Bubudorf aneb Pálava pod nohama, Pálava v žilách

Geografka, antropoložka, ornitoložka a socioložka vyrazily vydatně posíleny spánkem a mnoha společnými idejemi (např. New Zealand) z Brna směr Mikulov. Cestou jim pán s potřebnými atributy vědce, jako je prý fantazie a kreativita, vyjadřoval svůj obdiv. Jako pedagog/biolog navrhnul zajímavé téma na diplomovou práci - vliv fotovoltaických elektráren na život v podzemí. Škoda, že bioložka má svá studijní léta za sebou. Toto téma by místo plazmy brala všemi deseti. Cestou přisedla potem zborcená rodinka, která klusala 3 km na autobus, aby si v Mikulově koupila plavky?! Ano, počasí bylo vskutku listopadové letní, ale až tak?

Snad jedině geografka neměla s Mikulovem přímo tu čest, ale obdivem nešetřila ani jediná návštěvnice. Antropoložka se tak zabrala do fotografování, nevnímaje ani fotografované objekty (nás), že zmizela v dáli. A její ztrácení a opětovné nalézání a předbíhání a zaostávání pokračovalo po celý den...

Před kavárnami se začaly množit stolečky a židličky a v tom jasném ránu neodolatelně přitahovaly kolemcourající. A protože tento nečundr byl ve znamení weina, musely slečny dostát svým závazkům. A tak první košt weina od pana Drmoly, který dle ornitoložky opravdu drmolí, proběhl již v deset hodin SEČ. Ač nerady se od chutného moku odtrhávaly, odrazovány od dalšího postupu místními, musely vystoupat na Kozí Hrádek a kol Turoldu, skrz vinice, na kterých se letos moc neurodilo, směr Stolová hora. Slečna ornitoložka jim ze své dobrodružné cesty k Baltskému moři dovezla vodku ochucenou zubří trávou a tu přesladkou chuť na vrcholu nevyměnila ani za sýrovou nadílku. Pak už opadly i její ochranářské sklony, nehnala turisty dolů ze skal, nevedla přednášku o pálavských zajímavostech.

Z bohužel neosiřelého Sirotčího hrádku nedočkavé dívky sestoupily do Klentnice. Ve velmi stylovém Café Fara se polovina slečen šetřila na večer popíjením roztodivných čajových směsí (mj. na posílení fertility), ale druhá půlka svědomitě plnila zadané úkoly počínaje vinným střikem s bezinkovým sirupem po klasiku - Pálavu. "A prosím ještě ty rohlíky, co tady pořád kolem nás nosíte."

Pod rozbouřeným nebem se brodily listím na Pálavu, Děvín, kochaly se osamělými skalami, stromy, rozeznaly na obzoru Bílé Karpaty i Alpy, a když stanuly na Dívčích hradech, spatřily podivína s dřevěným křížem šplhajícího po skále nahoru. "Vy jste turisté? No to jsem si oddechl." Zajímavá kompetice. Ohlížeje se po západu slunce proběhly dívky Dolními Věstonicemi, vynechaly všechna restaurační zařízení a už za tmy spěchaly po hrázi novomlýnských nádrží do Bubudorfu alias Strachotína. Ornitoložka si připadala jak na Baltu, ale ostatním vzdouvající se černá hladina až tak sympatická nebyla. Ve pustém Strachotíně byl snad vyhlášen zákaz vycházení, neboť cestou do socioložčina přechodného působiště potkaly jen intergalaktickou hlídku v jakýchsi zlatých sněhulích. Dívky bohudík neupoutaly její pozornost.

Slečny byly pohoštěny klobásami a vyrazily do místního podniku - U Cetlů, aby poznaly kolorit této svérázné vesnice a domluvily se na tour de sklípky. Stěny Cetlovky jedněm připomněly malbu krví, druhým malbu lidskými výměšky. V zájmu zdraví a zachování dekoru si daly svařené víno a jako bonus dostaly i recept na vermut - zchladit oslazený svařák. Dost bylo utrácení za Martini! Potřebné kontakty byly navázány a zatím nesourodá skupina se vydala do Vasova sklípku. Geografka měla svou malou premiéru. Podivovala se nad stěnami pokrytými plísní a neustále přešlapovala mezi sudy. Nohy už pro ten den nějak vypovídaly službu.

Tu ochutnaly ze sudu, tu z archivu a přesunuly se o sklípek dál. U Františka vylisovaly něco toho vína a zakotvily na jeho apartním posezení. Někdo usnul na stole, antropoložka (bez celodenního tréninku) se radši přesunula do spací vilky a ostatní popíjeli a vedli vášnivé debaty pozdě do noci/brzkého rána.

Ornitoložka už před šestou vyrazila pozorovat orly a husy, antropoložka také relativně brzy vyskočila z lůžka, ale místní voda ji s břichabolem poslala obratem zpět. Tak se alespoň mohla geografka dávat ještě chvíli dohromady v horizontální poloze. Na vyhlídkovém balkoně si daly snídani, i když čaj či káva se nedaly pozřít a vydaly se zpět. S mátožnými místními poobědvaly a ve vinotéce zakoupily místní skvosty. "Za kolik jim to dáme? Za ceny pro Pražáky? Neee, 5o korun mi dejte." V Šakvicích zamávaly socioložce a začaly se těšit na další čundr/nečundr. Třeba i v dalekých krajinách.

Fotodokumentace zde http://picasaweb.google.com/tereza.sustkova/Palava# a tu http://picasaweb.google.com/xenoekie2.

P.S.: Geografka s velkými obtížemi sbalila v sobotu ráno spacák. Během pochodu ji došlo, že v něm nechala polštář. Ten se tedy pěkně ponosil a šťastně se zas navrátil ke své majitelce.