Nedá mi to... Před rokem jsem se nacházela v podivné situaci, kterou jsem zvládala asi jinak, než se ode mě očekávalo. Nebo jak by se slušelo ji prožívat. Díky všem, kteří mi ji i třeba nevědomky pomáhali překonávat. Myslím, že tu situaci dobře vykresluje i hudba, která mě tím vším provázela. Je v ní patrný smutek, agrese, euforie i určité vyrovnání se s oním stavem, které bylo systematicky narušováno jeho přítomností. Nové útočiště jsem si sice našla, ale už jsem neměla odhodlání se odstěhovat, rozuměj úplně odpoutat. Udělala jsem v té době dost hloupých věcí, ale mám pocit, že se nemám za co stydět. Jen asi nejde vyjádřit, jak mě mrzí to, co se dělo předtím. A člověk způsobí sobě i druhým jizvy na duši, i když si to nechce připustit. Bylo to potřetí, nejsilnější. Vždycky jsem si už kupovala letenku na Zéland. Ale jsem vděčná (komu?), že jsem tam, kde jsem. A po zbytek života bych žila jen z toho objetí...
Drsnější Stingova dcera a pocit úpěnlivé nezávislosti
Clever lier, americké kratochvíle a strnulé uvolnění v tanci
Euforicky feeling good
Darling, well, you're born, get old and die here.
Well that's quite enough for me, dear.
No sleep, rozhořčení nad stavem světa a přetlak souzní s Enter Shikari
1 komentář:
tak hlavně, že je to už pryč!!! A.
Okomentovat