Jak se to všechno semlelo

Při jednom červencovém záchvatu zodpovědnosti a nechuti ke všemu kolem jsem rozeslala pár žádostí o práci. Pilně jsem hledala na Moravě, ve Slezsku (u nás kde nic, tu nic) a z Čech klasicky v Praze a v Liberci, z kterého jsem měla v hlavě zafixován velmi příjemný dojem. Někde se mi neozvali vůbec, někde přímo odmítli ty kupy žádostivců, z Liberce mi nečekaně zavolali a pozvali mě na pohovor a z Prahy se ozvali, až když jsem měla v Liberci všechno zařízeno.

Na pohovor mě minulý čtvrtek vezl taťka, který mě v tom na rozdíl od mamky podporoval. Ale i já jsem si den předtím říkala, jestli to má vůbec smysl, že nemám šanci a je to přece jen trochu z ruky. Vašek mě taky pobízel, ať to zkusím a já tam šla s pocitem, že jedu prostě jen na výlet a natrénovat na případné pohovory.

V mojí oblíbené historické radnici už se připravovaly kupy nervózních inženýrů a mezi nimi tréninkově Jani, která si sice částečně přečetla zákon o ochraně ovzduší, ale diagramy se systémem státní správy jako někdo vytisknuté neměla, ha. V komisi bylo osm členů, takže všichni vycházeli zhnuseni a roztřeseni, jakou z toho dělají vědu. Ale každý tam byl za sebe a nikoho nemínil nikoho informovat o průběhu. Takže nejvíc jsem se zasmála s holkou z Přerova, jak jsme se tu vůbec ocitly. Já byla úplně poslední, takže mohli vynechat to trapné "slečno bakalářko Mičulková". Všichni se na mě usmívali, představili se a následovaly dotazy na systém státní správy a znalosti zákona. Kromě správních soudů jsem odpověděla na všechno a nakonec jsem ráda, že jsme měli jeden semestr legislativy, protože jinak bych byla vedle. Ale taky jsem na téma ovzduší vypracovala bakuli a diplo, takže jsem v té hlavě něco měla. Následovalo ještě přezkoušení z MS Office - napsat podle šablony úřední dopis, v excelu k němu něco vypočítat a poslat mailem. Vzor byl daleko, tak jsem se optala, jestli si některé údaje můžu vymyslet... Byl to takový klučík, tak jsem se tak neostýchala.

Ptali se mě na mou představu o platu a rozesmála jsem je 16 000, že prý je Magistrát štědřejší, ale pak jsem zjistila, že přece jen bude chvíli trvat, než dojdu k průměrným 20, ale na začátek to jde.

Taťka se už nechtěl nikde courat, tak jsme hned pádili domů a po více než hodině mi volají, že si mě vybrali... Mamka z toho byla dost protivná, ale tak nemůže čekat, že tu budu dlít celý život. Člověk potřebuje nové podněty, osamostatnit se. Skoro jako bych šla na výšku. Vašek mě v tom podporuje, a kdybych sepsala všechny ty lidi, co mi slibujou návštěvu, tak nebudu tak osamocená. Těch 6 hodin cesty přežiju (za 140,-, ha), když budu jezdit domů, a pak se budeme všichni na sebe více těšit.

Včera jsem jela už ve 4 ráno jen na otočku. Měla jsem podepsat smlouvu a k doktorovi. Ale ani jedno se nekonalo, jen pár info a návštěva mého pracoviště. Je tam kupa mladých, vesměs příjemní a šéfová odboru (starší paní) mě hned upozorňovala na dobré párty, no nevěděla jsem, co na to mám říct. Byli rádi, že na mě nespadl most...

Ten pátek byl taky vzrůšo. Měli jsme jet s Vaškem dopoledne na Vsetín z Ostravy, pak ze Studénky a náhodou jsme jeli autem, abych si zatrénovala. Když se to stalo, tak jsme zrovna jeli kolem, auta troubila, ja nevěděla, čí jsem a pořád jezdily sanitky a já zmatená, kam uhnout. Vašek si zapomněl u nás mobil, takže kdo veděl, že má být zrovna ve vlaku, ten se nedovolal. Ale i tak bychom seděli spíše v zadních vozech...

Ale včerejší cesta do Liberce nebyla vůbec marná. Díky Vaškově pondělní potřebě jsme se museli vrátit ze zastávky a já našla zrovna inzerát na podkrovní garsonku v centru na Pražské, který zrovna vyšel. Hned jsem zavolala panu realiťákovi a byla jsem první. S časem prohlídky mi vyšli vstříc a já si hned ten nový byteček (37 m2) oblíbila. Je to kousek do práce. Je to pokoj s kuchyňským koutem - linkou, sporákem a ledničkou a pěkná koupelna. Je to světlé s výhledem na střechy města. Kupa zájemců za mnou měla smůlu. Ještě mi klučík z práce nabízel svou garsonku, bylo by to sice levnější, ale až od října a nebyl schopen vysvětlit, jak vypadá. Jsem ráda, že nejsem v přízemí, že je to světlé, nové, na pěkném místě. S parkováním bude sice trochu problém (moje felda), ale to se vyřeší. Pro ty kdo dumají o ceně - 6 000 se vším a je to ta levnější varianta, kdyby tu byl někdo překvapen.

Zaměstnanci nebyli oblečeni příliš formálně, tak jsem se uklidnila, že zatím se šatníkem snad vystačím. Zašla jsem si do prodejny zdravé výživy, kde mají vegetariánskou jídelnu, takže ideál. Večer se pokazila lokomotiva, takže 70 min zpoždění (mohlo být hůř) a mně se cestou domů o půlnoci už pletly únavou nohy.

Takže teď bych konečně měla usilovně skočit na učení. Prostě se naučím, co budu moct a nechám to osudu. Jindy už tolik času na učení mít nebudu... Státnice budou maso, ale nebudu se už teď stresovat. Jen se musím konečně soustředit. Zas jsou tu pidilidi, ale já je radši vůbec nevidím...

Jen poznámka - takže budu referentka ochrany ovzduší a beru to tak, že třeba na dva roky získám praxi, možná peníze, a pak se zas uvidí. Třeba Nový Zéland, Austrálie... nebo něco zcela jiného. Ale Vašek na to, že za dva roky doktorské asi nestihne. No prostě uvidíme. Lepší než dlít tady bez práce nebo odjet někam na zimu daleko, chudá bez peněz... Prostě taková náhodná alternativa. Ale já se nemusím ospravedlňovat, že jo...

Na dva týdny se asi odmlčím... jedině že bych se chtěla vytrhnout ze studia... A tohle je odkaz na ten náš atlas, zatím jen webová stránka. Není to dokonalé, ale .... www.atlas-ostravy.czweb.org