách diví, že by třeba měli třídit, předávat odpad jen oprávněným osobám atd. Co se týče odpadů mi ty kontroly přijdou užitečné, ale povinnost provozovatelů malých zdrojů znečištění od 11/15 kW každé dva roky provádět autorizovaná měření... Mno, nevím. Ale přiučuju se i o věcech odpadářských a pokud si budu dělat někdy ještě druhou způsobilost na odpady, tak se mi to bude jen hodit.

Jen pro představu tři zážitky z jednoho týdne... V jedné firmě nám po pár hodinové kontrole suše oznámili, že jsme jejich nepřátelé, a že jsme placeni z pokut. No kdyby se na nás pořádně podívali, tak by si to asi myslet nemohli...

Já jsem práskala na jednu restauraci pod mými okny, že netřídí, všechno hážou do komunálu. Tak jsme se tam s Františkem vydali. Pan majitel dostal hysterický záchvat, začal práskat na všechny ostatní a křičel na nás, že nemá čas, že až si zkontrolujeme všechny kolem, tak ať přijdeme k němu. My si vyfotili obsah popelnice a snažili se s ním dohodnou na nějakém termínu (když mi někdo zavolá, že nemůže, ráda se mu přizpůsobím), ale pan zuřivě naskočil do auta, a kdyby se mu někdo připletl do cesty, tak by ho přejel.

Jedna kontrola byla přímo tragikomedie. Zvonili jsme na jeden domek a přišla nám otevřít paní, že pan už v únoru umřel, že v dílně nic nedělá. Ale že prý co mu má vyřídit.. Stěží jsme se zadržovali s Františkem smích. Ale pořád jsme nechápali, proč je pán uveden v živnostenském rejstříku i v rejstříku obyvatel.... pak mi zavolal nebožtík, že nemohl celou noc spát, že se k němu doneslo to naše ohlášení kontroly, a že tatínek je už opravdu po smrti a v dílně nic nedělají. No prostě skoro detektivka.

Na konci se kontroly sečtou a my prokážem nějakou činnost, ha, ale někdo to nazývá buzerace, já zatím osvětová činnost. Když se k nám někdo chová slušně a rád si nechá poradit, jak to má dělat, tak se to nemusí hned řešit pokutou. Někdy už do vysvětlování Františkovi skočím a některým natvrdlíkům to zopakuji nebo si hraju na detektiva, a když někdo tvrdí, že tady nevaří a přitom má kolem tabule s nabídkou jídel, tak nehodlám mlčet, haha.

Vašek už je doktorant, bude brát úctyhodných sedm tisíc a do školy zatím moc nepáchne. Ale má půlku dvou cvičení na starosti a proti němu budou jeho známí, či bývalí spolužáci. Nějak se musí zapisovat, jestli má práci v terénu, doma nebo na katedře a zatím má studovat anglické články ke své práci. Ale tak si dokážete představit, co asi dělá.

Na konci září byla rozlučka s Lubošem. Byla tam půlka životního prostředí a dobrá příležitost si potykat s kupou lidí, i když já s tím tykáním/vykáním jsem mírně na štíru. Kdo by připadl mladý, tak tomu jsem tykala, nic netušíc, že jsou to šéfové oddělení. S následky se potýkám doteď – plížím se po chodbě, abych inkriminované postavy radši nepotkala, ha.

Luboš odešel a já myslela, že mi to bude líto, ale tak nějak se vytratil i bez podání ruky a mně to bylo jedno, protože poslední dny byl asi nervózní z nové práce a moje „prudičské“ řeči mu asi nepřidají... Na rozlučce jsem se více seznámila s mých předpředchůdcem na ovzduší – Járou, kterého jsem vídala jen zběžně, ale postupem času se z něj stává Vilém č.2.

Malé intermezzo – proč lidé na záchodcích ve vlaku kouří?! Kdo má pak stepovat před záchodkem (už tak nechutným), a pak je ještě čichat. A pán se na mě ještě dívá nějak podezřele...

S Hatlapatkou a spol. jsem zašla na power jógu, což znamená úprk z práce, a pak mučení při zrychlených jógínských cvicích, kdy jsem za největšího nemotoru, co ani nedosáhne v předklonu na zem, začne se třást při nějakém podivném stoji na rukou a kolem něho všihni ohební a skvělí. No uvidím, jeslti to bude můj týdenní chléb, ale prý se to po pár hodinách zlepší. Něco takového bych ale pro svá záda a kondičku potřebovala.