Tak jsem se stala Zdravotníkem zotavovacích akcí (modul v rámci celoživotního vzdělávání na zdravotně-sociální fakultě). Prvotním impulsem bylo naučit se u profíků první pomoc, ale probírali jsme i anatomii, hygienu, epidemiologii atd. Na závěrečnou zkoušku se mi vůbec nechtělo, považovala jsem to za zbytečné, ale přijala jsem Katčinu filosofii, že když to zkusím, v případě neúspěchu o nic nepřijdu (aplikovatelné široce). Před zkouškou jsme s Katkou trénovaly obvazování a další praktiky v parku (kolemjdoucí naše obvázané končetiny ani neděsily), ale největším zážitkem bylo chování pedagogických pracovníků, kteří se taky snažili zvýšit svou kvalifikaci. Jak často z jejich úst slyšíme, že dnešní děti jsou nesnesitelné, bez úcty k autoritám, ale takové lidi bych ignorovala i já... Při testu se nahlas bavily (y! hlavně), bez ostychu opisovaly a popáleniny by mazaly mastí. Výhružky profesorky byly marné. Praktické jsem se bála nejvíc, ale překvapivě probíhala hladce na rozdíl od podivně vystavěného testu. Po fixaci Katčiného vykloubeného lokte jsem volala zkoušející, ať jí to checkne, než se jí odkrví ruka... Ale prošlo to. Vaše děti mohou být v klidu, žádných zotavovacích akcí se účastnit nehodlám. Hlavně jsem se dozvěděla věci použitelné i v běžném životě.
Podle nadpisu "článku" asi usuzujete, že jsem minulý týden holdovala vyšší kultuře. I když nejsem žádný znalec, poslední dobou mé nejvyšší niterné divadelní zážitky pocházejí ze sledování baletního představení. Úterní Macbeth v Dvořákovi byl něco úžasného. Žádná přemíra piruetek, spíše scénický tanec. Vraždy, duchové, bláznoství... Důchodci tradičně okupující přední řady (v multifunkčním černém oblečení) na konci sice nevstali, ale mě málem ukápla kroupa a klidně bych šla znova. Zato páteční Přelet nad kukaččím hnízdem už byl přijat z mé strany vlažně, i když bratr tři hodiny hry přežil bez úhony a ještě se mu to zamlouvalo, ale vrchní sestra Ratchedová silně přehrávala a režisér si na tom taky nedal moc záležet. Nějaké podrobné recenze asi očekávány nejsou, ale blázny aspoň zahrát umí... Zuzčini rodiče na hlídání asi měli radost, že jsme došli až kolem dvanácté...
Žádné komentáře:
Okomentovat