Quelques photos

V časech nedávno minulých, ale přesto tak odlišných...


Polská Barania Góra a Vaškova výjimečná víkendová přítomnost

Infarktová teplota Wisly

Návštěva významných bravantických pamětihodností a grilování na haldě



Úsměvy u věřkovické přehrady optikou analogu

Analogovou optikou

Přístroj вилия. Místo: Majáles. Objekty: plné entuziasmu

Nad Karolinou s rodícím se architektonickým "skvostem" a bytečkem na dohled a Mistr Xavier Baumaxa

Bonus - Pan Kašpárek pózující

Will you marry me, Dave Grohl?

I'll listen to you all night long.

Zakuk aneb chlap z Koločavy

Ostrava 21:00 "Pan řidič Vlasta zapomněl pas, ale už mu ho vezou z Itálie."

Makov 0:00 "Slováci mají odstávku mýtného systému minimálně do 5 do rána."

Ukrajinské hranice 11:00 "Všichni a všechno ven." "Fajčite, medikamenty, nože, marihuana?"

Vyspala jsem se obstojně. Někteří neusnesli dlouhé čekání a  již nebyli schopni se vrátit na své místo. 

"Hrazení jezera sesuvem? Pche. Jasná moréna." Od Siněviru prudká rozcvička směrem
do mlhy. Té jsme se již nezbavili.

"Šašlik, pivo, vodku. Samohonku? No asi neee."

Pohublé krávy brzdily autobus i pěší. Dobývaly se do stanů. Ochutnávaly kolemjdoucí.

Usnula jsem za pění trampských odrhovaček na podlaze v tělocvičně koločavské školy,
po výjimečném vodka večeru u divoké Terebly a nejradši pod Pietrošem, kde šumivé ticho rušily jen ovčí zvonce.

Přednášela jsem studentům i prasátkům. V muzeu Ivana Olbrachta nám přednášel i sličný pan koločavský s výrazem filozofa. Ale příliš mě neláká vidina roznášení piva opilým Čechům v četnické stanici či "toaleta" na zahradě.












Mlha před námi, mlha za námi. A nezaprší a nezaprší. Odpadky ve vesnicích, za vesnicemi,
v řekách, na nejneuvěřitelnějších místech. Polovina studentů nemůže chodit, polovina má střevní problémy. A není jim třeba vyčítat přemíru alkoholu. Brzy se poučili, že je ho třeba při denním převýšení okolo 1000 m požívat s mírou. Lazaret.

Ukrajinské mrtvé moře lemované odpadky, postavami zamazanými černým bahnem, kýčem. Panorama solných dolů, v hnědé břečce se to hemží kdejakou havětí. Neplavci si lebedí, kůže štípe.

Grupa fyzických geografů, jejich partnerů a partnerek, slečen z FAMU a jedna ledová královna alias Kirsten Dunst  na Hoverle a v Mukačevě (ta s tím pivem).

Bonusové foto. Nejlíbivější toaleta na hřišti koločavské školy, z jiných se pozůstatky hrnuly ven, plazily se po stěnách a zavřít je nešlo... Nejoblíbenějším konverzačním tématem se pak staly vylučovací pochody.

Jak jsme si pak lebedili v čistých kadiboudách a pod teplou sprchou na zahradě nějakého stavení v Kvasech! Jak málo nám stačilo k absolutní spokojenosti! Ještě citropivo! 

Photos by Tomáš D. (http://myspula.rajce.idnes.cz/Vychodni_Karpaty_06-2011/), fb. Zrcadlovku jsem poctivě táhla na zádech, ale kvůli počasí málokdy vytáhla. 

Thanks to Herr Stacke.

Slovo pro dnešní den - konkubinát

K. je historický a církevně-právní název pro kvazimanželské soužití muže a ženy, tedy bez řádného oddání. Konkubína, zastarale kuběna nebo souložnice, je žena žijící s mužem v takovém soužití. 

Podobně jako manželství, může mít konkubinát formu polygamickou nebo monogamickou. V tradičních společnostech konzervativního charakteru byla žena žijící v k. často považována za společensky méněcennou vůči ženě žijící v řádném manželství.

K. (z lat., souložnictví) v právu církevním je spolužití dvou osob různého pohlaví po způsobu osob manželsky spojených, nechtějících nebo nemohoucích podmínkám řádného spojení manželského učiniti zadost. K. jest poměr veřejnou mravnost ohrožující.

Jelikož jen manželství řádně uzavřené jest základem rodiny, státu a společnosti lidské vůbec, jest na jevě, proč církevní i státní moci na zamezování a odstraňování k-ů musí záležeti.

K. je trvalé soužití osob svobodných, kdy úmyslem není mít manželku, ale jen souložnici. Konkubinát je definován jako spojení kvůli chtíči, ne kvůli plození dětí. Žijí v něm obyčejně lidé, kterým brání v manželství nějaká zákonná překážka (např. vlivní lidé se nesměli ženit se ženami nízkého původu). 

Zdroj: Wikipedie, Ottův slovník naučný, pravo.studentske.cz

Do Amsterdamu autmo, kolmo nebo loďmo

Nejprve jsme jeli autmo. Auto muselo zastavit, aby hoši viděli Burana. Obyčejně se stačí rozhlédnout kolem sebe. A prolézali letadla, ponorky, vrtulníky a některý z nich se i zklouznul. A pan Liška nás navigoval až pod hladinu moře. "A teď vypadněte z auta!" 

A pak jsme jeli kolmo. "Kdo má vůbec přednost??? Kam to kolo zaparkujeme, žádný volný kandelábr!" Obchody s kávou, červené lucerny a Noční hlídka čekají!

A naskočili jsme a vyskočili jsme i z lodi.

Bohužel jsme vyzkoušeli i místní hromadnou dopravu, ale nelze doporučit. Výše uvedené dopravní prostředky jsou rychlejší. A hlavně nehltejte space muffiny, abyste si nezkazili ten amsterdamský chill-out.

Video by EE

Co s načatým večerem?

Zavírá restaurační zařízení již okolo jedenácté hodiny večerní a vy nevíte co s načatým večerem? Vytane někomu z přítomných při cestě ztemnělým městem na mysli lákavá idea? Pak následujte tyto instrukce. 

Je třeba zakoupit potřebný proviant jako je vepřové maso, klobásy se slaninou, český česnek, stolní olej, sůl, grilovací koření, plechovky piva zn. Velkopopovický Kozel a kávu pro předchozími aktivitami zmožené jedince. Vše završte koupí jednorázového grilu (viz doprovodná fotografie) nejlépe za 34 korun českých, na kterém chutně připravíte výše uvedené, odlehčíte svým zádům při stoupání do výšek a můžete svým zrakem spočinout na uklidňující záři řeřavých uhlíků. Ve své plně vybavené kuchyni uzmete ještě denko/desku/prkýnko (berme prosím ohled na čtenáře lašské, valašské i bravantické), švýcarský nožík a kuchyňský nůž. Při grilovacím procesu vám bude scházet vidlička, ale tu už byste neunesli. Pod zadní sedací část se hodí ještě alumatka a na čelo svítilna.

Parkovat doporučujeme na osvětleném místě s přítomností ostatních vozů a můžete se směle vydat po žluté turistické značce směr halda Ema. Vůně síry vám napoví, že se blížíte k nejvyššímu místu Ostravy.  Jsou tací, kteří i přes dlouhá studijní léta strávená v tomto městě zde mají svou malou premiéru.  Nechte jim prostor pro pokochání se, popište jim místa zamořená světelným smogem a vzápětí je zapojte do procesu výroby marinády, obracení plátků masa či pořizování fotografické dokumentace.

Stadium příprav

Nelekejte se, pokud se i přes pokročilou noční hodinu ze tmy vynoří mládež, pes či zapomenutý horník. Ať nasávají libou vůni linoucí se ze grilu, jen nebuďte příliš familiérní a nenabízejte. Sami máte málo. Zlehka poklepejte na horní část plechovky, čímž zamezíte vypěnění, otevřete ji a nenuceně popíjejte při lehké konverzaci o tématech blízkých všem zúčastněným či tak zajímavých, že posluchači zapomenou žvýkat sice chutné, leč trochu tuhší maso. Žhavé uhlíky lze následně rozsypat po dýmícím povrchu odvalu.  

Z Nové huti se kouř nepřestane řinout, ale vaše společnost začne okolo druhé hodiny ranní umdlévat a připomínat vám svůj program na den příští. Rozvezte ji po svých domovech či přespolním poskytněte nocležiště. Žaludky vás budou trochu tížit, nezvyklé na podobnou manu, ale ulehněte a následně se o své zážitky nezapomeňte podělit s těmi, kterým se nepoštěstilo zúčastnit se půlnočního grilování na haldě.  

Pozn. Omluvte prosím špatnou kompozici doprovodných snímků. Viníkem je tma tmoucí.

Oledo Productions presents ....

THE CHERNOBYL -  official trailer

Львів, Київ i Чорно́биль

Naštěstí alter ego pana S. mělo hluboko do kapsy a síla mé myšlenky byla silnější než hrubé heslo "Řeklo se bez bab".  Po převeselém Majálesu jsme za brzkého rána osedlali Oledo, které se pyšní spotřebou pod pět litrů a spolu s cenou ukrajinské nafty (22 Kč) a jistým stupněm opotřebování představuje ideální vozidlo na ukrajinské nesilnice. Přes tabule Kontrola prędkości (vděčné téma) a zastavení cizinecké policie jsme polsko-ukrajinské hranice projeli v rekordním čase. Zpět do sovětských dob. 

Okolo těch pilných obdělávajících své políčko, za těmi zkušenými kličkujícími mezi dírami na silnici, přes rovinu, kam oko dohlédne, jsme se dokodrcali do Lvova. Tu Paříž, tam Florencie, Krakov či Vídeň. Skanzen Habsburské říše. Mé první setkání s přeplněnou ukrajinskou MHD, kde zezadu pošlete po lidech ty směšné 4 koruny směrem k řidiči a zpátky vám přijde jízdenka. Pokud tedy na kolejích nestojí nepojízdné auto a kolem si to nedrandí jen maršrutky, když vy čekáte na tramvaj směrem na nádraží. Koleje jsou značně nerovné, secesní domy úžasné a vyfunět na radniční věž se vyplatí.

Nadšeně čtu všechny nápisy v azbuze, splývám s davem při popíjení kvasu, pojídání pirožků a nakupování Medoffky. Poprvé a naposledy jsme v retro hostelu očekávaní a na chvíli usínáme v postelích za 5 euro než se začne rozléhat Kaťuša. 

Pan policista nás zastavuje. Nepřekvapuje nás to. Zato nás překvapuje, že pan S. nemusel vytáhnout z kapsy žádný úplatek. "Měli jsme stejnou čepici a měl mě za Kazacha."

Po překvapivě solidní silnici lemované benzínkami dojedeme do té slavné třímilionové metropole, netřeba ani točit volantem. Před námi mohutné kyjevské prospekty. "Znáš Kyjev? To ti je krásný město. Všechno nový, krásný..." 

Nejde jen o to najít byt, ve kterém je ilegálně provozovaný hostel, ale i to se tam vůbec dostat. Vysedávání na schodech před "hostelem" se stalo naším denním chlebem. První zarezervovaný vůbec neexistoval, do druhého jsme se probojovali, i když pan mafián nebyl příliš nadšen, před třetím jsme si vytelefonovali odvoz do dalšího, kde nás další den chtěli položit na chodbu. Ale vždy jsme měli kde spacák rozložit...

Zlatá vrata, limo pivo, svatý Michal, pivo, promenáda vysoko nad Dněprem, limo pivo, monument ukrajinsko-ruského přátelství... Ukrajinské metro je se 105 metry nejhlubší na světě. Nedohlédnu, kde končí jezdící schody. Zatočí se mi hlava. Symbolem Kyjeva může být Majdan Nezaležnosti. Vzduch je cítit bouřkou a svobodou. 

Hlavní bod programu? Černobyl. Neber to, za 150 dolarů...  Na vnějším checkpointu si pán po 25 letech a 5 dnech odškrtne čtyři Čechoslováky, pár Švédů, Australany... Pokus tenkrát nevyšel a my po nejlepší silnici na Ukrajině míjíme opuštěné vesnice. Ve vsi Černobyl s nějakou tou historií, Leninem a Sovětskou ulicí poprvé vyzkoušíme na bývalém fotbalovém hřišti na tancích dozimetr. Jeho zvuku už se jen tak nezbavíme. 

Budova mateřské školy je plná srdceryvných aranžmá. Panenky, papučky a nejvyšší námi naměřené hodnoty radioaktivity pod místním okapem... Stavba chladírenských věží pátého a šestého reaktoru byla přerušena 25.dubna 1986. Sarkofág kolem 4. reaktoru je téměř na dosah. Neřízená sukcese v praxi v městě duchů Pripjati. Je libo disko na tanečním parketu posetém střepy v kulturním domě Energetik? Nebo přelouskat dílo nějakého klasika valícího se po zemi? Přihraj! Přijela pouť! Žáci mají asi prázdniny a co bude k obědu? Třeba jen odsunout ty hromady plynových masek, nepropadnout se promáčeným stropem a můžeme si udělat pár temp v bazénu s výhledem do bujné zeleně. Se stísněným pocitem tím vším procházím. Je nám řečeno, do které budovy vcházíme, ale náš pohyb je průvodcem vcelku neregulovaný.

48 tisíc lidí se naráz bez vysvětlení muselo sebrat a odejít z města. Věci z bytů byly vyházeny a zahrabány. A pan S. si dovezl pěkný suvenýr - černobylské klíště. Další Peter Parker? Před vstupem do kantýny si změříme radiaci, uff, jsme čistí. Bohatý oběd pár metrů od reaktoru. Tady to žije. 3.blok byl donedávna ještě v provozu a stavba nového krytu sarkofágu nad 4.blokem, do kterého zatéká, zaměstnává plno lidí. Mohou třeba přes Bělorusko dojíždět z nově postaveného Slavutyče. Vláda prý stále dává na následky havárie 4 % HDP. Ještě nakrmíme dvou a půl metrové sumce... 

Až za tmy něco sovětsky velkolepého. Rodina Mať, vlastenecké muzeum pod širým nebem. Na protějším dněperském břehu září panelová předměstí. Stanice metra zrovna neslouží na popojíždění po centru a na taxík máme i my.

V komplexu Kyjevsko - Pečerské lávry si s Terou zahalíme hlavu šátkem a se svíčkou v ruce sestoupíme do jeskynních systémů za mrtvými mnichy. Pár přísných pohledů. Hraje se tu přetlačovaná o to, kdo dříve políbí průhlednou rakev s mumiemi, kdo (ne)zapálí ostatním pokrývku hlavy.

Zamrzlý Dněpr, 7 metrů ledu a my na konci šup do žita. Vydáváme se poznávat i méně uhlazený Kyjev. Nevěřte průvodcům. Ostrov uprostřed Dněpru není příliš pěkné místo s čistými plážemi, restauracemi, sportovišti a lunaparkem. Spíše klasický ruský kýč se stánky, kolotoči ponechanými na dožití a odpadky na pláži, že se i Vašek zdráhal vlézt do vody.

Funikulerem (pozemní lanovkou) se vyvezeme zpátky do centra, nad hlavou těžká mračna. Schováme se v loubí u chrámu sv. Michala, z jehož zdí silný déšť smývá barvu, že jsou potoky valící se po dlažbě zbarvené do modra. Svod okapu končí nad chodníkem. Tak doplaveme až na Andrejevský uzviz plný stánků s veteší, kde si zálibně prohlížím fotoaparát zn. Лomo, ale všichni už letí dolů, abychom se zas mohli za mrzký peníz nacpat boršče, pohanky či pelmeňů v ukrajinském fastfoodu Пузата Хата.

Nechce se nám strávit noc na chodbě průchozího bytu, tak alespoň bez celodenního stresování vyrážíme na noční pouť směr domov. Vašek spíše po hmatu kličkuje za silného deště mezi dírami na silnici a konečně zahlédneme první hmatatelný důkaz blížícího se mistrovství Evropy. Ze tmy se vynoří osvětlené torzo stadionu v obležení jeřábů. Fotbalové týmy čeká velmi pohodlná cesta...

Je jaro a všechno kvete. Kytky, stromy, keře, mlází!

A já se už pomalu roztékám. Norové, víte, kde dlím...

Random pics/pigs

Prozřetelná vánoční procházka na Ondřejník s horkou griotkou, Evou a neskutečně modrou oblohou. Na Lysé se v tu dobu tlačily davy a naše kondička pokulhávala vedle nás...  

Hoši mapovali jeskyni Cyrilka na Pustevnách a já jsem v -20°C bloumala v mlze po Radhošti. Nakonec je vytáhli všechny...  

Lyžování ve Filipovicích a na Ramzové. Mamina platila ubytování v Lázních Jeseník, Radek permici a i v Plíživé kontře jsem pila gratis mj. jesenický absint díky americké Zuzce, kterou jsem móc ráda viděla. Díky všem zúčastněným!

S Veronikou jsme vyfuněly ke Zbujovi a dále na Lysou (svedly jsme to na démona alkoholu). Rozhledy do daleka a téměř alpská pohoda s tím oblíbeným iontovým nápojem. 

 Maťo dlouho neviděn, neslyšen, tak jsem sama nasedla na Obchodné centrum Mirage či na Mall.sk (opravdu mimózní názvy vlaků). Požili jsme trochu té popradské kultury, něco slovenských specialit a mnoho vína v jeho novém stylovém bytě. Doklouzali jsme v téměř bezsněžných Belianských Tatrách na chatu Plesnivec, dali si x-hodinový Almódovarův maraton a mluvili a mluvili a mluvili. 

Výletníci dorazili do Hrčavy vklíněné mezi Polsko a Slovensko, pozorovali místní ptactvo, žaludky nasytili na pařezu a duši geomorfologa při pohledu na mohutný sesuv na Girové. 

Dostalo se mi danajského daru ve formě kvasinek, z kterých měl vzejít vatikánský chléb a zbytek jich měl putovat dále a vesele se množit. Buchta by to i bez té živoucí hmoty byla jedlá, surovin bylo třeba dosti a trvalo mi týden, než jsem ji sama ztláskala. Pracovně jsem to nazvala Vatikánské tamagoči, protože potřebuje každodenní přísun živin jako je mléko nebo cukr a sem tam polechtat vařečkou. Vesele si kvasí a kvasí a vy jen trnete, kdy se otevřou dveře a hmota pozře i vás.

Úspěšné Vaškovy státnice jsme zapili nejen v Peciválovi, ale i na Zděchově, kde jsme si to s docenty řekli u skutečných Svijan pěkně na rovinu (srovnej s http://www.osu.cz/index.php?kategorie=34510&id=6552). Prozkoumali jsme nejen pulčínské ledopády, ale hlavně jídelní lístek u Vilíka.

Mí nejoblíbenější boxeři a cyklisté

Tour de Valašsko, Lašsko, Haná i Slovácko

Společensko-kulturní týden s neustálým trajdáním po městské dlažbě z důvodu lakoty, s našňořenou Janičkou na Louskáčkovi ve Dvořákovi, hospodském půldni v Panoramce s hydrology z VŠB, předítkovaném Muchovi po 150 letech v Domě umění, šopování v šopě a kopřivnických toulkách pokračoval v tour de Morava. Budoucí významný gottwaldovský rodák mě přizval na svou vysoce účelnou cestu do Zlína a Otrokovic, že si zavýletujeme a byla z toho Oledo tour de Valašsko, Lašsko, Haná i Slovácko. T totiž na tomto automobilu s vysoce výhodnou spotřebou pod 5 litrů někdo urval. 

Začalo to velmi fundovaným popisem a pohledem na všechny funkcionalistické skvosty Zlína a pokračovalo otrokovickým soutokem Moravy a Dřevnice, slepým ramenem, industriálnem a panelem vs. venkovským charakterem města a poznáním rozdílu mezi památkově chráněnými baťovskými domky ve Zlíně a nechráněnými otrokovickými obestavenými novostavbami se sedlovou střechou. Když v parku zříte nad svou hlavou chcíplou kočku, tak vězte, že jde o památník ukazující výšku hladiny při povodních v roce 1997. Benátky se můžou jít klouzat, lidé nastupovali do loděk přímo z prvního patra. Také bych si přála mít cihlovou fasádu, a aby lidé dbali na architekturu stejně jako ve Zlíně, kde je ten genius loci formuje v dobrém slova smyslu. 

Konečně jsem se po letech dostala na malenovický hrad! Škarpichovic famílie tam pravidelně jezdí na rodinné výlety, ale já přeci nepatřím do rodiny, ha.

Nad Vizovicemi se tyčí rozhledna Doubrava, a že byl ten den silný vítr, naše nadledvinky se při vylučování adrenalinu během výstupu činily. "To je v pohodě..." Rozhledna smýk sem, smýk tam, pohled skrz drátěnou konstrukci dolů. "Ááá, už to není v pohodě." Ale vystoupali jsme se nahoru, chytli se zábradlí a vzpomněli si na tohle: http://www.youtube.com/watch?v=e335kbl9YWc&feature=player_embedded.

Jako geografové jsme se při pohledu na Vizovické a Hostýnské vrchy, Bílé Karpaty a Beskydy snažili si ujasnit, co kde leží, ale slova nám bral vichr od úst.

Vsetínu jsem jen zamávala a jali jsme se hledat Jarcovskou kulu - 8 metrovou pískovcovou skálu nad Jarcovou. Až doma jsem zvěděla, že se nad ní tyčí ještě rozhledna, kterou pan Bystroň vybudoval na svém pozemku na své náklady. Příště.

Dlouho jsem nebyla v Kopřivnici, ha, tak já jako jednodenní znalec jsem zde pro změnu řídila malou sightseeing tour a chtěli jsme si zapíchnout další špendlík na mapě rozhleden, ale místním je asi málo sešlost skautů a Diecézní setkání mládeže na to, aby rozhlednu zpřístupnili. Takže jsme nahoru vyfuněli zbytečně, ale vztyčení kříže a příprava na mši v lomu Kamenárka (kde si prý nemůžete ani postavit stan) nám vykouzlila takový ten hořký úsměv na tváři. Jde z nich trochu strach...

Omluvte prosím sníženou kvalitu obrazového záznamu pořízeného jen tak ledabyle mobilním přístrojem. Zrcadlovka si už drahnou dobu hoví na Vsetíně a kompakt se odebral do věčných lovišť s měsiční nadějí na zmrtvýchvstání.

Zde se sluší pro změnu poděkovat panu doktorovi V.S....

Za Ledwinkou, Šustalou a Raškou

Slaměná vdova dosáhla 49° 35’ 55’’ s.š. a 18° 08’ 45’’ v.d. Město panelových domů, Tatry a sportu se ukázalo i v jiném světle. Vyrazili od stopadesátileté Husovy lípy. "Proč je tak nazývána?" "Dřevo z ní bylo použito při upálení Jana Husa, ha." 

I v Beskydech jsou Brdy! Na nich vápencová skaliska, propadliny a Bezručova vyhlídka, na kterou vystoupali a nevěděli, jestli to nebude naposledy. Z vrcholu Pískovny se rozhlédli do daleka a sešli pro změnu k Janíkově lípě do Janíkovského sedla. Tudíž by se na věčnou připomínku měla stát minimálně nadhajným.

 

Na Červeném kameni jsou pozůstatky lyžařského vleku, který původně vedl až nahoru, než ho prodali do Rakouska?! Sjezdovka to prý bývala věhlasná. Na nejvyšším bodě kopřivnických hor se dobře vysedává, kochá směrem k Poodří, pije víno, pojídají jahody a debatuje. Silný vítr je pak hnal po sjezdovce dolů na Raškovův kámen a k Raškovu buku. Na vyhlídku na izolované vápencové skále vystoupali s lehčím srdcem než na Bezručovu. Na zřícenině hradu Šostýna už sice nepotkali "místního vlastivědného pracovníka" Emila Hanzelku, ani nenašli další Šostýnskou Venuši ze slonoviny, ale i tak si výlet náramně užili a slavně ho zakončili v Katolickém domě na nějakém tom žvanci. Vřelé díky skvělému průvodci panu G.!

P.S.: Pan Ledwinka byla nejslavnější konstuktér Tatry, pan Šustala založil kopřivnickou kočárovku a původně kopřivnický zeman pan Raška založil továrnu na hliněné zboží.

Candy's poem

Nesrovnávat. Nehodnotit. Shlédnout. Touhu.

Já ho tak nechci!

Soudě podle bydliště mého mládí, měla bych být z brabantíků nadšena, ale vzbuzují ve mě hurónský smích!

Tady ještě vypadá mile

Drsňák Petit Brabancon v celé své "kráse"

Belge Griffon alias Gremlin 

Brabantický netopýr na čtyřech nožkách

Brussels griffon v převleku za králíka

Zdroj: net

Asi zůstanu u svého vysněného beagla, maďarské vizsly, labradorského retrívra, ohaře nebo Jack russell teriéra... Ale prý mám nárok jen na plyšového. 

Jemnost plyšové srsti

Azurit? Ne, velmi pohledná Bruni a dětinský Big Deal...

Expedice Akvozrut

Čundrácký rok první se završil a hned v únoru bylo třeba začít se spřádáním dalších plánů a pozvolným tréninkem – fyzickým i rumovým.  

Nákup se zdál být rozumným co do objemu, zatímco Eva neustále upozorňovala na syndrom chalupy, kdy se většina poživatelného secpe první den. A dobře věděla, o čem mluví! Zatímco tři pětiny týmu venku debatovaly s řidiči o výskytu medvědů v okolí Knížatkovic letního sídla, chrabrá Jana a Andrea bojovaly o místo k sezení. Byla přizvána i novicka, která hned po odjezdu směr Turzovka odmítla slivovici i rum (!) se slovy, že to ona nepije a nám přes čelo přeběhly chmury  –  ta tedy nezapadne. Ale opak byl pravdou. Už před Frýdkem ohledně slivovice nebylo co řešit, autobus při stoupání do beskydským výšin začal podivně zavánět spáleninou a my byly rády, když  nás po kooperaci půlky autobusu vysypal na turzovském „ÚANu“. Busy busy (pozn. nejedná se o překlep) se střídaly jeden za druhým. Port Authority hadra. Náš navazující spoj se řídil asi jiným časem než středoevropským, velmi specifickému jízdnímu řádu jsme i ve společnosti členů Mensy neporozuměly a tak byli všichni kolemstojící atakováni našimi dotazy. Nakonec se nás jedné slečně zželelo a dotáhla nás do jakéhosi přibližovadla, které jelo požadovaným směrem. Smutně jsem koukala na lidi na nástupišti, kteří měli podobný cíl jako my, ale turzovská doprava je asi oříškem i pro místní.

Rum s čajem!

Masážní salón

Šťastně jsme tedy stoupaly z Turkova po zledovatělé cestě do míst, kde se formovala Evina osobnost. Z lokální mlhy se vylouplo to prastaré stavení, Eva hrdě zprovoznila elektřinu, studnu a zatopilo se. Celý víkend měla na to, aby nás naučila místní zvyklosti. Hlavně jak omývat své končetiny. Tera hned požadovala koupel, ale byla odbyta poukázáním na přílišnou přecitlivělost, a že ta teda na Kamčatku nepojede, ale aspoň ten lavor s teplou vodou jsme jí slíbily. Za chvíli už všichni spokojeně popíjeli čaj s rumem (někteří poprvé ve svém životě!) a byly svědky své transformace v kobylky a musely dát Evě za pravdu... Co se na stůl nachystalo, to v mžiku zmizelo. Zásoby ubývaly neuvěřitelným tempem, všechny je pozorovaly starostlivým pohledem, potichu počítaly hodiny, které jim zbývají do smrti hladem a brzy došlo na přísné dělení. Hibernal i pálava tekly proudem, debaty se stupňovaly a členové skupiny se pozvolna ztráceli pod Terezinou záminkou, že si potřebuje procvičit své masérské umění. Našly jsme je spokojeně pochrupující v loži za intenzivní vůně masážního oleje, kterým Tera neúmyslně skropila matrace. Předtím ji vypadl hrnek z ruky, ale turzovské prokletí se naplno projevilo až druhý den.

Kampak jdete, babičko?

Tajné zásoby

Ráno zatopeno, nachystána snídaně a uvařený čaj, vše dílo Andrejino, Tera nám chtěla důležitě rozdělit úkoly, ale pak jen opakovaně vyslovovala slovo "bomba". Během noci nasněžilo, mrzlo až praštělo, zářící slunce vše posunulo na ještě vyšší level, co jsme si mohly více přát při výstupu na místní hlavní „tahák“, rozhlednu a kapličku na Kamenitém. Bílá smrt nás nedostihla, na ledových polích smetávány větrem jsme okusily trochu toho původně zamýšleného zimního survivalu. Evin oblíbený Rozsutec jsme mohly jen tušit, ale i tak Tera asi pochopila, že se nenalézáme u Girové, jak jí namluvil pan Verner. Teru tlačil i její x-tý pokus o vlastnictví pohorek, krosit okolní svahy se nám příliš nechtělo a tři tatranky byly na přežití v divočině málo, tudíž jsme se brzy otočily a mířily zpátky. Cestou jsme si vysnily naučnou stezku po stopách Turzovského ptáčete alias do budoucna věhlasné Evy, spřádaly jsme básnické ódy na její osobu a vyžívaly se hlavně v absolutním rýmu. Zavedla jsem nový termín poetické kecy a už vidím, jak se lidé zastavují na tom hřebenu s dalekými rozhledy, datly a strakapoudy a se zájmem se začtou.  

Bílá smrt

Zmožená Tera

Panoramata

Rozhledna na Kamenitém 

Učiněný anděl

Kaplnka

V létě griluje každý. Letos frčí zimní grilování. Nabaleny v apartních kabátech s hrnkem svařáku v rukou jsme mžouraly do slunce, rozvalovaly se na lehátkách  a nemohly se dočkat těch voňavých krkoviček. Na pohled něco mezi alpskou idylkou a tuberkulózní léčebnou. Po našich marných pokusech se do toho vložila Andrea a za chvíli jsme už měly mastné pusy. Blaho.

Grill master

Malá Ruska

Tuberkulózní léčebna

Masóóó!

Následující aktivita se nakonec stala životu nebezpečnou. Na obalu Aktivit o podobných věcech není ani zmínka! Mělo by tam stát: při předvádění si vyhraďte dostatek prostoru kolem sebe i nad sebou. Při simulovaném hodu oštěpem neshazujte lustry na spolusedící. Jak ve zpomaleném filmu všichni fascinovaně hleděli, když lustr padal směrem na Evinu hlavu, načež se rozbil o hranu stolu a rozletěl se na kusy. Pro ně to byl neskutečně dlouhý okamžik, pro mě mžik. Evina hlava zůstala bohudík celá, jen já jako téměř střízlivá jsem se bila do hlavy. Obvykle nejsem ten, kdo ničí zařízení cizích příbytků a ještě k tomu původní. Vzápětí jsem si sedla na židli, ta se převrátila a já svým dopadem ulomila nohu.

Po chvíli puk a tma. Žárovka se odporoučela. Asi z toho šoku. Našly jsme jinou, Tera se ji snažila zašroubovat a prásk, roztříštila se o zem. Eva už se opravdu musela jít uklidnit. Radši jsme ten kalamitní večer brzo ukončily.

Při brzkém obědě jsem se předvedla zjednodušenou verzí boloňských špaget a po zazimování chalupy dle přesných instrukcí jsme se zklouzly zpátky do civilizace. Vedle chalupy žijí místní starousedlíci. Děti asi jako Kája Mařík sestupují z hor každý den za studiem a hlava rodiny jezdí pracovat do Ostravy (!).  S Vaškem si často říkáme, že by se nám život někde na samotě v přírodě zamlouval.

Cestou řešila Tereza (a my nedobrovolně s ní) dilema, jestli má po zavolání svého milého Vernera vystoupit v Třinci a svou SONE jízdenku nechat propadnout. Neustále si mezi sebou pinkali zprávy, jednou Tera že ne, pan V. nepochopil odmítnutí, jednou Tera že jo, pan V. už to vzdal, ale jako Valentýnský dárek zaplacená jízdenka a láska zvítězila na ranním brzkým vlakem z Třince do Prahy a spořivostí.

Za sebou jsme nechaly mj. vybílený vinný sklípek, neboť jsme podcenily náš splávek a k Andrejinému zklamání jsme se nedohodly na kamčatských medvědech, sopkách a bolševnicích. Zhodnotily jsme s Evou své možnosti a neschopnosti a tyto vzrušující dálavy nám zůstanou ještě utajeny. Eva by si na podobné treky prý ráda pořídila tančík.

Tera předvádí záchvat smíchu

A prokletí akvozrut se přeneslo i do hlavního města pražského...

Pozn.: Fotografie z Andrejiného a Kamčiného fotografického přístroje