Takže jak to vypadá s mým studiem a výukou, ať ukojím vaši zvědavost. Svému tématu se zatím příliš nevěnuju, mám dělat hlavně rešerši a studovat a studovat, ale spíše mám na práci jiné věci a pomáhám Vaškovi v jeho velkém díle. Ten se v (fluviální) geomorfologii shlédl a věnuje se jí od rána do večera. Já mu buď pomáhám v terénu, s nějakým zadáváním dat nebo s checkováním doma. Tak už jsem postávala i po pás ve sněhu a zapisovala při sbírání vzorků na makrogranulometrii a Vašek se ráchal v té studené vodě. Koláže níže jsou z Velké Rači, kde jsem "pomáhala" dvěma doktorantským odborníkům - Vaškovi a všeználkovi (nemyslím to pejorativně) Petrovi.
Kluci nadšeně běhali po svazích nahoru a dolů, měřili jsme profily, prováděli strukturní měření a hlavně chtěli vlézt do pseuodokrasové jeskyně (vstup zakázán), takže já jsem byla pasována na hlídače. Přespali jsme na chatě kousek od jeskyně, takže s objevováním jeskynních prostor se začalo docela brzy a než vylezli nahoru první turisté, tak kluci udělali kus práce, ale když se blížil kdosi v červené bundě, tak jsem je s obavami, že jde někdo z horské služby, upozornila a kluci zhasli baterky a čelovky a přilípli se ke skále. Já zalítla za výčnělek nahoře a jen slyším, že se mají jít všichni podívat do diery na medvěda. Chlap strčil do otvoru jen ruku s foťákem a kouknuvší se na displej všem oznamoval, že jsou uvnitř igelity. "To jsem já", zašeptal tiše Petr ve svém jeskyňářském oblečku. To se bude fotograf divit, až na kompu uvidí třebas ruku. Mrtvola!
Na horské chatě jsem se díky vymrznutí naučila pít čaj s rumem. Absolutně nechápu, co jsem kdy proti němu měla (právě jsem si jeden dala...). Btw. na katedře pak Vaška jemně upozornili, že když dává účet k cesťáku, tak vypadá trochu blbě, když je tam ubytování a devět rumů... Nu což, běhat tak pozdě v terénu, to si vědci nějak musí mozky rozehřát. Ráno se nás pan chatař optal, jestli víme, že se kolem potlouká medvěd a co máme v případě setkání dělat. Zakousnout se do stromu a dělat suchý konárik... Chodili jsme cestou necestou, kolikrát jsem sama na mýtině naslouchala všemu tomu praskání kolem, ale medvěd se s námi nechtěl setkat. To zklamání kluků!
Kluci nadšeně běhali po svazích nahoru a dolů, měřili jsme profily, prováděli strukturní měření a hlavně chtěli vlézt do pseuodokrasové jeskyně (vstup zakázán), takže já jsem byla pasována na hlídače. Přespali jsme na chatě kousek od jeskyně, takže s objevováním jeskynních prostor se začalo docela brzy a než vylezli nahoru první turisté, tak kluci udělali kus práce, ale když se blížil kdosi v červené bundě, tak jsem je s obavami, že jde někdo z horské služby, upozornila a kluci zhasli baterky a čelovky a přilípli se ke skále. Já zalítla za výčnělek nahoře a jen slyším, že se mají jít všichni podívat do diery na medvěda. Chlap strčil do otvoru jen ruku s foťákem a kouknuvší se na displej všem oznamoval, že jsou uvnitř igelity. "To jsem já", zašeptal tiše Petr ve svém jeskyňářském oblečku. To se bude fotograf divit, až na kompu uvidí třebas ruku. Mrtvola!
Na horské chatě jsem se díky vymrznutí naučila pít čaj s rumem. Absolutně nechápu, co jsem kdy proti němu měla (právě jsem si jeden dala...). Btw. na katedře pak Vaška jemně upozornili, že když dává účet k cesťáku, tak vypadá trochu blbě, když je tam ubytování a devět rumů... Nu což, běhat tak pozdě v terénu, to si vědci nějak musí mozky rozehřát. Ráno se nás pan chatař optal, jestli víme, že se kolem potlouká medvěd a co máme v případě setkání dělat. Zakousnout se do stromu a dělat suchý konárik... Chodili jsme cestou necestou, kolikrát jsem sama na mýtině naslouchala všemu tomu praskání kolem, ale medvěd se s námi nechtěl setkat. To zklamání kluků!
Z pokoje jsme koukali na Lysou, z vrcholu Rači na Roháče, všechny možné Beskydy a Velkou Fatru. Zpátky jsme sešli lesem za tmy přesně k autu a budu ještě dlouho obdivovat Vaškův orientační smysl. A mezi dalšími objevy pro mě byla nejzajímavější námraza jako vata která se vyskytovala jen na větvích bez kůry a zas nevím, jak se jmenuje... něco švédského. Byla kosa, ale krásně a dva týdny předtím tam byly prý dva metry sněhu.
No tak ty "frackoidní" prváky si nechám na jindy...
No tak ty "frackoidní" prváky si nechám na jindy...
1 komentář:
fotka z rozhledny na Rači je mi nějáká povědomá...
V.N.
Okomentovat