A Hard Day's Night

Tak tu máme perné dny. Včera jely ženské nakoupit, a že přivezou další pidilidi (člověk se už málem nemůže dopočítat), já zatím hlídala Vítka a Radku (místy s nimi bojovala) a před polednem se přiřítí naše mamina, že auto nechaly nad Bravanticemi při výjezdu z dálnice, že se z něj začalo kouřit a nějaký chlap na ně křičel, ať s těmi dětmi proboha utečou, že to může vybouchnout. Pán má asi vyvinutý smysl pro vyhrocování situace. Tak se osazenstvo vydalo domů pěšky, ještěže se to stalo tak blízko. Pak nastalo nahánění sousedů, aby odtáhli auto (nebylo lano, nebyl hák) a nakonec hledání servisu a zadřený motor... Takže jsem hlídala 1 až tři děti celý den, místy i tři neplavci v bazénu a já. Děti ulehly a já do tří do rána ještě poslouchala Bohunku a snažila se jí nějak v rámci mých možností pomoct. Vyzunkly jsme při té příležitosti láhev vína.

Lidé bohužel lžou, neváží si toho, co mají a místo aby se zamysleli nad sebou, nad svým problémem, tak znepříjemňují život svým blízkým. Bohužel mám nezdravě jasnou představu, co obnáší zodpovědná výchova dětí a partnerský vztah. Co myslíte, může se človek změnit? Asi nemůžeme věřit, že někoho změníme, nebo že se stávající problémy nepotáhnou po celý život. A hlavně nikdo nikoho nesmí ponižovat.

Dneska už jsem odpoledne měla relativní klid, ale stejně jsem se nijak nemohla soustředit. Tak se koupeme a koukáme i s Vítkem na gólmana Vaška v televizi (na Czech Open v Praze) . Vítek mohutně povzbuzuje, směje se, že se tam Vašek jen povaluje a Vašek je komentátory chválen a po delší době má šanci si pořádně zachytat. Ale to víte, že bych ho měla radši tady... pšššt.

A kam se všichni poděli? Malé pozdravení neuškodí..