Čím jsem starší, tím víc mě udivuje, jak lidé chtějí člověku vědomě či nevědomě ublížit, nebo mu dokážou bez uzardění lhát do očí. Jako bych postupně vystupovala z nějaké bubliny do reality života. Ale ja se nenechám (alespoň se vynasnažím). Budu postupně přehodnocovat své hodnoty, ale nenechám se semlít. Průběžně mi to připomínejte, ha.
Abych to zkrátila, protože ten týden už je za mnou. Dozvěděla jsem se, jak se hraje divadlo před "fanatickým ekologem" vlastní dcerou. Jak se lehce někdo vyhodí z domu... Prostě pro jeho názory. Už se začínám odpoutávat....
Jak poznáš přátele... Jaký je pohřeb v kostele - Nestrachujte se, on vám pomůže, postavme se, zpívejme! A 90% osazenstva jen koukalo... Jaká je oslava na zámku. Vysoké stropy, žádný dortík, můj look jako Elliotka, přílišné politické debaty, příliš Becherovky, usmíření s bratrem a taťkou. Radek spící na schodech. Sundali jste mu aspoň boty? Ráno koukáme z oken na poddané. A Jani má barvu svěží zeleně. Proč je vždycky špatně jen mě, když piju méně než oni.... Od toho dne jsem do odvolání abstinent.
A mám zbrusu nový zoubek. Po čtyřech měsících chození k panu zubaři. A plombu, která k němu ladí....
Žádné komentáře:
Okomentovat