Na popud Vilémův jsme se jali poznávat tento poněkud méně známý, ale o to působivější kout u našich slovenských sousedů. Převýšení se zvládne s úsměvem na tváři a skály jsou přístupny cestičkami zezadu, takže není potřeba nějakých horolezeckých schopností. Slepencové skály působí jak z betonu. Cestou se otevírají výhledy do krajiny a doporučuju jít dále po červené až po sestup po žluté. Úsek kolem Brady byl nejkrásnější a už bez davů. Sešup dolů po hlíně a listí se sice obešel bez obětí, ale trval mi pěkně dlouho. Dále je v kaňonu skalní stěna bez řetězů či skob, kde jsem si obrazně řečeno sáhla na dno... Drahnou chvíli mě kluci přemlouvali, ať pohnu nohou, když už tam visím, a spustím se Vaškovi na ramena (a to mi Vilém přezdívá outdooristka...). Zdola je zase pěkný pohled na oblouk skal a cesta vede zpátky na startovní parkoviště. Obvyklé zakončení - halušky a pivo...
Gotická brána
Jani zas takový šplhoun není
Až na ten vršek se dá celkem lehce vystoupit - tam stával hrad
Myší dírou na Sulovský hrad s jedním z mých asistentů
Vašek, Jani, Vilém - bohužel není patrná dramatičnost tohoto posedu na skále
Momentka made by Martin...
Jeden z pozůstatků po Sulovském hradu
Česání - být za dámu i na skalách
A pod ním sráz
A na žádost četných Martinových obdivovatelek a hlavně Martina samého - snímek vzácného Bubo Drtikula, kterak číhá na svou samičku připraven ke spáření... 
3 komentáře:
Bůůů, zas nejsem na žádné fotce :)
...a mám to :) už jsem tam :)
Evidentně se musím stát Bubo drtikulovou obdivovatelkou taky, když je tak proslavený i u naší Xenoekie!! Jinak Jani, taky jsem to našla:-))))) Ghat
Okomentovat