Déšť a trocha dobrodružství

Déšť nedéšť jsme v sobotu s Vaškem vyrazili z Rychnova přes rozhlednu Kopanina na Malou Skálu. Já si to štrádovala s deštníkem a mokrý Vašek s velkou nechutí za mnou, ale nevzdali jsme se a dobře jsme udělali. A kdyby člověk pořád jen čekal na dobré počasí, tak by poslední dobou nemohl vystrčit ani nos.

Z rozhledny jsme viděli jen mračna valící se po kopcích, ale déšť ustal a po něm se z luk valila pára a teplý vzduch nám lítal do tváře a v dálce se objevily Trosky a my kousek za Libercem už byli v Českém ráji. Na zříceninu Frýdštejn ani Pantheon/Vranov jsme se nedostali, protože v březnu ještě spí tvrdým spánkem, ale i tak jsme se prošli po skalách (někteří i pošplhali), koukli se z výšky na Jizeru, dole poseděli a ve vlaku to na mě všechno dolehlo, jak je vidno z fotek na webalbu.

Na neděli byla naplanováná Liberecká výšina, což je rozhledna - napodobenina hradu, ale už delší dobu zavřená. Je to škoda přeškoda, proto mě vždycky lákalo jedno vysklené okénko. To víte, já bych nad tím jen dumala, ale Vašek jako muž činu nelenil a... A já za zvuku sirény pelášila do lesa, nedívajíc se vpravo ani vlevo. Uznávám, asi jsem měla na něj chvíli počkat, ale nejsem zvyklá na podobné protizákonné excesy... Cestou jsem se lekala každého kolemjdoucího a teď čekám na obsílku...

Z utajené vyhlídky...