Dole jaro. Trochu strachu z lanovky. Zvláštní nezabezpečená jednasedačková lanovka, ale ušetřili jsme si převýšení. Na Javorovém sněhu skoro po kolena. Já absolutně nepřipravena. Běžkaři prominou, ale někdy nešlo jinak, byl-li mi můj život milý. Sice bylo pošmourno, ale výhledy stály za ten chladný pocit riflí lepící se na mé nožky. Než Vašek vymyslel zlepšovák.
Před koncem jsme zbloudili, slezli sesuv, ale Vašek zas projevil svůj orientační talent. Trasa to nebyla příliš dlouhá, jen ty hromady sněhu člověka řádně zpomalovaly. Dole v Morávce jsme zavzpomínali na terénní cvičení z kartografie a topografie, kde jsme se, dá se říct, seznámili a zasedli do hospy (já při čaji).









Žádné komentáře:
Okomentovat