Zde http://picasaweb.google.com/xenoekie/VysokTatry2008 výběr z foutos z Tater, zatím bez většiny popisků, neboť jsem busy a v sobotu zas padám směr Provence.
Takže popořádku... Ve středu (po mukách koupit/nekoupit nové pohorky) mi volá do vlaku směr Vsetín Vašek, že Slováci (americká známost) se nekonají, Maťo musí ještě zamakat na diplo. Jeho telefonát mi vyzněl, jako kdybych měla vystoupit, ale to jsem razantně odmítla, že si poradíme sami. Základ - mapu - máme. Slovensko nás přivítalo deštivě, ale Maťo vřele. Jejich byt v Pradiarni (Kežmarok) klame obalem, vevnitř moderna, zvenku něco jak z Pelíšků. Trochu jsme zmokli cestou do Kežmarku, poseděli v sklepním restauračním zařízení, obdivovali na první pohled skryté krásy historického města, pofilozofovali s Maťom při weinu....
Druhý den jsme Maťa hodili do Popradu a poněkud pozdě se vydali směr Téryho chata. Okruh kolem Zbojnické chaty už nevyšel. I když jsem kolem Tater mnohokrát jela, tak jsem byla v úžasu z toho rozdílu mezi kotlinou a velikány. Tatry a vichřice a fialová vrbovka úzkolistá. Vodopády, horské chaty, skalnaté štíty, horolezci, plesa, příjemné převýšení, zima, kapustnica (já a polívka!), plesa, vykouknutí Lomničáku... Dolů z Hrebienku jsme sjeli na koloběžkách. Schumacher ze mě nebude...
Túry jsme prokládali odpočinkovým dnem, to znamená Lomnický štít a bratru 800 korun slovenských na lanovku (z Tatranské Lomnice). Při pobytu na Skalnatém plese se neukázal, ale když jsme byli vyneseni nahoru - úžasné rozhledy na všechny strany. Slováci se tuží, ale nóbl kavárna na Lomničáku? Co bys tomu řekl, Anděli? Tvoji beranici jsme nenašli...
Šplháme se na Kriváň (2494 m n.m.), 1400 m převýšení si člověk ani neuvědomí, jen cesta dolů po skalách, ouha, Jani se celá třese... Ale stojí to za to. A jdou letití i maličtí a slovenská národní hora je přelidněná a paní asi 45letá se kasá, že má lepší fyzičku než ti mladí... ale asi méně pudu sebezáchovy než-li já... A Vašek stále všechno nese na zádech. Neumím si představit ten původní plán na přechod. Asi by to po jednom dni padlo... Po Kriváni ještě Štrské pleso (Pozrite, Solisko!), kde je až moc čilý stavební ruch a Vašek si vybírá jako další cíl cesty Roháče.
Nocležíme u Liptovské Mary, ale kemp v Trnovci vzdáváme, Poláci se příliš roztahují (jak je ostatně jejich zvykem) a objevuji fungl nový kemp Villa Betula - sprcha se závanem domova, číšníci v bílých rukavičkách (stydím se za to objednané pivo), děti od rána do večera poskakující na trampolíně, naše soukromá půlka louky a malé zoo.
V Roháčích vyrážíme na Žiarskou chatu s vidinou Baníkova, ale přílišná únava po Kriváni a Vašek se zasekl... U Šarafinového vodopádu to balíme a dolů zas na koloběžkách. Tentokrát nějaké nízké modely, 6 km jízdy a horší stav "vozovky". Poté jsem se ještě překonala a vlezla do Mary... Večer hromy a blesky a Vašek nedbal na mé žadonění, ať se schováme v autě, že nechci zemřít tak bídnou smrtí, ale jak čtete - přežila jsem ve zdraví.
A ráno pod mrakem, ale vyrážíme směr Zverovka, kde začalo pršet a pán na parkovišti nás překvapivě nezinkasoval, ale doporučil zvážit situaci... Změna plánu na Muzeum oravskej dědiny, kde jsem sice už byla, ale i tak bylo člověku příjemně v té dobře do terénu zasazené vesnici a v tom pomalém tempu... Proč já jen v každém skanzenu utrpím malý "otřes mozku"??? A Vašek má štamprdle jak v Tajemství hradu v Karpatech. Cestou se ještě stavujeme na Strečně. Není tak zabetonované, jak jsem si ho uchovávala v paměti.
V úterý jsem dojela ze Vsetína domů a dny tak rychle ubíhají a já stíhám jen nákup s živitelkou s mírnou cestovní horečkou, moooc dobrou marmeládu z černého rybízu, rozesílání životopisů a ostatních náležitostí (ano, pustila jsem se do toho, při vidimaci listin je třeba mít ostré lokty...) a pátek ve znamení balení. A co učení? Je mi jasný jeden okruh, ale to snad ještě počká...
Au revoir! Bon voyage! Jedu prozkoumat mé vysněné... a mamina a Zuza je mi partnerem a snad se všechny vrátíme schlank! Budeme pít jen weino! Ha.
http://www.travel-in.sk/wp-content/pdf/Provensalsko.pdf, tak nějak a Pagnol a Jak voní tymián... povím vám to
Žádné komentáře:
Okomentovat