Pomáhat a chránit

Tak jsem si užila prodloužený víkend v Praze, vykoumala jízdenku za 140 korun českých a přespala u Tery a Alžběty. Ve čtvrtek jsme s Terou vymrzly v Českém muzeu hudby

na kytarovém koncertu našich i těch z Provence.... Bacha v jejich provedení byste nerozeznali

od cemballa, a když nemáme po zakoupení lístku židli - Tera ji s dovolením vezme organizátorům. "Však ti jsou za to stání placení". I když to není můj šálek čaje, tak to bylo zajímavé a rozladěné kytary díky té nepříjemné zimě jsem stejně neregistrovala. Pak jsme to šly zapít do trochu méně mrazivé vinárny.

V pátek dopoledne měla Tereza ještě nějaké povinnosti, tak jsem si zahrála na malou hospodyňku, naobědvaly jsme se v menze (cizí jsou vždycky chutnější) a počkaly na Vaška

ve Fantově kavárně. Oprava Hlaváku značně pokulhává... Tera ještě vyřídila něco v komparsní agentuře (má malou, ale výraznou roli v nějakém nováckém seriálu...), odkud byl pěkný výhled přes střechy na hrad. Projeli jsme se na Petřín a z něho zamířili na Pražský hrad na výstavu Zápasy Františka Vláčila. Čekali jsme vrcholný zážitek, ale museli jsme se spokojit s fotkami, promítáním obrazů na plátno a s kmenem, ve kterém tak potichu bzučely včely, že jsme si toho nevšimli a bylo nám vyčiněno paní šatnářkou, která nás osočovala z krátké návštěvy a hluchoty a celkově se tam chovali všichni "mile". Tak jsme jim to s Terou vytmavily v návštěvní knize, že takhle výstava vůbec nevypovídá o Vláčilově osobnosti atd. Ve svatovítské katedrále jsme bohužel následovaly Vaška a vyšlapaly asi 270 schodů na věž. To by nebylo tak nepříjemné jako úzké točité schody plné deroucích se lidí nahoru a dolů. Padly na mě pocity klaustrofobika.

Po průletu Alžbětiným sterilně čistým oranžovým bytem ve Strašnicích (kde jsme pak na dva dny zakotvili) a její třešňové bublanině jsme vyrazili na Festival evropského filmu a v pro změnu studeném Aeru zírali na španělský film Bedna. Nenávist, tragikomika, naturalismus, horké Kanárského ostrovy, trocha magického realismu. Nevybraly jsme s Terou spatne. Nakonec jsme poseděli v III.cenové, ale na první pohled široce oblíbené.

V sobotu poprchávalo. Honili jsme Stáňu, že dojedeme do Stromovky, ale nakonec z toho byla jen okružní jízda dalšími pro mě netušenými čtvrtěmi a zpátky v teple se Alžběta předvedla jako dosud netušená hospodyně a já vybíravá s chutí jedla, co jsem dostala. Pak jsme se už hromadnými prostředky vydali do Jeruzalémské synagogy, ale Vaškovi zas nebylo přáno... Tak jsem se zklamala v Krásných ztrátách (přílišná adorace škodí), kde po dlouhé době na suchu jsem si i já nesmělá vyžádala splnění mé objednávky (holandská káva s čokoládou, mmm). Asi jim dám ještě šanci... Alžběta nás nalákala do Náprstkova muzea na vyschlé Indiány, ale byla to jen její bujná fantazie z dětství. Ale muzeum dýchalo starými časy a my se něco dozvěděli

o indiánských kulturách a kuturách Austrálie a Oceánie. Ještě jsme potkali Betlémskou kapli a Stáňa si zavzpomínal na své dvě promoce, které tu proběhly a mě překvapilo, že kaple není původní... Večer jsme si dáchli a posbírali síly na horkou noční party v rytmu 80's a 90's

v Lucerna music baru. Bilance - o jednu občanku méně.

Před nedělní procházkou jsme vyhledali Policii ČR (trochu náročný úkol), ale kromě posměchu směrem ke "krátkému zobáku" mě jen odkázali k nám. Standa už mě strašil před půjčkami a nákupy aut na mou občanku, ale podle pražských policistů není ztráta občanky nic nebezpečného... Druhý den jsem se dovolala do Lucerny, ale poctivý nálezce se neohlásil. Tak zas na policii do Bílovce (Vašek byl tak odvážný, že se mnou sedl do auta), ale tam se taky rozvalený pantáta nějak nepřetrhl. Odkázal mě na městský úřad a po delším naléhání si mě aspoň zapsal. Na úřad jsem to stihla na poslední chvíli před zavřením a teď jen očekávám, kdy mi přijde třeba obsílka za jízdu na černo... Takže tímto děkuji Policii ČR za jejich přehnanou snaživost, a že nám tak pomáhá a ochraňuje nás. A bez ironie díky Teře a Alžb za weekend...

Tera a Vaša

Jani rozladěná