Mírně mě zlobily úpravy, tak to vkládám až teď a odděleně. To jsem tenkráte po delší době zavítala na Vsetín s vidinou velké objevné cesty po okolí. A až na pár nečekaných překážek
v podobě rodinného nakupování ve Zlíně (ano, i se "sestrou") a pohřbu se víkend povedl. Spávali jsme na chatě, ale každý den dojeli na Vsetín naplnit žaludky, i když jsme se každý den stravovali i v restauračních zařízeních. No zlatá mládež... (A Tomáš Zuzce nekoupil ani polívku...)
V sobotu jsme zavítali na Brumovský hrad, ze kterého sice už moc nezbylo, ale prý má pozitivní atmosféru (Jani není moc senzibilní). Ve sklepeních jsou výstavy o CHKO Bílé Karpaty, o historii hradu, no klasika. Na nádvoří je pódium, kde jsem představila pár svých tanečních kreací. Praví Valaši se poznají podle toho, že i po mírném výstupu na hrad se posilní slivovicí (odkoukáno). Z hradní věže jsme se pokochali harmonickou krajinou a v podhradí v informačním středisku se snažili poznat různé nástroje a přístroje z časů "našich babiček" (omluvte to klišé). Třeba jízdenkový automat, který sestával z nepřehledného systému šuplíků s trasami. Paní za okýnkem by byla rychlejší a jednodušší. A přístroj na stáčení medu jsem považovala za pračku.... Plástev za valchu... Od místního kostela je pěkný výhled na hrad. Před Brumovem v těžko popsatelném místě mimo civilizaci na kopci, přístupný jen pěšmo, je úhledný židovský hřbitov.
Na vrchopu kopce Královec nad Valašskými klobouky se tyčí rozhledna. Dá se k ní dojít z Klobouk asi po 3 km, nebo vyjet až k rekreačnímu středisku Královec, odkud je to hop a skok. My jsme byli líní, já zmrzlá... V Kolibě neměli halušky, tak jsem si dala pstruha. V Lidečku jsme si ještě obešli Čertovy skály a rozhodli se prubnout zkratku z Lužné na Zděchov. Ušetřili bychom kus cesty, Vašek je zdatný jezdec rallye, ale rozbahněná polňačka s hlubokýma rýhama se pokořit Fordem Fusion nenechala. Vašek to vzdal až v polovině a vycouval s řádně zabahněným autem zpátky. Ještěže nás nikdo nemusel vytahovat. Auto se tak seznámilo s myčkou. Trochu finančně náročný pokus.
V neděli jsme vyrazili od Třeštíka na Čarták na rozhlednu Sůkenická (blízko i z Bumbálky), kde bylo bohužel jak po vymření. Bedřichův klauz pro regulaci vody při plavení dříví se nachází
při cestě z Bílé na Horní Bečvu. Na Soláni je nová zvonice - galerie, rozhled do daleka a dobré halušky. Cestou přes Hutisko-Solanec do Velkých Karlovic jsme se zastavili na dalším židovském hřbitově, který je hned u cesty. A ještě se nám nechtělo pátky, tak jsme na Vsetíně vylezli na Valovu skálu. Nahoru mi to jakž takž šlo, ale dolů, i když po schůdnější cestě než nahoru, jsem šla málem naznak po čtyřech. I Nikita měla problém a na skály jí nikdo nedostal. Jak jste si asi všimli, absolvovala s námi druhý den a při svém věku 12 let byla plná elánu. Ne už tak v pondělí.
Ráno ani nesešla ze schodů, jen polehávala a i kvůli výrůstku na noze jsme s ní zašli k veterináři. Pan doktor ji překřtil na Mikinu a udělal ji rovnou generálku. Bez okolků ji uspal a za hodinu byla fungl nová - zoubky, drápky atd. Zablokovaná záda povolila a příště ji budeme více šetřit.
v podobě rodinného nakupování ve Zlíně (ano, i se "sestrou") a pohřbu se víkend povedl. Spávali jsme na chatě, ale každý den dojeli na Vsetín naplnit žaludky, i když jsme se každý den stravovali i v restauračních zařízeních. No zlatá mládež... (A Tomáš Zuzce nekoupil ani polívku...)
V sobotu jsme zavítali na Brumovský hrad, ze kterého sice už moc nezbylo, ale prý má pozitivní atmosféru (Jani není moc senzibilní). Ve sklepeních jsou výstavy o CHKO Bílé Karpaty, o historii hradu, no klasika. Na nádvoří je pódium, kde jsem představila pár svých tanečních kreací. Praví Valaši se poznají podle toho, že i po mírném výstupu na hrad se posilní slivovicí (odkoukáno). Z hradní věže jsme se pokochali harmonickou krajinou a v podhradí v informačním středisku se snažili poznat různé nástroje a přístroje z časů "našich babiček" (omluvte to klišé). Třeba jízdenkový automat, který sestával z nepřehledného systému šuplíků s trasami. Paní za okýnkem by byla rychlejší a jednodušší. A přístroj na stáčení medu jsem považovala za pračku.... Plástev za valchu... Od místního kostela je pěkný výhled na hrad. Před Brumovem v těžko popsatelném místě mimo civilizaci na kopci, přístupný jen pěšmo, je úhledný židovský hřbitov.
Na vrchopu kopce Královec nad Valašskými klobouky se tyčí rozhledna. Dá se k ní dojít z Klobouk asi po 3 km, nebo vyjet až k rekreačnímu středisku Královec, odkud je to hop a skok. My jsme byli líní, já zmrzlá... V Kolibě neměli halušky, tak jsem si dala pstruha. V Lidečku jsme si ještě obešli Čertovy skály a rozhodli se prubnout zkratku z Lužné na Zděchov. Ušetřili bychom kus cesty, Vašek je zdatný jezdec rallye, ale rozbahněná polňačka s hlubokýma rýhama se pokořit Fordem Fusion nenechala. Vašek to vzdal až v polovině a vycouval s řádně zabahněným autem zpátky. Ještěže nás nikdo nemusel vytahovat. Auto se tak seznámilo s myčkou. Trochu finančně náročný pokus.
V neděli jsme vyrazili od Třeštíka na Čarták na rozhlednu Sůkenická (blízko i z Bumbálky), kde bylo bohužel jak po vymření. Bedřichův klauz pro regulaci vody při plavení dříví se nachází
při cestě z Bílé na Horní Bečvu. Na Soláni je nová zvonice - galerie, rozhled do daleka a dobré halušky. Cestou přes Hutisko-Solanec do Velkých Karlovic jsme se zastavili na dalším židovském hřbitově, který je hned u cesty. A ještě se nám nechtělo pátky, tak jsme na Vsetíně vylezli na Valovu skálu. Nahoru mi to jakž takž šlo, ale dolů, i když po schůdnější cestě než nahoru, jsem šla málem naznak po čtyřech. I Nikita měla problém a na skály jí nikdo nedostal. Jak jste si asi všimli, absolvovala s námi druhý den a při svém věku 12 let byla plná elánu. Ne už tak v pondělí.
Ráno ani nesešla ze schodů, jen polehávala a i kvůli výrůstku na noze jsme s ní zašli k veterináři. Pan doktor ji překřtil na Mikinu a udělal ji rovnou generálku. Bez okolků ji uspal a za hodinu byla fungl nová - zoubky, drápky atd. Zablokovaná záda povolila a příště ji budeme více šetřit.
Žádné komentáře:
Okomentovat